3. dubna 2010 v 16:54 | Yoshika-chan
| Uph, další dílek :) Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, ale nechtělo se mi :D Teda - já to měla rozepsaný už pěně dlouho, ale nechtělo se mi to dopisovat...Hehe, a ještě jedna omluva - je to o ničem (jako většina mých povídek), ale příště by to snad mohlo být lepší. Jen doufám, že si zvyknete na všechny ty nový postavy, ani nevím, proč jsem jich tam tolik dala, ale Yoshika je prostě Yoshika, však mě znáte :)
P.S.: tento dílek bych chtěla věnovat Ray, která mě donutila, abych to napsala už dnes :D Stejně nechápu, co se ti na tom líbí, ale budiž...Ať žijou nudný povídky! ;)
|
* * *
"To nemyslíš vážně," zamračil se pobaveně Tai. Seděli u Shirokiho doma a poslouchali zajímavou historku, se kterou Yuki přišel.
"Chceš nám říct, že Narutovskej svět existuje v jiné dimenzi a Kishimoto má pouze vidění?" nevěřila Ayame.
"Myslím to smrtelně vážně," přitakal Yuki. "Každý člověk je spřízněn s nějakou duší z toho druhýho světa. Společně se narodí a společně zemřou. Jak jinak by jste vysvětlili ty náhlý úmrtí jako třeba infarkt?"
"Že by zástava srdce?" pozvedl tázavě obočí Ryuu.
"Já mu věřím," ozvala se Misaki.
"Misaki-chan, ty ses naprosto zbláznila!" povzdechnul si Shiroki.
"Hele, taky bych tomu nevěřila, kdyby to něříkal Yuki-kun!"otočila se na něj.
"A jak se teda dostaneme do toho druhýho světa?" zeptala se Dia.
"Tak to nevím," pokrčil Yuki rameny.
* * *
Všechno ji bolelo. Nevěděla, kde je, ani jestli jsou tu i ostatní. Ležela na měkké zemi, ale v dost nepohodlné poloze. Pomalu se pokusila nadzvednout oční víčka. Ale moc si nepomohla, všude okolo bylo šero noci. Několikrát zamrkala a snažila si zvyknout na tmu, což se jí po chvilce povedlo.
Opatrně se posadila, aby získala větší přehled. Ale jediné, co viděla, byli stromy - spousta stromů. Takhle vysoké snad nikde poblíž Brna nenajdete. Až teď si uvědomila, že měsíc vydává malý paprsek světla, který jí pomáhal alespoň trochu uvědomit si, kde se nachází - avšak marně.
Ze zmateného rozhlížení jí vytrhlo bolestné skučení, které se ozývalo ze všech stran. Její přátelé se pomalu pomalu začali zvedat, aby si také prohlédli, co se kolem nich vlastně děle. Tedy - její přátelé a dlouhonohá blondýna.
"Co se stalo?" zeptala se Ayame držící se za bolavou hlavu.
"To by mě taky zajímalo," povzdechnul si Shiroki a rozhlédnul se kolem.
"Kde to jsme?" zeptala se blondýna vyděšeným pisklavým hlasem.
"Mě by spíš zajímalo, co TY tu děláš?!" ohradil se Yuki.
"Spíš by jsme se měli ptát, jak se odsud dostaneme, ne?" zamračil se Shiroki.
Najednou se odněkud ozvalo slabé praskání větví. Všech osm překvapených človíčků nastražilo uši. Než se nadáli, z křoví se vynořil kluk asi v jejich věku, s dlouhými tmavě hnědými vlasy a podivným oblečením.
"Kdo jste?" sykl na ně zamračeně.
"T...taky vidíte to, co já?!" vykulila Dia oči.
"To nevím, ale až moc mi připomíná..." nedokončil větu Ryuu. "Ty vole!"
"Y..Yuki-kun!" vydechnul Tai.
"Na něco jsem se vás ptal!" ozval se kluk před nimi.
"Yuki, to jsi udělal ty? Protože já před sebou vidím kreslenou postavičku!" vykřikla Misaki. Jakmile tohle postava před nimi zaslechla, nahodila překvapený pohled. Rozeběhla se k nim a gestem jim naznačila, že mají být naprosto ticho.
"Jestli vás tady najdou...Musíte vypadnout! Pojďte se mnou!" přikázal jim a rozeběhnul se do stromoví.
"C...co se to tu děje?" zeptala se vystrašeně Veronika.
"Asi by jsme měli jít za ním," navrhla Dia a Veroničinu otázku ignorovala. A tak se všichni polámaně zvedli a vydali se za pro mě až moc známou tváří.
Vedl je lesem asi půl hodiny, pořád až nepřirozeně čelem vpřed. Žádné otočení doleva či doprava, když někde praskla větvička, nebo se ozval jiný podezřelý hluk. Misaki dlouho přemýšlela, než jí napadlo, že asi používá svůj kekkei genkai.
Konečně se zastavili a jejich průvodce se k nim otočil.
"Jsi opravdu Neji?!" vyhrknul ze sebe okamžitě Yuki, kterému to šrotovalo v hlavě nejspíš celou dobu. Dotýčný jen kývnul.
"Ty vole," vydechnul Tai.
"Nevypadáš překvapeně, že tu jsme," zamračila se Ayame.
"Už jsem pár takových návštěvníků zavítalo," pokrčil jen rameny.
"Odpoví mi už, sakra, někdo?!" zařvala na ně Veronika.
"Víc už řvát nemůžeš? Chceš, aby nás chytili? Tak prosím, jen řvi dál!" ohradila se Misaki.
"Chci jen vědět, co se tady děje!"
"A tak to dopadá, když někdo neví, o čem je Naruto," ušklíbnula se Ayame.
"Rozdělím vás do dvou skupin. Měli by jste sice zůstat pohromadě, ale je nejlepší, pokud se týmy skládají z tří až čtyř lidí," upoutal si zase Neji jejich pozornost. Začal je postupně přiřazovat do dvou skupin. V jedné byla Ayame s Diaou, Taiem a Ryuuem. Ta druhá se skládala z Yukiho, Misaki, Shirokiho a samozřejmě Veroniky.
"Mám dělat chůvu téhle?" ukázala Misaki naštvaně na Veroniku.
"Rozdělil jsem vás tak, jak jsem uznal za nejlepší," pokrčil Neji rameny.
"Pche, vždyť nás ani neznáš," ušklíbnul se Tai.
"Líp, než si myslíš. Už jen z pár vět mi bylo jasné, ke komu vás přiřadit - tedy, skoro všechny."
"Fajn, tak povídej," vyzval jej Yuki.
"Na tohle budete muset přijít sami. Teď pojďte se mnou," vyzval je.
"Lakomče," vyprskla Dia.
* * *
Daie těsně nad hlavou proletěl kunai a zabodnul se do stromu stojícího za ní. Leknutím vykřikla a spadla překvapeně na zadek. Parta lidí se za ní okamžitě ohlédla a následně zabořila pohled na ostrý předmět.
"Tohle se mi nelíbí," zamračil se Ryuu.
"Zůstaňte pohromadě a za žádnou cenu se k nepříteli neotáčejte zády," přikázal jim Neji a sám nastražil všech pět smyslů.
"Ale, mladej Hyuuga ulovil zajímavou kořist," ozvalo se ze stromoví. Než se Misaki stačila vzpamatovat, ucítila ostrou bolest na temeni hlavy. Začalo se jí stmívat před očima a její rovnováha vzala za své. Pomalu začala upadat do světa temnoty...
* * *
Měla pocit, že se jí rozkočí hlava. A to ještě ani nestačila otevřít oči. Nevěděla, kde je, ale bylo jí jasné, že les už to nebude. Ležela na tvrdé studené zemi, což moc pohodlné nebylo. Chtěla se chytnout za bolavou hlavu, ale její ruka nechtěla spolupracovat. Zděšeně otevřela oči. Chvíli ji trvalo, než se rozkoukala, ale hned poté se zděšeně posadila. Byla uprostřed tmavé jeskyně, stejně jako její spoluputovatelé mezi světy. Ale největší překvapení bylo, že se nad ní sklání někdo, kdo až moc připomíná žraloka.
'To teda musela být pořádná šlupa,' pomyslela si, ale pak si uvědomila, že tahle vidina nebude způsobena ránou do hlavy.
"Hele, už se probrala i tahle," ušklíblo se zjevení před ní.
"Kisame, vezmu si ji na starost," promluvil známý hlas.
"Klidně. Stejně vypadá, jako by se právě probudila z kómatu."
Člen Akatsuki se zvedl a na jeho místě se objevil černovlasý muž. Jeho černé uhrančivé oči ji propalovaly zlověstným pohledem.
Kdosi vedle ní ji chytnul za ruku. Otočila se na něj. Byl to Yuki a snažil se jí uklidnit povzbudivým pohledem.
"Takže teď nás hodláte zabít?" pozvednula Ayame obočí.
"Na to jste pro nás až moc důležití," pokleknul před ní Pein. "Ale nejprve musíme probudit vaši chakru, aby jste vůbec k něčemu byli."
"Chcete získat schopnosti Konohy," hádal Yuki.
"Pálí ti to, chlapče," ušklíbnul se Kisame a přiblížil k němu svůj obličej.
Misaki se otočila zpátky na děsivého muže před ní. Stále ji pozoroval, ani na okamžik neuhnul pohledem.
"Hodláš mě chytnout do genjutsu?" vyprskla na něj.
"Zdá se, že ta malá mrška toho o tobě docela dost ví, Itachi," ozval se Deidarův hlas. Náhle Misaki něco došlo - pokud je tohle přesně to, co se děje v manze, tak jak to, že Itachi, Deidara a Pein stále žijí?
Vytřeštila oči. Než ale než stačila něco říct, Itachi přiložil svůj ukazováček a prostředníček k jejímu čelu a vpálil jí do těla dávku chakry. Měla pocit, jako by jí tam laserem vypaloval díru. Pod tlakem síly udělala ne zrovna pohodlný kotrmelec dozadu. Celé tělo jí brnělo a musela se ujistit rukou, že jí tam tu díru opravdu nevypálil. Když zjistila, že je všechno v pořádku, zamračila se.
"Hej! Co si myslíš, že děláš?!"
Itachi si ale jen odfrknul a postavil se. Všichni ostatní se za čelo taky drželi, ale ani jeden si ten kotrmelec nejspíš okusit nemusel, protože byli ve stejné poloze a na stejném místě, jako předtím.
"Víte, co máte dělat," otočil se Pein na členy Akatsuki, kteří už stáli na nohou. Ti jen přikývli a vybídli své "mučedníky", aby je následovali.
Misaki se také pokusila vstát, ale zamotala se jí hlava a její tělo se snášelo zpátky k zemi. Ucítila ale teplé ruce, které jí včas zachytili.
"Jsi v pohodě?" zeptal se Yuki.
"Jo, snad jo," chytila se za hlavu a pomalu se postavila na vlastní nohy. Yuki ji však stále přidržoval.
"Každý z vás bude pod dohledem jednoho z nás. Být vámi, nepokouším se o útěk, stejně by to nemělo smysl," řekl jim Pein, který se postavil po boku Ayame.
"Myslíte si, že vás budeme poslouchat?" ušklíbnul se Tai.
"Nic jiného vám nezbyde," odpověděla mu černá Zetsova půlka. "Já se rád postarám o vás oba. Bude to velice zajímavé," obrátil se na Taie a Shirokiho.
Dia se stala terčem Konan, Yuki Kisameho, Veronika Deidary a Ryuu Tobiho. Při téhle kombinaci se musela Misaki zasmát. Pak ji však úsměv zamrznul na rtech, když si uvědomila, kdo na ni zbyl.
Itachi se mlčky rozešel k východu z jeskyně.
"Tak pojďte vy dva. Sranda začíná," usmál se Kisame a kývl na ně, aby se společně ve čtyřech vydali vstříc temné noci lesa.
* * *
Nedošli moc daleko. Celou cestu Misaki sledovala Itachiho záda. Nemohla z hlavy dostat ten jeho uhrančivý pohled. Měla pocit, jako by jí chtěl otrávit pohledem.
Z ničeho nic se jí zamotala hlava a ona se musela chytit nejbližšího stromu, aby nespadla. Stejně se ale po něm vyčerpaně svezla dolů. Jako by jí měla hlava každou chvíli vybuchnout.
"Misaki-chan!" přešel k ní vyděšeně Yuki.
"Motá se mi hlava," zaúpěla a stočila se do klubíčka, aby alespoň trochu potlačila okolní svět. Bohužel se jí to nepodařilo.
"He? Vy vůbec nic nevydržíte!" rozčiloval se Kisame.
"Jdeme dál," přikázal Itachi.
"To sotva. Ty blbej Uchiho, nevidíš, jak jí je?!" rozkřiknul se Yuki.
"Dobře, dobře, nerozčiluj se! Pokud vím, kousek odtud je malá jeskyně, kde se můžeme utábořit do rána. Co myslíš, Itachi?" otočil se na svého spolubojovníka.
"Chm, fajn," otočil se a šel dál.
"Supr," usmál se Yuki a sehnul se k Misaki. "Drž se pevně," přikázal jí a opatrně ji vzal do náruče.
"Co to děláš?" vykulila oči. "Pusť mě na zem, dokážu jít sama!"
"Jo to vidím," ušklíbnul se.
"Blbče," povzdechla si, ale nebránila se.
"Bože, ti Uchihové jsou všichni stejní," zasmál se nad Itachiho chováním.
"Jakoby jsi to nečekal," pokrčila Misaki rameny. Nehodlala se o Uchiha klanu bavit. 'Až se vrátím zpátky, zabiju každýho, kdo řekne, že Uchihové jsou cool,' slíbila si.
WAI WAI WAI WAI! 100 BODŮ Z DESETI! JDE TO?! JO! JASNĚ ŽE JDE!!!! JÁ MŮŽU DĚLiT BODY JAK CHCI! 100000000000000000000000000000000000 BODŮ Z DESETI! HELL YEAH! GO GO GO! YO-CHAN JE KING! HEEEJ! JO!
*a další projevy naprostého a bezmezného obdivu*
HELL YEAH!
to je matroš....
béééééé, a Nejísek! co je s Nejískem?! Bojim bojim.....upe super příběh, ty sempai ANBu! *Aboslutně Nejlepších Brňáků*
JO! Díky za věnování, ty máš nápady jak já
Já ti chtěla věnovat *chci věnovat, já od toho neupustím* to jedno svoje yaoi, protože jsi můj věrný čtenář
a ty mi věnuješ tohle
(UPE SUPA!!!) nejsme příbuzné? 