Taylor Swift...Já vím, že jsem říkala, že už bude třetí série, ale zapomněla jsem na jednu dost důležitou věc xD Takže teď už fakt poslední dílek :)
P.S.: ta písnička je vážně hezká, k tomuto dílku se hodí :)
Jakmile se za Yoshikou zavřeli dveře, Nicol se opřela o kuchyňskou linku. Už dlouho chtěla něco udělat, ale zatím na to nebyla příležitost. Nevěděla, kdy se Yoshika vrátí, ale věděla, že tohle musí udělat co nejdřív. A kdo ví, kdy na to zase bude příležitost.
A tak se vydala do tmavomodré tmy noci. Šla tmavými ulicemi, jediný zdroj světla byly okna, která propouštěla trochu světla z rozsvícených svíček v místnostech.
V hlavě jí vířilo nespočet myšlenek, ale všechny měli stejný základ: jestli je to správné. Tedy, ať dělala, co dělala, vždy byla odpověď "ne". Ale kdyby to neudělala, nemohla by se sama sobě podívat do očí.
Konečně stála na prahu pro ni moc dobře známého domu. Zvedla ruku, aby zaklepala, ale uprostřed pohybu ztuhla. Srdce jí bilo jak zděšené a do očí se jí draly hořké slzy. Shluboka se nadechla, aby se alespoň trochu uklidnila. Ale i když to zkoušela dvakrát, třikrát, nepomohlo to. Ale co jí zbývalo? Musela to udělat tak i tak. Zavřela oči a lehkým pohybem třikrát jemně udeřila do dveří. Na víc neměla sílu a tak se její ruka bezvládně svěsila k zemi.
Nečekala moc dlouho, dveře se s trhnutím otevřeli a naproti ní stál Kiba.
"Ahoj Nicol, rád tě vidím," přivítal ji. "Pojď dál."
Ale Nicol zavrtěla hlavou. "Raději ne. Já...musím si s tebou promluvit," řekla a zadívala se mu do očí.
Kiba ztuhl. "Děje se něco?"
"Promiň mi to, ale...chci se rozejít," špitla. Když to Kiba uslyšel, leknutím couvl sotva o půl kroku.
"Proč?" nechápal.
"Já už tě nemiluju," tahle věta ji stála strašně moc úsilí. Byla to lež, milovala ho, ale byl tu někdo, koho milovala mnohem víc. A Kibovi nechtěla dál ubližovat.
Kiba se nezmohl na slovo. Jen tam tak stál a díval se na Nicol.
Po dlouhé pauze se konečně trochu vzpamatoval. "Co se stalo? Udělal jsem něco? Nebo snad neudělal něco, co jsem měl?"
"Ne, v tobě to není! Je to ve mě. Nechci ti už dál ubližovaz, proto to musím udělat. Promiň," špitla a otočila se k odchodu. Nechtěla, aby Kiba viděl její slzy, které teď už zaplavovali její modrá kukadla.
"Nicol," vydechl Kiba. Nechtěla se vrátit a tak přiměla své končetiny k co nejrychlejšímu běhu. Ještě zaslechla, jak Kiba volá její jméno, a pak už byla z dohledu.
Když se konečně dokázala zastavit, podepřela se o vedle stojící strom, předklonila se a těžce oddechovala. Na zem dopadaly její slzy, které jí máčely celý obličej. Nevěděla, co bude dál dělat. Právě se rozešla s Kibou, člověkem, který jí byl nejdražší. Chodí s nikenem, který se ukrývá ve vesnici a kterého hledá snad celý ninjovský svět. Co to proboha jenom dělá?
Ale je hezké ukončit sérii krásným číslem 50, mno ne? :) Mno dobře, dobře, je to sice trochu kratší a smutný, o to víc se zase budete těšít na 3. sérii :) Jen doufám, že mě Nikolka neukamenuje :D



achjo
to normálně strašně bolí jak mu to řekla.. i mě
...a nemusíš se snad ani vůbec ptát jestli se těšíme na třetí sérii