Neustále mi v MP3 hrající písnička od Tomáše Savky xD....Tak fajn. Tahle mise bude krátká (ale důležitá!) a pár dílů po ní ukončím tuhle sérii a začnu novou. A na začátku třetí série vás čeká překvapení :) Tak se těšte :) A hezké počteníčko
Nicol ospale otevřela oči a zamžikala do oslepujícího světla nového dne. Cítila, jak ji objímají dvě silné paže. Rozhlédla se po velice skromě vybavené místnosti, ale nepoznávala ji. Překvapeně s sebou cukla.
"Dobré ráno," zašeptal jí známý hlas do ucha. Okamžitě si vzpomněla. Ten hlas patřil Lennymu.
Otočila se, aby mu viděla do obličeje.
"Dobré ráno," usmála se na něj a políbila ho.
"Jsem ráda, že jsi tady," zašeptala.
"Já ti říkal, že tě jednou získám," uchechtl se.
"Ještě jsem ti neřekla, že tě miluju," vyvedla jej z omylu.
"Tak to řekni."
Nicol se mu zahleděla do očí. Byly tak nádherné, tak zářivé.
"Miluju tě," zašeptala a znova jej políbila. Bylo jí jedno, že tímhle vlastně potvrdila slib, který jí Lenny dal v době, kdy ho nenáviděla. Chtěla mu patřit. Jen jemu.
"Budu muset jít," řekla najednou. "Všichni budou mít starosti, kde jsem."
"Budu tu na tebe čekat i dneska."
Nicol se na něj usmála a začala se oblékat. Cestou musela vymyslet nějakou dobrou výmluvu pro svou sestru, proč nebyla celou noc doma. Kdyby se vymluvila na Kibu, nemuselo by to dobře dopadnout.
Otevřela dveře od pokoje a vyšla ven.
"Dobré ráno. Vy budete slečna Nicol, že?" ozvalo se najednou za ní. Leknutím povyskočila a rychle se otočila.
"Kdo jste?" zeptala se překvapeně. Před ní stál podivný muž s pruhovaným kloboukem, podivným pláštěm a hůlkou v ruce.
"Vy mě asi ješt neznáte, ale já už jsem o vás od pana Tao hodně slyšel. Tenhle obchod mi patří."
"Obchod?" nechápala Nicol.
"Prodává tu cukroví," vykoukl Lenny z pokoje. "Potkal jsem ho na cestě do Konohy a nabídl mi ubytování."
"Aha. Těší mě," řekla Nicol zdvořile. "Ale už vážně musím. Uvidíme se večer," usmála se na Lennyho a vyběhla na ulici.
Celou cestu domů běžela. Nemohla potřebovat, aby potkala někoho známého. Byla strašně ráda, když konečně otevírala domovní dveře.
Yoshika zrovna dělala něco v kuchyni.
"Dobře, že už jsi tady, máme jít za Hokage-sama," přivítala ji Yoshika.
"Ty se mě nezeptáš, kde jsem byla?"
"Ne, ani ne. Dáš si kafe?" zeptala se Yoshika jakoby nic.
"Jo, díky," oddechla si Nicol. Má alespoň o vysvětlování míň.
"Takže, asi už tušíte, proč jsem si vás sem pozvala," začala Tsunade, když stáli společně s Narutem a Kakashim v její kanceláři.
"Kvůli misi?" hádal Naruto.
"To taky. Ale hlavně, protože jste všichni tři povýšení na chuníny," usmála se na ně.
"Vážně?" nemohla Yoshika uvěřit svým uším a sevřela Narutovu ruku.
"Jo. Ale to určitě pro vás nemůže být tak závratná novina, očividně bylo jasné už od začátku, že se jimi stanete. Takže teď k misi. Zjistili jsme, kde se schovává Suigetsu. Byla bych ráda, kdyby jste ho dostali dřív, než stihne napáchat něco dalšího."
"Dobře, vydáme se za ním," přikývl Kakashi.
"Byla bych ráda, kdyby jste do večera vyrazili. Není to zrovna lehká mise, takže vám dávám čas na přípravy," řekla Tsunade, předala Kakashimu mapu, domluvili si čas odchodu z vesnice a odešli.
"Tak jsme oba chuníny. Víš, co to znamená?" zašeptala Yoshika venku Narutovi.
"Svatbu," usmál se a políbil ji.
Nicol zaklepala na dveře obchodu. Otevírajícího ihned poznala.
"Slečno Nicol, rád vás zase vidím."
"Je tu Lenny?" zeptala se.
"Jistě. Pojďte dál," vyzval ji a vedl do známého pokoje.
"Ahoj. Myslel jsem, že přijdeš až večer," usmál se na ni překvapený Lenny a objal ji na přivítanou.
"Mám misi, takže bych nemohla," vysvětlila mu.
"Chci se tě na něco zeptat," začal Lenny.
"Povídej," vybídla ho.
"Nechtěla bys se mnou někam utéct?"
"Po-počkej chvíli. To je na mě moc rychlý," vymanila se z jeho náruče. Tuhle otázku vůbec nečekala. Ale, když se podívala do jeho očí, poznala, že to myslí vážně. Bylo to pochopitelné. Pro něj tu nebylo bezpečno, musí se skrývat. Chápala, že chce odejít, i ona by s ním klidně utekla někam pryč. Ale nemohla tu všechny a všechno jen tak nechat.
"Nemusíš mi to říkat hned. Nech si na rozmyšlenou času, kolik budeš potřebovat," usmál se na ni.
Místo jakékoliv odpovědi ho obejmula. Nevěděla, co říct. Byla jen šťastná, že ho má. Ale teď měla ještě jeden problém. Jak to říct Kibovi...



eeee
?nemůžeš něak dát vědět že si tak brzy napsala:-O..asi ne no
já su šťastná,já ze vznáášíím
uááááááá