Kelly Clarkson...Takže už jsem zpět, to jen aby jste věděli ;) Mno byla jsem s kamoškou v České na jejich chatě, kde by jste stopy po elektronice, či počítači (natož internetu) hledali horkotěžko. Mno a proč jsem napsala tak pozdě? Protože mě postihla neovladatelná touha vidět zase pár dílů Bleach (Gomen, jsem prostě maniak xD)...Mno a z pár dílů se (jako obvykle) stalo trochu víc dílů...Jinak četli jste nejnovější mangu? Ten Madara je ale drzej :D Takhle mi přepadnout Naruta xD Mno tak já končím, snad se bude líbit (s romantikou jsem se vážně snažila, ale nejspíš jsem vyšla ze cviku, vůbec mi to nešlo sepsat xD). Takže gomen za všecky nedostatky či přebytky.
"Chunninská zkouška?" povytáhl Sasuke obočí.
"Konečně by ses mohl stát chunninem, Sasuke," usmála se na něj Sakura.
"Ne díky, nemám zájem."
"Co? A-ale...Snad nechceš zůstat stále genin!" nevěřila Sakura svým uším.
"Myslíš, že by někdo souhlasil s mým povýšením, když ještě nedávno jsem chtěl Konohu zničit? To, že mě přijmuli zpět ještě neznamená, že je to všechno napořád smazáno," pokrčil rameny.
"A-ale považují tě za hrdinu."
"Kdoví, co se jim honí hlavou. Klidně si ještě nějakej ten půlrok počkám."
"Mno pokud vím, Naruto do toho bude chtít určitě jít a Nicol s Yoshikou určitě taky."
"Budu jim držet palce jako divák."
"Tentokrát tam Orochimaru čekat nebude," zašeptala tak, že ji snad nemohl ani slyšet. Ale slyšel.
"Jestli si myslíš, že je to kvůli tomuhle, tak se mýlíš," vpálil jí do obličeje, zvednul se a šel pryč.
"Počkej, Sasuke! Já to tak nemyslela. Omlouvám se ti," zavolala na něj.
"Nemusíš se pořád jen omlouvat," obrátil se na ni s úsměvem, ale pak se zase dal do pochodu.
"Děje se něco?" zeptala se Yoshika Naruta, když se procházeli kolem rybníka. Naruto se zdál trochu nervózní.
"Ne, nic," pokrčil rameny, ale jeho tváře zrůžověly.
"Pověz mi to," dožadovala se Yoshika. Jeho pohled zaměřený do země ji znepokojoval.
"Vážně nic. Jsem jen rád, že tu můžu být s tebou," usmál se na ni. Ten úsměv byl tak hřejivý, tak nádherný...
Objala jej a zadívala se do těch jeho nádherných studánkovitých očí.
"Řekni mi to," naléhala. Avšak místo odpovědi se Narutovi rty přiblížily a políbily ty její.
"Co chunninská zkouška? Budeš se jí účasnit?" zašeptal, když se jejich rty oddálily.
"Nezakecávej to," uchichtla se Yoshika. "Moc dobře znáš mou odpověď."
"Ach jo. Zbavím se někdy těch tvých otázek?"
"Až mi řekneš pravdu," pokrčila rameny.
"Já bych ti přeci nikdy nelhal," usmál se.
"Právě teď mi lžeš. Něco se děje, poznám to na tobě."
Následovala krátká pauza. Dívali se vzájemně do očí a těšili se z přítomnosti toho druhého. Yoshika ještě nikdy nic takového nepocítila. Něco bylo na Narutových očí jiné. Jen nevěděla co. Ale věděla jistě, že je to něco dobrého.
"Miluju tě," zašeptal jí najednou do ucha. Chtěla mu odpovědět stejnou větou, ale nestačila v návalu polibků, kterými ji najednou zahrnul. Propletla mu své prsty do vlasů a užívala si ten nádherný pocit. Pocit štěstí. Než se stačila vzpamatovat, oba už padali do měkké, hebké trávy. Yoshika dopadla přímo na Naruta.
"Promiň," omlouvala se mu se smíchem, který zachvátil je oba.
Leželi tam v trávě a čekali, až ten druhý promluví. Nakonec prolomil tico Naruto:
"Možná tu je jedna věc, kterou bych ti rád řekl."
"A to jaká?" povytáhla Yoshika tázavě obočí nespouštějíc z rozpačitého Naruta oči.
"Víš já..." zčervenal. Nevěděl, jak by to měl říct. "Chtěl bych se tě na něco zeptat."
"Ptej se," vyzvala jej. Naruto se zhluboka nadechl a zašátral v kapse u kalhot. Vytáhl malou černou krabičku, kterou opatrně oterřel. V ní se blískal malý prstýnek.
"Vezmeš si mě?" vypadlo z něj najednou. Takhle věta Yoshice vzala dech. Nevěděla, co na to říct, i když v hloubi své duše znala odpověď už dávno.
Chvíli sledovala obsah krabičky v Narutově dlani a pak mu pohlédla do očí. Zářili. Ty krásnéoči zářili štěstím. Štěstím z toho, že se mu konečně podařilo vyslovit tuhle otázku, nebo štěstím z toho, že se konečně dozví odpověď? To nevěděla a vlastně jí to bylo jedno. Hlavní byl ten nádherný pocit, který vyzařovaly.
Když se konečně dokázala vzpamatovat natolik, aby byla schopna mluvit, odpověděla mu:
"Ale mám jednu podmínku..." Narutův úsměv pohasl. Bál se její další myšlenky.
"Oba dva se musíme stát chunniny." Jeho obličej se zase rozzářil, stejně jako Yoshičin. Opět ji sevřel v pevném sevření a políbil. Byl šťastný. Oba dva byli šťastní...
"Miluju tě," zašeptala, když se Naruto konečně odtáhl a navlékl jí zásnubní prsten.



Bezva,Bezva,Bezva!ani nevíš jak mě to všechno tak strašně chybělooo!!