James Blunt...Hele lidi, mám pro vás dobrou zprávu (nebo alespon jak pro koho). Mám new blog xD U tohoto samozřejmě zůstanu a budu sem dodávat jak new kecy, tak new povídky. Ten druhý je o Bleach (jak jinak, že). Zatím je hoodně v začátcích, skoro nic tam není, ale to se časem změní. Jen teda doufám, že na to budu mít dost nervů xD Jinak odkaz je tady.
"Půjdu na chvíli na vzduch," oznámila Nicol Kibovi.
"Půjdu s tebou," navrhl ihned Kiba.
"Ne, to je dobrý. To nmusíš," usmála se na něj. Potřebovala být chvilku sama.
Než stačil něco říct, už se protlačovala páry a mířila ke dveřím. Venku se zastavila a nasála čerstvý, osvěžující vzduch do nosních dírek. Ihned se jí udělalo líp. Před chvílí totiž cítila, jak se jí motá hlava. A moc dobře věděla proč. Z pocitu, že je tu s nesprávnou osobou...
"Taky už ti z toho davu tam praskala hlava?" ozvalo se za ní. Když se otočila, spatřila na lavičce vedle vchodu sedět znuděného Shikamara.
"Tak trochu," usmála se a šla si sednout vedle něj. "Nenudíš se tady?"
"Ani ne. Raději pozruju hvězdy, ten zmatek vevnitř je otravný."
Nicol se uchichtla.
"Kde jsi vlastně nechala Kibu?"
"Je vevnitř."
"Děje se něco mezi váma?" zeptal se Shikamaru.
"Mělo by?"
"Na první pohled ne, ale oba vás znám moc dobře, abych to přehlídnul," pokrčil rameny.
"Není to v Kibovi...Spíš ve mě," špitla.
"Shikamaru," přerušila chvíli ticha, která nastala, "Měl jsi někdy pocit, že to, co děláš, je rozumné, ale ne správné?"
"Být rozumný je otrava. Lidi, kteří to chtějí někam dotáhnout, dělají rozumné věci. Ti kteří chtějí být šťastní zase ty správné. Slyšela jsi o Bílým Tesákovi?"
Když zakroutila hlavou, pokračoval:
"Byl to otec Kakashi-senseie. Byl velice uznávaný, ale při jedné misi se musel rozhodnout mezi splněním mise a záchranou životů jeho společníků. Vybral si to druhé a od té doby byl nenáviděný a to dokonce i těmi, které tenkrát zachránil. Kvůli tomu spáchal sebevraždu. Musel se rozhodnout mezi správnou věcí a rozumnou a za to, že si vybral tu správnou, tvrdě zaplatil. Ale pokud by jednal rozumně a splnil misi, myslím si, že by si to nikdy neodpustil a nenáviděl sám sebe. Občas jsou rozhodnutí těžká a nebezpečná, ale vždy se musíš rozhodovat srdcem ne hlavou."
"Nejspíš máš pravdu. Ale je to těžké," povzdechla si.
Chvíli po tom, co Nicol odešla zpátky do sálu, objevila se Temari.
"Co tu tak sedíš? Neměl bys náhodou být vevnitř a bavit se?"
"Je to tam otrava," pokrčil rameny.
"Ale neříkej. Myslela jsem si, že tohle má být zábava," ušklíbla se.
"Většina se baví dobře, co jsem viděl."
"Řekni mi něco o těch Mannaka."
"Co tě tak zajímají?" povytáhl obočí.
"Až moc si o sobě myslí."
"To vy jste si na chunninské zkoušce mysleli taky."
"Co jsou vlastně zač?"
"Měla by sis na ně dávat bacha. Dneska jsou genniny a zítra tě porazí jedním útokem," usmál se.
"Děláš si ze mě srandu?"
"Zítra uvidíš sama, jak moc velká sranda to je."
Yoshika stála uprostřed parketu a hleděla zamyšleně doprostřed párů. Itachiho reakce se jí vůbec nelíbila.
Najednou však zahlédla v davu podivného kluka s oranžovými vlasy, zvláštním výrazem a divným černým oblečením, které se rozhodně nehodilo na ples a už vůbec ne na normální nošení. Jejich pohledy se setkaly. Jen na malou, nepatrnou chvíli, ale Yoshika z toho měla zvláštní pocit. Zamračila se. Rychle se za ním vydala, ale prodírání parketem nebylo nic jednoduchého. A on se pomalu dostával ke dveřím.
"Hej! Stůj!" zavolala na něj, až se za ní všichni otáčeli. Když se konečně dostala ke dveřím, ten kluk už byl pryč. Všimla si Shikamara s Temari.
"Kam šel?" zeptala se jich.
"Kdo?" nechápal Shikamaru.
"Ten divný oranžovovlasý kluk, odešel tudy!"
"Nikdo tady nešel," zavrtěla Temari hlavou.
"Ale já ho viděla. Na sto procent tudy musel projít," zamračila se.



krásný díl
...Bleach miluju!můžu tě ujistit,že i tvůj druhý blog budu navštěvovat