Yui...Tak jsem začala psát další kapitolu (dneska jsem napsala ještě jednu, kdyby jste si náhodou nevšimli). Snad se vám nová série bude líbit, tady máte to překvápko :)...A ještě pro zopáknutí: být váma, nejdřív si přečtu znova kapitolu 2., 17. a 18. první série, páč se vám to na tento dílek bude hodit ;)
"Nicol jsi pomalá!" smála se malá copatá holčička běžící na kopec posetý svěží zelenou trávou a nádherými zlatavými pampepiškami, které vybízeli k utrhnutí. Odsud bylo krásně vidět na celou jejich vesnici.
"Mno počkej, až tě chytím!" křikla blondýnka, která běžela těsně za sestřičkou.
"Tady je to super! Co myslíš, mami?" otočila se copatá dívenka zpátky, když se konečně zastavila. Tázavě pohlédla na mladý pár, který ty dvě následoval.
Než ale stačila zaznít odpověď, Nicol skočila na svou sestru ase smíchem ji povalila.
"Ty dvě se jednou navzájem pozabíjí," povzdech si se smíchem jejich otec.
Rozprostřeli deku a jejich máma vyndala z košíku nějakou krabici. Když ji otevřela, všichni viděli, že se uvnitř tyčí čokoládový dort, na kterém bylo připíchnuto sedm červených svíček. Morio je jednu po druhé zapálil.
"Takže Nicol, my ti s tátou přejem vše nejlepší k sedmým narozeninám!" usmála se Cho.
Nicol se usmála a jedním dechem sfoukla všechny svíčky.
"Holky," začal Morio, když společně dojídali dort, "Rozhodli jsme se s maminkou, že už jste dost staré na to, aby jsme vás začali učit ninjovství."
"Fakt?" vydechla překvapeně Yoshika.
"Super!" přidala se Nicol.
"Hurá!" zvolali naráz a obě zase začali dovádět a běhat okolo.
"Já budu lepší ninja!" zvolala Yoshika.
"Ne, já!" hádala se Nicol.
"To jsem zvědavá, jak chceš tyhle dvě něco naučit," smála se Cho.
"Neboj se. Hned jak zahájím trénink, budou jako beránci. Na tohle se těší už od doby, co začali mluvit," usmál se Morio na svou manželku.
"Jsou stejný, jako ty. Pamatuju si, že jsi taky takhle vyváděl, když jsi poprvé přišel na akademii."
"Takhle? Ne, to ne, to si mě musíš s někým plést," obhajoval se Morio.
"Moc dobře si to pamatuju. Sensei tě vůbec nemohl zvládnout," ušklíbla se Cho.
"Tati, tati!" přiběhla najednou Nicol celá udýchaná. "A naučíš nás i ty svý kouzla?"
"Myslíš Fuuatsu? Na to jste ještě příliš malé."
"Proč?" nechápala Yoshika, která už byla taky u deky.
"Tak se posaďte," vyzval je a obě ho poslechly.
"Víte co je Kekkei Genkai?"
"Je to vrozená schopnost!" odpověděla hbytě Yoshika.
"A můžou ji používat jen členové určitého klanu," přidala se Nicol.
"Mno a Fuuatsu je taky Kekkei Genkai. Ale je trochu zvláštní. Není to jen o tom, že jen tak můžu hýbat myšlenkovitě věcmi a dělat tak, jak vy říkáte, kouzla. Je to složitější. Každý člověk má v sobě chakru, díky níž může používat různé techniky. Jenže členové klanu Mannaka mají ještě jednu zvláštní chakru."
"Takže my máme dvě chakry?" zvolala radostně Nicol.
"Ano. Díky ní můžete hýbat věcmi, aniž by jste se jich dotkly. Nazveme si je třeba červená a modrá chakra. Tu modrou máme jen my. A když zvednu nějaký předmět, používám určité množství obou chaker, jak modré, tak červené. Čím jste zkušenější, tím méně můžete používat té červené chakry, takže vás to i míň vyčerpává."
"Takže až to budu umět, budu používat jen tu modrou chakru?" zeptala se Yoshika a Morio se zasmál.
"Dá se to tak říct. Ale ještě to nikdy nikdo nedokázal. Vždy musíte používat alespoň malé množství červené chakry. Vlastně ještě nikdo nedocílit toho, aby používat více jak dvakrát víc modré chakry než červené."
"Budu první člověk, který používá jen modrou chakru!" vypískla Nicol.
"Mno sebevědomí jí opravdu nechybí," přitočila se Cho k jejich otci.
"A jak udělám, to, aby ty předměty lítaly?" zeptala se nedočkavě Yoshika.
"K tomu nám pomáhá naše pečeť včely," řekl Morio a ukázal jim ji. Obě si ji okamžitě zkusily. "Když smícháme dostatečné množství chakry, vypustíme ji a snažíme ji nasměrovat ke věci, kterou chceme zvednout. Vlastně věc obklopíme naší chakrou a pak ji zvedneme," sotva to dořekl, krabice od dortu se zvedla do vzduchu. Obě sestry radostně zatleskaly.
"Je to na vás příliš složité. Je těžké se naučit ovládat tu červenou chakru, ale naučit se ovládat modrou, je mnohem těžší. A pak musíte pilovat na tom, aby jste se hned neunavily, sotvapohnete jen jedním kunaiem," usmál se Morio a nechal krabici dopadnout zpátky na deku.
"A jak dlouho to trvalo tobě?" zeptala se Yoshika.
"Než jsem dokázal obládat chakru, učil jsem se to asi rok. Ale pak mi trvalo dalších jedenáct let, než jsem to vypiloval do formy, jakou to ovládám dnes."



Jé tak to je takový příjemný dílek po tom všem
..fakt,fakt,fakt moc krásný,roztomilý..