close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan 3: VII. - Era dvou

12. prosince 2009 v 22:00 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan 3
Lucie Vondráčková :) Snad se vám tento díl bude líbit...Dnes mi nějak řeči došly :D



Yoshika ležela na posteli. Byla unavená, ale kdykoliv zavřela oči, promítla se pod víčkama jí některá z dneších scén. Stalo se toho tolik, ani nevěděla, jestli je schopná všechno vstřebat a přispůsobit se nastálé situaci. Přála si, aby se probudila a zjistila, že to byl všechno jen hloupý sen.
Ve svých myšlenkách se ztratila natolik, že přeslechla klepání na dveře od svého pokoje. Všimla si až vcházející Nicol.
"Hokage-sama nás volá," oznámila jí.
"Taky si musí najít právě tu nejnevhodnější chvíli," povzdechla si Yoshika a líně se posadila.
"Jsi v pohodě?" zeptala se Nicol ustaraně.
"Já nevím. Řeknu ti to, až se trochu vzpamatuju," usmála se na svou sestru a následovala ji.
Chvíli šli nočními uličkami, ale až po chvíli si Yoshika všimla, že tahle cesta k hlavní budově vesice nevede.
"Kam to jdeme?" podivila se.
"Chce se s námi setkat v nemocnici," odpověděla jí Nicol.
Konečně došli do nemocnice. Na recepci se dozvěděli, že Tsunade je právě na pokoji 201 s nějakým pacientem.
"Zdá se, že ti ještě trochu toho svinstva zůstalo v krvi, ale je to jen malé množsví. Podívám se, čím tě to vlastně dopovali a dám ti vědět," zaslechly přes dveře Tsunadin hlas. Byl mnohem jemnější než normálně.
Když po jejím svolení vstoupily dovnitř, čekal je šok. Na posteli seděl kluk se zlatými vlasy a nádhernýma studánkovitýma očima. Yoshika nemohla dýchat, nedokázala vyslovit jeho jméno, i když nemusela, protože ji předběhla stejně udivená Nicol:
"N...Naruto?!"
Naruto se ani nepohnul. Nevěděl, co by měl dělat. Tak dlouho se neviděli a najednou...
"Myslím, že bude nejlepší, když ti všechno řeknu venku," obrátila se Tsunade na Nicol a dala tím najevo, že by ty dva měli něchat chvíli o samotě.
Když za nimi zaklaply dveře, Naruto vstal, aby viděl Yoshice lépe do očí. Ale vůbec nevěděl, jak by měl začít.
"Yoshiko, já...," snažil se ze sebe něco dostat.
"Takže jsi se vrátil," přerušila jej. Snažila své koutky přimět k úsměvu, ale nešlo to. Nemohla se na něj ani usmát. Srdce jí bylo zběsilou rychlostí.
"Jo," hlesl.
"Kde...kde jsi celou tu dobu byl?" zeptala se. Bylo jí jasné kde, ani nevěděla, proč se ptá. Snad to chtěla slyšet od něj.
"Potlačili mi vzpomínky," vysvětlil Naruto. "Ale díky tobě," pokračoval, "díky tobě jsem si vzpoměl," udělal malý krok směrem k ní. Něvěděla, co na to říct. Nějraději by se mu vrhla do náručí a políbila jej, ale její tělo jakoby vypovědělo službu.
"Omlouvám se ti za to, co jsem ti udělal. A nejen za včerejšek," zašeptal s bolestným pohledem.
Pomalu zvedl ruku a opatrně a něžně se dotknul místa vedle pravého oka, kde se ještě Yoshice rýsovala fialovomodrá nevyléčená modřina.
"Bolí to?" zeptal se.
Chtěla syknout bolestí a odtáhnout hlavu, ale neudělala to. Místo toho špitla jen: "Ne."
Naruto posunul své prsty níž a pohladil ji po tváři. Nedokázala protestovat, ani nijak jinak zareagovat. Topila se v těch nádhherných modrých kukadlech a zapoměla na všechno, co se kolem ní dělo.
Naklonil se k ní. Cítila na tváři jeho teplý dech, slyšela jeho bušící srdce, všimla si i jeho roztřesených rukou. Tolik po tom toužila. Šest měsíců si přála, aby se tu jen tak z ničeho nic zjevil a políbil ji. Aby bylo všechno jako dřív. Cítit jeho teplé tělo vedle toho svého, dotýkat se ho. A teď, když se jí to všechno splní, když stojí před ní, když cítí jeho dech na své tváři, nedokáže nic jiného, než odvrátit hlavu k zemi.
"Je něco špatně?" zeptal se překvapeně. Tuhle reakci totiž nečekal.
"Všechno je špatně," hlesla. "Ten půlrok byl...těžký. Ani nevíš, jak moc," hlesla. "Ten den, než jsi se objevil, jsem si uvědomila, že už nemá cenu čekat na něco, co jsem dávno ztratila."
Jeho ruka klesla k zemi.
"Je ještě šance, že by se to dalo vrátit?" zeptal se zkomírajícím a bolestivým hlasem. Yoshika se mu znovu zahleděla do očí.
"Asi...asi ne," odpověděla mu. "Vítej zpátky," řekla ještě naposledy a pak rychlým krokem vyšla z pokoje. Nedokázala tam zůstat už ani chvíli. Říct něco takového jemu, osobě, která pro ni znamenala všechno, pro ni bylo strašně těžké. Ale udělat to musela. Nemohla ho držet v nesmyslné naději. Tohle byl zřejmě nezastavitelný konec a ona to velice dobře cítila. I kdyby tady nebyl Ichigo, bylo by pro ni strašně těžké vrátit se do starých kolejí. A na to už něměla sílu.

Nicol a Tsunade seděli u recepce a Hokage jí vysvětlovala své domněnky.
"Myslím si, že do Naruta vpouštěli tuhle tekutinu," ukázala jí malou zkumavku, ve které byla jakási modrá tekutina, "která nějak potlačuje vzpomínky. Ale když se setkal s Yoshikou, zřejmě se mu vrátily. Našli jej u hlavní brány do vesnice, zhroutil se jim k nohám, ale naštěstí už je v pořádku."
"Dokážete zjistit, co je ta tekutina zač?" zeptala se Nicol.
"Za koho mě máš? Samozřejmě, že to zjistím. Zůstala mu ještě trocha v krvi, takže doufám, že to nenadělá moc velký zmatek," povzdechla si.

Když se Yoshika vrátila domů, chtěla si jen jít lehnout. Potřebovala si trochu vyčistit hlavu a tak se asi hodinu procházela po téměř prázdné vesnici. Mezitím začalo svítat a tak se vrátila domů pro svůj vytoužený odpočinek. Tedy, jestli bude vůbec schopná usnout.
Když ale procházela kolem Nicolinýho pokoje, zarazila se. Nicol si nechala otevřené dveře, takže pro Yoshiku nebylo těžké si všimnout, že si vybaluje batoh.
"Co to děláš?" zamračila se.
"Vybaluju si. Teď není vhodná doba na to, abych odsud zdrhla," odpověděla jí.
"Tak to teda ne!" chytila její ruku, která právě šátrala v batohu. "Hele, já jsem v pohodě. A pokud jde o ostatní, ti budou celý nadšení, že se Naruto vrátil. Není potřeba, aby jsi tu zůstávala!"
"Ale-"
"Když to máte naplánovaný na dnešek, tak prostě zdrhnete dneska. Je mi jedno, co se tu děje. I kdybych tě z vesnice měla vykopat, tak to udělám."
"A co ty? Co Ichigo a Naruto?"
"To si musím vyřešit sama. V tom mi stejně nepomůžeš. Ty ses o mě starala šest měsíců, teď je řáda na mě. Jestli chceš odejít s Lennym, tak to udělej. Nemá cenu na nic čekat. Vždycky bude něco, co ti bude překážet," usmála se.
"A co když nechci odejít, hmm?" povytáhla Nicol tázavě obočí.
"Tomu se dá stejně věřít jako povídačce, že v Americe roste modrá tráva."
"Děkuju, Yoshiko," zasmála se Nicol a pevně svou sestru objala...
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Budete číst i další moje povídky? :)

ano
ne

Komentáře

1 Saya Saya | 18. prosince 2009 v 0:41 | Reagovat

Yá nevím..ono je to taký zvláštní ted..prostě chvilku tamto a pak nějak najednou uběhne půl roku..a nevěřím třeba žeby se Kiba nepokusil Nicol získat z5 a tak-.. najednou se v té povídce ztrácím..chybí mi tam napínavost(třeba to aby se ostatní dozvěděly že je Lenny v konoze a ne že s Nicol utečou..ani si nedokáži představit jak to bude dál..),přátelství,láska,vášeň do toho věeho a tak dál.

2 Yoshika-chan Yoshika-chan | 18. prosince 2009 v 9:50 | Reagovat

[1]: půl roku jsem nechala odběhnout, aby se děj posunul o trošku dál. Co se týče Kiby - máš pravdu, určitě by se pokusil, ale kdo taky tvrdí, že ne? V tom půl roku ho mohla poslat do háje milionkrát...ale určitě máš pravdu, právě proto se to snažím co nejrychleji useknout a skončit. Protože už nic novýho pro tuhle povídku asi nevymyslím. A navíc - u ničeho dlouho nevydržím, tohle je moje první dlouhá povídka, se kterou se pomalu dobírám konce :) Možná už se tu nevyskytne nic z toho, co měla tahle povídka na začátku, ale právě proto nemám ráda příliš dlouhé psaní - časem to i pisatele omrzí. Proto hodlám dopsat poslední 3 díly a nechat to být. Což znamená, že žádný moc velký zvraty už asi nemůžete očekávat. Ale stejně doufám, že si to dočtete, a třebas mi i dáte šanci u druhé povídky.
P.S.: děkuju za názor. Občas celkový náhled na věc potěší víc, než když někdo napíše "pěknej díl" (i když to samozřejmě potěší taky) ;)

3 EssayErudite EssayErudite | E-mail | Web | 26. července 2017 v 14:11 | Reagovat

Essay writing Service - EssayErudite.com

We value excellent academic writing and strive to provide outstanding <a href=https://essayerudite.com>essay writing services</a> each and every time you place an order. We write essays, research papers, term papers, course works, reviews, theses and more, so our primary mission is to help you succeed academically.

Don't waste your time and order our <a href="https://essayerudite.com/" />essay writing service</a> today!

4 BethanyRvy BethanyRvy | E-mail | Web | 9. října 2017 v 17:04 | Reagovat
5 Dol77larbit Dol77larbit | E-mail | 14. října 2017 v 17:12 | Reagovat

Были заплачены деньги 6000 за покупку базы данных и просто швырнул. с другого аккаунта к нему обратились, уже специально на 100р была сделка на выборку и тоже швырнул.

непорядочный гандон. кинет 100р%

Телеграм  @japoshka кидальная дешевка

6 AlysonPtp AlysonPtp | E-mail | Web | 25. října 2017 v 3:01 | Reagovat
7 BethanyQlu BethanyQlu | E-mail | Web | 25. října 2017 v 4:18 | Reagovat
8 AlysonXav AlysonXav | E-mail | Web | 29. října 2017 v 2:04 | Reagovat
9 Lyndaloorb Lyndaloorb | E-mail | Web | 14. ledna 2019 v 2:52 | Reagovat

Today is black  SALES for you !!! <a href=http://seo-swat.ru//Kd8qs>Discounts up to 90%</a> !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv