Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan 2: XXXXVIII. - Vzal mi tě stín

1. listopadu 2009 v 20:29 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan 2
Naruby...taky koukáte na superstar? a taky tak strašně fandíte šmajdovi? :D Mno nic...další smutnej díl, tak snad se bude líbit ;)

Nicol běžela zešedlou ulicí. Její nohy dopadaly na mokré zablácené chodníky, jen to čvachtalo. Mokré vlasy se jí lepily na tváře a kapky deště prosakovaly přes teď už naprosto mokré oblečení. Byla mokrá až na kost a klepala se zimou. Bylo jí to však jedno.
Ulice byly pusté a prázdné. Částečně díky nepřestávajícímu dešti, částečně kvůli oné špatné zprávě, která se už roznesla po celé vesnici.
Konečně doběhla do správné uličky a málem narazila do dveří, když nestačila zabrzdit. Zděšeně a zuřivě mlátila do dveří, dokud jí neotevřel tmavovlasý chlapec. Aniž by cokoli řekla, vrhla se mu do náruče a pevně ho sevřela kolem krku. Už to nevydržela a po tvářích se jí začaly kutálet slzy.
Lenny cítil, jak je studená a jak se celá třese, ale nedokázal určit, jestli zimou, nebo pláčem. Pevně ji objal, aby ji alespoň trochu zahřál a uklidnil.
"Naruto je...mrtvý," zašeptala Nicol během vzlyků.
"Cože? Jak to?" vykulil překvapeně oči. Naruto, který vždy tak neohroženě šel ku předu a nikdy neprohrál? Ten Naruto?
"Napadl nás Kabuto a on spadl z útesu."
"Je mi to líto," snažil se ji utěšit. "A kde je teď Yoshika?"
"V nemocnici. Od té doby ještě nepromluvila. Zůstal tam s ní Itachi."
Chvíli bylo ticho, ale pak se Nicol odtáhla, utřela si rukou zbylé slzy a zadívala se Lennymu do očí.
"Musím ti něco říct. Když jsi mi navrhl, že by jsme spolu mohli utéct, tak...Promiň, ale já teď odejít nemůžu. Musím tu být kvůli Yoshice," řekla chraplavým až odumírajícím hlasem.
"Já vím," povzdechl si Lenny. Nicol na něj udiveně pohlédla.
"Je mi tohle jasné. Pokud budeš chtít, budu tu s tebou tak dlouho, jak jen budeš potřebovat," usmál se na ni.
"Ale co když tě najdou?"
"Neboj se. Nejsem žádnej začátečník, ne? Mimo to, měl jsem tu nejlepší učitelku."

Déšť stále neustal, nepřetržitě bubnoval do oken. Jakoby nebe plakalo, jakoby soucítilo s touhle dnes smutnou a šedivou vesnicí.
Lidé v černém, více či méně plakající, stáli před jedním hrobem, na kterém bylo vytesáno jméno a na kterém stála fotka modrookého blonďáka s rozevlátýma vlasama a smějícím se uličnickým obličejem.
Slunce už zapadalo za obzor, lidé pomalu odcházeli, až tam zůstala jen čtyřčlenná truchlící skupinka. Nicol dala všem najevo, že by měli trochu poodstoupit a nechat její sestru chvíli o samotě. Nešli daleko, jen o pár hrobů dál.
Yoshika si ani nevšimla, že odešli. Bylo jí to jedno. Hleděla jen na mramorový kámen na kterém bylo položeno několik květin. Věděla, že pod nimi žádné tělo nenajde, i kdyby se snažila sebevíc. Ale ani nikde jinde.
Unaveně se sesunula na zem. Slzy už zaschly, jen tam tak klečela na mokré blátěné zemi. Pomalu přejela prsty po vyrytém písmě. Cítila, jak jí jeho jméno proklouzává mezi bříšky spánků, jakoby mezi nimi proklouzávala celá jeho existence.
Kiba, Nicol a Itachi ji jen mlčky z dálky pozorovali. Pak se ale Itachi vydal zpátky.
"Pojď, nastydneš," vyzval ji. Yoshika se ani nepohnula.
"No a? Teď už je to přece jedno," zachraptěla.
"Tohle by si určitě nepřál. Chtěl by, aby jsi šla dál, žila svůj život a netrápila se tady takhle."
"Co ty o tom víš? Co víš o tom, co by chtěl? Nevíš nic!" zařvala a práskla sevřenou dlaní do země vzteky.
Itachi si místo odpovědi klekl vedle ní a objal ji.
"Proč zrovna on?" zašeptala do ticha a opřela si hlavu o Itachiho hruď. Konečně slzy zase začaly proudit ven, ale déšť její vzlyky přehlušil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miku Miku | 1. listopadu 2009 v 23:10 | Reagovat

Bezva díl :-)i když fakt strašně smutný:-(:-(:-( taky koukám na superstar a fandím Benovi..i když se mu to dnes něak nevydařilo:-(hmm:-(ale Šmajda taky není špatnej..zpíval pěkně ;-)

2 Sakurka Sakurka | 1. listopadu 2009 v 23:19 | Reagovat

:-(  :-( chjo :-(  :-( vždyď to nemůže být pravda,že Naruto umřel ne??:-(  :-(  :-( já nechci :-(  :-( chci aby žil :-(  :-( jestli míníš eště něakou postavu zabít tak to už upřímně vůbec nerozdýchám.

3 Yoshika-chan Yoshika-chan | 2. listopadu 2009 v 6:36 | Reagovat

[1]: ben taky zpívá hezky...ale šmajda je prostě šmajda:-DVždycky si vyhlídnu nějakou oběť, které fandím, a ostatní se můžou jít u mě zahrabat:-D

[2]:mno tak to tě předem upozorňuju, že takovej Kabuto a Danzou...ti tenhle příběh nepřežijou určitě:-D

4 Kikyo Kikyo | 2. listopadu 2009 v 14:21 | Reagovat

Tak u Kabuta a Danza to pro mě bude sen:-Dhajzlové jedni-užij si to jak je budeš masakrovat!na to se těším:-D

5 Yoshika-chan Yoshika-chan | 2. listopadu 2009 v 14:44 | Reagovat

jojo, taky se na to těším:-D:-D:-D

6 Saya Saya | 4. listopadu 2009 v 14:07 | Reagovat

Nádherný:):-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv