close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan 3: VI. - My Heart Stays With You

5. prosince 2009 v 20:12 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan 3
Backsteer boys :) Hehe, u tohohle dílku jsem se zase vyřádila :D Snad se bude líbit :)



Slunce se už sklánělo do oranžova a barvilo okolní krajinu do oranžova. Večerní vlhkost začala prosakovat do vzduchu a zelenavé stromy se co nejvýš natahovaly, aby se mohli osvěžit po předchozím parném dni. Mladá liška se vracela do svého doupěte, aby předala svým potomkům dnešní úlovek, zajíce, kterého nesla v zubech. Celý les se pomalu chystal ke spánku, některá zvířata se ale naopak probouzela, aby uvítala nádhernou svěží noc.
O kus dál však nikdo nepomyslel na to, jaká krásná přichází. Všichni se soustředili jen na jedno - na výjev, který se před nimi rozprostíral.
Když se Yoshika podívala do očí před chvílí skrytého protivníka, roztlouklo se jí srdce zběsilou rychlostí. Takhle rychle jí snad ještě nikdy nebilo. Nemohla popadnout dech, nedokázala se pohnout.
Její nový nepřítel měl na sobě černý hábit, který ho celého zahaloval. Do očí mu padala černá kapuce, která ale nezabránila, aby ho Yoshika poznala. V očích měl nepřirozené modré záblesky, které na ni vrhali vražedný pohled. A i když ty oči nepoznávala, ten obličej by nikdy nezapoměla. Byla to tvář člověka, který pro ni vždy znamenal vše. Nemohla to pochopit. Proč právě stojí před ní? Z očí jí vytryskly nezadržitelné slzy. Ani nevěděla, jestli brečí štěstím, že jej zase vidí, nebo smutkem, že stojí proti ní. Z jejího hrdla vyšlo jen slabé hlesnutí:
"Naruto?"
Ale sotva to dořekla, nepřítel jí běžel vstříc útokem pěstí. Ani nevěděla proč, ale něco v jejím nitru ji donutila se vyhnout. Konečně ucítila, že ji tělo zase poslouchá, i když ona sama nevěděla, co má dělat.
Díky rychlému pohybu dopředu mu z hlavy sklouzla kápě a na jeho rozčepířené blonďaté vlasy padly naoranžovělé paprsky zapadajícího slunce. Nebylo pochybu, že je to ten, v něhož už Yoshika ani nedoufala. Jen ty oči...byly jiné, byly nepřátelské, takové u něj nikdy neviděla.
Letmo zahlédla, jak se mu v ruce tvoří chakrovitá koule, představující jeden z jeho nejsilnějších útoků. Chtěla rasenganu uhnout, ale jakmile převážila svoji váhu na pravou nohu, neudržela se na zraněném kontíku. Jen viděla, jak se k ní blíží útok a věděla, že vyhnout se už nedokáže. Instinktivně před sebe překřižila paže a síla útoku ji odhodila několik metrů. Tvrdě dopadla na zem a mohla jen děkovat svému Fuuatsu, že neschytala celou vlnu útoku, ale dokázala ji alespoň částečně zablokovat. Vyčerpaně se snažila zvednout, ale blonďák na ni dosedl tak, že neměla šanci.
V hlavě jí dunělo, nemohla se ani pohnout. Jeho tvář byla tak blízko, tak strašlivě blízko...Ale neměla šanci si ho prohlédnout, protože svou pravačkou jí dosadil ránu přímo do obličeje. Nemohla nic dělat, nedokázala se ani bránit, její tělo jí zase vypovědělo službu. Už ani nevnímala, kolik dostala ran, nebo jak moc to bolí. Cítila jen jednu bolest. Tu uvnitř její hrudi.
Najednou jí kontíkem projela prudká bolest. Před zavřenými víčky se jí promítl Ichigův krásný úsměv a v hlavě zřetelně slyšela jeho něžný hlas. Nesmí tu umřít. Tam venku čeká někdo, kdo jí slíbil, že ji už nikdy nenechá trpět. A ten někdo by si nikdy neodpustil, kdyby tu podlehla. A nemohla dopustit, aby se kvůli ní trápil.
Pomalu rozevřela unavená víčka. Víděla, jak se k ní blíží sevřená pěst chystající ji znovu udeřit. Donutila svoji ruku k pohybu a těsně před svým obličejem útok zachytila.
"Promiň," zašeptala, "ale tam venku jsou lidé, kteří na mě čekají."
Jakmile to dořekla, druhou ruku položila na jeho hruď a vypustila z ní proud vzduchu, který ho odhodil. Konečně se mohla postavit. Cítila, že už jí docházejí síly, že už dlouho nevydrží. Přes krev, která jí stékala z čela uviděla, že blonďák se na ni zase řítí. Věděla, že do útoku nevyvinula dostatečné množství síly. Než se však stačila připravit na další krok, chytil ji pod krkem, přitlačil na strom a pozvedl do výše.
"Chudinka. Nedokáže se ani trochu vyrovnat své ztracené lásce," posteskl si Suigetsu s ironií v hlase.
"Ty nejsi Naruto," řekla chraplavým hlasem, který jako jediný jí hlasivky dovolovaly použít v téhle nepříjemné situaci. "Naruto by se nenechal takhle snad ovládat!"
Najednou nepřirozený třpit z jeho očí zmizel a vystřídal ho překvapený, ne vyděšený pohled. Ruka povolila a Yoshika se svezla po kůře stromu dolů. Vyčerpaně oddechovala a držela se za bolavý krk.
"Stahujeme se!" ještě slyšela, jak Kabuto volá, ale pak už jen padla na zem a víčka jí ztěžkly...

"Yoshiko!" vyděšeně volala Nicol. Nepřátelé už byli daleko, nikdo ani neměl pomyšlení je pronásledovat. Soustředili se jen na prolomení bariéry.
Když se k ní konečně dostala, ležela už na zemi a její dech byl velice slabý. Těsně za ní přiběhla i Sakura, která jí okamžitě začala prohledávat zranění a léčit ji.
"Co to proboha bylo?" zeptal se Ichigo, který se tu zničeho nic objevil. Z jeho očích čišela hrůza a panika. Nicol na něj bezmocně pohlédla. Ani ona sama nevěděla. Nikdo tady nemohl uvěřit tomu, že jejich mrtvý přítel žije.
Konečně Yoshika otevřela ztěžka oči.
"Naruto?" zašeptala vyčerpaně.
"Promiň, ale není tu," odpověděla jí Nicol.
"Nicol, můžu si s tebou mluvit?" zazněl hlas Tsunade. Všichni se překvapivě podívali.
"Hai," kývla Nicol a poodešla kousek stranou.
"Je ti doufám jasné, že tohle s největší pravděpodobností nebyl Naruto?" zamračila se na ni Hokage.
"Cože?"
"Sama jsi ho přece viděla a obě moc dobře víme, že je Kabuto mistr v oživování mrtvol," povzdechla si Tsunade.
"Jak tohle můžete říct?" nechápala Nicol.
"Taky bych to nejraději viděla jinak, ale..." nedokončila větu Tsunade.
"Byl to Naruto," hlesla Yoshika. Obě se po ní překvapivě ohlédly. Byly moc nepozorné, myslely si, že jsou z jejího doslechu.
"Vím, že byl. Poznala jsem ho. A byl dostatečně živý na to, aby se na mě mohl dívat tak vyděšeným pohledem, jaký jsem u něj ještě neviděla."

Yoshika stála u Narutova hrubu a přemýšlela o tom, co se před několika hodinami stalo. Sakura ji už téměř všechna zranění vyléčila. Už dávno padla tmavomodrá noc, která vše zahalila do tmavého pláště. Kdyby už cestu neznala nazpaměť, nejspíš by v té tmě ani nenašla správný hrob. Ale stejně nevěděla, proč tu stojí. Teď už moc dobře věděla, že osoba, jejíž jméno je na náhrobku, žije. Nedokázala se ani radovat. Tolik si to přála a teď, když se to konečně stalo skutečností...
"Asi by jsme si měli promluvit," ozvaly se do ticha Ichigovi slova. "Asi je zbytečné to říkat, ale to co se dneska stalo-"
"Děkuju," přerušila jej.
"Cože?"
"Zachránil jsi mě."
Nechápavě na ni koukal.
"Když jsem byla už na prahu svých sil a nevěděla co dělat, vzpoměla jsem si na tebe," otočila se na něj a usmála se.
"Proč?" vydechl překvapeně.
"Díky tobě jsem dokázala zase pochytit zbytky svých sil a bránit se," vysvětlovala mu.
"Ale co Naruto?"
"Miluju ho, opravdu moc," zašeptala a zadívala se dolů. "Ale když jsem tam ležela...Vzpoměla jsem si na dobu, kdy jsi mi pomáhal, když jsem byla na dně. A pomohl jsi mi znovu. Probůh, jsem už na tobě totálně závislá," zasmála se sama sobě.
"Až zase přivedeme Naruta zpátky, vrátíš se k němu a všichni budou zase šťastní," zavrtěl smutně hlavou a otočil se k odchodu.
"Nic jsi nepochopil," zašeptala Yoshika. "Naruta miluju, ale tebe miluju mnohem víc!"
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Která série MN je lepší?

První ;)
Druhá :)
Třetí :P

Komentáře

1 Miku Miku | 5. prosince 2009 v 21:09 | Reagovat

no musím říct, že Yohika a Nicol jsou opravdu sestry:DYoshika miluje Naruta,ale víc Ichiga a to stejný u Nicol miluje Kibu, ale víc Lennyho.No není to tak?:)Krásný díl:)

2 Sakurka Sakurka | 6. prosince 2009 v 2:02 | Reagovat

a tohle se jako odehrává po půl roku j?

3 Yoshika-chan Yoshika-chan | 6. prosince 2009 v 8:46 | Reagovat

[1]: mno jako takovouhle podobnost jsem neplánovala, vlastně jsem si to ani neuvědomila...mno hold čtenáři si některých věcí všichnou víc než autor:-DA ano, děje se to zhruba po půl roce :)

4 Kikyo Kikyo | 6. prosince 2009 v 9:46 | Reagovat

Drsnééééj díl...kritika????ne...Pochavala!!!

5 Saya Saya | 12. prosince 2009 v 16:05 | Reagovat

ježůůš..já užchci nový díl  :-( proč to píšeš jen jeden díl týdně?? :-(

6 Yoshika-chan Yoshika-chan | 12. prosince 2009 v 20:06 | Reagovat

[5]: mno když seš na gymplu, tak té škole musíš věnovat víc času než na základce a nechci všechen svůj volný čas vkládat jen do blogu...když píšu z donucení, postrádá to smysl :) Povídky pak nejsou tak dobrý a mě to potěšení pak rozhodně nepřináší...

7 Larrydut Larrydut | E-mail | Web | 13. září 2017 v 15:18 | Reagovat

http://bga-lcaqd.cloudaccess.net/component/k2/itemlist/user/19223  2 2 смотреть онлайн фильм 2015   смотреть лучший кино 3 бесплатно  http://mybags.in.ua/component/k2/itemlist/user/227015

8 BethanyCey BethanyCey | E-mail | Web | 7. října 2017 v 13:31 | Reagovat
9 Dol77larbit Dol77larbit | E-mail | 15. října 2017 v 18:54 | Reagovat

Были заплачены деньги 6000 за покупку базы данных и просто швырнул. с другого аккаунта к нему обратились, уже специально на 100р была сделка на выборку и тоже швырнул.

непорядочный гандон. кинет 100р%

Телеграм  @japoshka кидальная дешевка

10 MIAEzu MIAEzu | E-mail | Web | 18. října 2017 v 12:43 | Reagovat
11 ElvaCma ElvaCma | E-mail | Web | 27. listopadu 2017 v 14:41 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv