close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan 2: XXX. - My generation

24. července 2009 v 22:22 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan 2
Yui...Sice krátký, ale nemám fantasii...Múza mě zase opustila, takže asi tak. Ale snad se i přes to bude líbit. Přeji všem dobrou noc a sladký sny :*


"Kde je vůbec Naruto?" zeptal se Itachi. Seděl společně se Shikamarem a Yukitoshim před nemocničním pokoji, kde se Tsunade starala o Yoshiku. I přes její příkaz, aby zůstali mezi lidmi, kteří oslavovali Sasukeho a Itachiho návrat, se prostě rozhodli sem vydat.
"To nikdo neví. Mluvil s Yoshikou naposledy když se probudila a pak už ho nikdo neviděl," zasvětil jej do situace Yukitoshi.
"Utekl?"
"To bych neřekl. Spíše se stalo něco mezi ním a Yoshikou a chce být chvíli sám. On by od ní jen tak neutekl, na to ho znám až moc dobře," zavrtěl Shikamaru hlavou.
"Slyšel jsem, že jste si s Yoshikou docela rozumněli a dokonce jsi ji i chránil," začal Yukitoshi z jiného konce.
"Spíše ona chránila mě," usmál se Itachi. "Určitě se na našem vztahu podepsala i společná potřeba chránit své mladší sourozence."
"Děkuju."
Itachi se na něj podíval nechápavým výrazem.
"Že jsi se o ni postaral, když jí chyběla pro ni nejdůležitější osoba."
Když to Itachi pochopil, usmál se pro sebe.
"To ona mi hodně pomohla. Nebýt jí, tak tu dnes nestojím. A nebýt Nicol, není tu se mnou Sasuke."
Chvíli bylo trochu skličující ticho, ale pak se dveře otevřeli a v nich stála Tsunade.
"Co vy tři tu děláte?! Neříkala jsem vám, že tam máte zůstat?!" rozčilovala se. Ale když viděla tři bolestné obličeje, její výraz se změnil na vlídnější.
"Je v pořádku. Zůstala jí tam děloha, která začala dělat paseku. Ale není to nic vážného. Zítra by měla být schopná se zase pomalu navrátit do normálního života. I když s prací ninji bych trochu počkala."
Všem se okamžitě ulevilo. Ale Tsunade pokračovala:
"Sice by byla schopná se zase navrátit, nevím jistě, jestli je na to připravená ona sama. Co se týče fyzického stavu je už v pořádku, ale co se týče toho duševního...Zažila si svoje a to na ní nechalo stopy. Nevím, jak dlouho bude trvat, než se z toho dostane."

"Sasuke!" ozvalo se za Sasukem. Už uplynulo několik hodin, co se mu podařilo zmizet z davu a teď se procházel uličkami, na které měl spoustu zpomínek. Teď už však vesnice žila zas tak, jako dřív a Sasukeho už si nijak zvlášť nevšímala.
Otočil se za zvukem hlasu a spatřil před sebou Nicol.
"Všude tě hledám," doběhla za ním a zrychleně dýchala.
"Co potřebuješ?"
"Spíš jsem si chtěla promluvit," pokrčila rameny Nicol.
"O čem bys chtěla mluvit? Máš všechno, co jsi chtěla. Jsi zpět ve své vesnici, zase s Kibou a podařilo se ti mě sem dostat taky. Tak o čem by jsi ještě chtěla mluvit?" zeptal se znova a Nicol se uchichtla.
"Jo, asi máš pravdu. Ale je toho tolik, co jsme si ještě neřekli...A přitom máme stejnou minulost."
"Chceš se bavit o historii našich klanů? To jsem mohl čekat."
"Je ještě několik nesrovnalostí, které bych chtěla vědět. A myslím, že na ně znáš odpověď jen ty."
"To může nějakou dobu počkat, nebo ne? Spíš mí řekni, proč jsi nebyla na tom setkání vesničanů, nebo co to bylo," ušklíbl se.
"Mno měla jsem k tomu určité důvody," odvrátila oči.
"Ono je to už asi taky jedno. Ale asi bys právě teď měla být se svou sestrou, nebo ne?" povytáhl obočí.
"S Yoshikou? Proč-?"
"Vypadalo to docela zle, když se škubala bolestí na té zemi."
"Cože?" vyhrkla ze sebe vyděšeně. Strachem se jí sevřel žaludek a v krku vytvořil knedlík. Proboha, co se stalo?
"Nevím, co se stalo, jen jsem zahlídl, jak ji Hokage odnáší směrem k nemocnici."
"Panebože!" hlesla Nicol a rozeběhla se k nemocnici. Musí jít okamžitě za svou sestrou, jak ji mohla nechat samotnou? Neměla z toho moc dobrý pocit, ale věděla, že ji musí vědět. I když se jí až do teď vyhýbala jak jen mohla. Tentokrát vyhýbání ničemu nepomůže...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miku Miku | 24. července 2009 v 22:46 | Reagovat

Arigatou :-P  :-P

2 Kikyo Kikyo | 24. července 2009 v 22:51 | Reagovat

Úžasně úžasný..už by to chtělo aby něco proběhlo mezi Nicol a Kibou jak si něak před měsícem slibovala že to bude v nejbliších dílech-víš co myslím ne?(to co už proběhlo i mezi Yoshikou a Narutem)-ale trošku víc rozepiš!:Dmno prostě ROMANTIKA MI TAM CHYBÍ! :-D

3 Saya Saya | 24. července 2009 v 23:59 | Reagovat

wow bezva! :-)

4 Yoshika-chan Yoshika-chan | 25. července 2009 v 1:00 | Reagovat

[2]: se to trošku protáhlo mno:-PJasně, že vím, co myslíš a neboj, bude, ale právě teď vůbec neumím odhadnout kdy...Gomen, zřejmě si budete na tuhle příhodu muset ještě chvilinku počkat:-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv