18. července 2009 v 23:01 | Yoshika-chan
|
Heh, sice pozdě, ale přeci xD Hele ještě do poslední chvíle jsem se rozmýšlela, koho nechám vykrvácet, ale nakonec bylo rozhodnuto. Heh...tohle je vážně divnej díl...ani smutnej, ani veselej, akční, romantickej...já vážně nevím, kam ho zařadit...asi pro mě budou muset udělat žánr "bláznivý", jinak to fakt nepude (ne že by na tom záleželo, já jen tak se vykecávám) xD Mno ale jinak jsem si ho doela vychutnala...pamatujete, jak jsem říkala, že se konečně po roce vracím ke svému starému příběhu? Já to zase vzdala xD Ale tentokrát definitivně...nj, zkusím něco nového (už se to i rýsuje v mé makovici xD)...Hele nezlobte se na mě, je mi jasné, že mi Nicol zítra asi urazí hlavu, ale prostě se to tak rýsovalo, vlastně tohle ani nebylo v plánu...jen inprovizuju, chápete...Člověk musí vědět, kde je hranice...já to nevím xD Takže počítám, že mé vřelé múzy mě za chvilku zase zavedou na zakázané místo, odkud mi utrhnete hlavu jeden po druhým (ne vážně, už se to rýsuje...mám chuť si ji utrhnout sama, ale jsem už prostě taková, takže to tam BUDE)...Ale na to si ještě chvilku počkáme, takže se nelekejte...spíš jsem se s vámi chtěla podělit o to, co se mě za ten týden promítlo v hlavě...ne vážně - všimli jste si, jak je Yoshičin a Narutův vztah dokonalý? Já už dávno a doteď se mi to zdá vůči Nicol a Kibovi blbý...takže jsem se rozhodla pro radikální řešení (víc ze mě nedostanete, i kdyby jste mě na nože brali)...už končím, nebo zase něco vyslepičím a to bych vám zkazila překvápko xD Tak se mějte a papa :*
Všimli jste si, jak jsem se zase rozkecala? Mno vážně, tomuhle bych měla udělat přítrž jednou pro vždy, ale vono to furt nějak nende :(
Než se však stačil kdokoliv zpamatovat, Sasukeho meč byl zbarven krví.
"To se teprve uvidí, komu budu věřit," usmál se vítězoslavně.
Madara byl v mžiku připoután katanou k zemi a Sasuke si opravdu důkladně dával záležet na tom, aby nemohl hýbat rukama.
"Vážně si myslíš, že mě tímhle zastavíš?" povytáhl Madara tázavě obočí.
"Ne. Chci jen slyšet pravdu," sykl Sasuke a pořádně se opřel do své zbraně jako o nějakou hůl. Ta pod jeho tíhou zajela hlouběji do země a Madara tak mohl pocítit, jak se v jeho těle, příliš blízko žaludku, hýbe ostrá čepel. Pokud ho to bolelo, nedal na sobě však nic znát.
"Pravdu už jsi slyšel. Je teď na tobě, které pravdě budeš věřit," odpověděl bezmyšlenkovitě Madara.
"Které pravdě?" nechápal Sasuke.
"Jsi příliš naivní, Sasuke. U každého příběhu existuje více pravd. Je jen na člověku, jak danou věc podá obecenstvu. Tak to je a vždy bude. Tak si vyber, jaký Uchiha ti právě těď vykládá tu tvou pravdu. Tu, kterou ty chceš slyšet," usmál se, jakoby ho Sasukeho zuřivost těšila.
Sasuke rychlým pohybem vytáhl katanu vzhůru a na jeho ostří byl jasný důkaz této události v podobě čerstvé, ještě z měče odkapávající, rudé krve.
Neschoval jej však, pouze stál a čekal na místě. Madara bez váhání vstal a všichni mohli zřetelně vidět, jak se mu jeho rány hojí. Jediný důkaz po ráně byl rudý plášť v místě, kam zajelo ostří.
"Itachi," začal Sasuke stále pozorujíc Uchihu před sebou. "Nemám důvod ti věřit. A ani ti nevěřím. Ani jemu," pohodil sotva zřetelně hlavou k Madarovi, "nevěřím. Ani u něj nemám proč. Je jen jediná osoba, které mám důvod věřit, protože ona nemá proč mi lhát. Stejná krev, stejný osud, stejná minulost." Narážel tím na velmi pevnou a vřelou spojitost mezi dvěma naprosto různými a přece stejnými klany. A jeho bratr to pochopil.
"Sakuro, Kakashi," vybídl je, "nechám na vás Zetsu. Bude to těžký boj, ale ty, Sakuro, můžeš využít svoji sílu a to teď potřebujeme. Ino s Choujim si vezme tu zrzku. Ta by měla být nejmenší problém. A Neji s Leem si vezmou na starosti toho vedle ní."
"Pche. A co my?" povytáhl obočí Kiba.
"Vy budete sledovat Lennyho. Očividně vyklouzl někde v lese. Ty, Nicol s Narutem," udělil jim úkoly.
Když Nicol uslyšela Lennyho jméno, sevřelo se jí hrdlo. Ona má bojovat proti němu? Jak to proboha má dokázat? Jak by mohla ublížit jeho krásnému vypracovanému teplému tělu? Má se snad dívat, jak jeho nádherné oči pohasínají a tlukot jeho srdce ustává? Slyšet jeho poslední vydechnutí a vědět, že ona na tom má podíl?
Při tom pomyšlení se jí zatočila hlava a žaludek naráz. Měla pocit, že musí každou chvíli vyzvracet i ty zbytky jídla, které jí v žaludku zůstaly.
Musela se nadechnout, aby se trochu ovládla a všechny vnitřní orgány se jí uklidnily a vrátily zase zpátky do správných poloh. Nebo měla alespoň takový pocit, jakoby všechno v jejím těle se rozházelo špatnými směry a co mohlo, tak se zauzlovalo. Při té představě se jí udělalo znova špatně. Tentokrát to však už ustála o něco líp.
"Jsi v pohodě?" zeptal se jí starostlivě Kiba, který si všimnul jejího třasu. Toho si nevšimla ani sama, ale teď si uvědomila, že se její tělo celé třese. Zatnula zuby, aby třas alespoň trochu pominul, než mu zase odpověděla.
"Jo, dobrý. Jdeme," zavelela a všichni tři i s Akamarem se vydali na cestu.
"A co Madara? Může mezitím zničit další část vesnice," staral se Naruto, když už byli kousek od vesnice.
"Myslím si, že toho si chtějí podat sami dva velcí bráchové," ušklíbl se Kiba. "Vlastně si ani nedovedu představit někoho jiného, jak s Madarou úspěšně bojuje."
Z vesnice se ozývaly ne zrovna těšivé zvuky, které dali trojici jasně najevo, že souboj už začal. Teď byli na řadě oni.
Kiba se pojednou zastavil a nasával vzduch nosními dírkami.
"Myslím, že ho mám," usmál se pro sebe.
"Není daleko, za mnou,"vybídl je a zase uháněli mezi stromy za pachem, který cítil jen Kiba a Akamaru.
Čím však byli blíž cíli, tím se Nicol třásla víc a víc a její nervozita stoupala. Najednou se jí v myšlenkách oběvila představa Lennyho, jak leží na měkkém mechu a kolem něj se rozprostírá kaluž krve. Jeho oči pomalu pohasínaly a slábly. Srdce umpovalo pomalejc a pomalejc a vidina, že se uzdraví slábla se slábnoucím tlukotem. Slyšela jeho poslední nádechy a pak skoro nepatrný pohyb rtů. Neslyšela jeho hlas, pouze cítila na své tváři jeho poslední výdech. Byl studený. Až mrazivě studený. Jeho rty vyslovily poslední, krátkou, němou větu: "Miluju tě."
Nicol zděšením vykřikla. Sklouzla jí noha z mohutné větve a ona padala pomalu dolů. Nevěděla, co se děje, nedokázala vnímat okolí. Nevnímala ani to, jak Kiba vyděšeně zírá, jak se Akamaru dostává pod ni, aby ji zachránil. Nevnímala vůbec nic. Cítila jen obrovský třas po celém svém těle, který nedokázala nijak zastavit. Nevšímala si Kibových teplých rukou, jak ji pokládají opatrně do mekkého mechu, ani ničeho jiného. Po tvářích jí tekly nezastavitelné slzy, které jí vlhčily vyděšený obličej. Objala si kolena a schoulila se do kuličky. Třas stále nepřestával. Nemohla ani pomyslet na to, že by se mělo něco stát tomu neohroženému a tolik sebevědomému nepříteli, kterého tolik nenáviděla. Tak nenáviděla, že se těď jen klepala při představě, že je mrtvý.
"Co se stalo?" zašeptal Naruto.
"J-já-já nevím. Takhle jsem ji ještě nikdy neviděl," vykoktal vyděšeně Kiba. Vlastně to nebylo vyděšeně - jeho strach se ani slovy popsat nedal. Jakoby mu pukalo srdce nad tím, jak viděl Nicoliiny nepřítomné oči.
"Musíme se vrátit do vesnice, musíme-!"slyšel sám sebe, jak řve na Naruta a vší silou jím cloumá. Ten chytil jeho ruku a snažil se ho od sebe odtrhnout.
"Uklidni se! Co myslíš, že bude, až se vrátíme? Právě teď je tam otevřený souboj! Myslíš, že je nejlepší, do toho Nicol zatáhnout?!"
"Já-já nevím," hlesl a bylo vidět, že nemá daleko k tomu, aby serozvlykal. Byl bezmocný a to ho děsilo nejvíc.
"Teď pro ni nic víc, než zůstat s ní, udělat nemůžeme," zašeptal Naruto.
"Nicol," špitl vyčerpaně Kiba a sledoval její rychle kmitající oči. Za celou dobui, co tam ležela, ještě nemrkla.
bože..nejde to snad ani popsat jak sem u tohohle dílu brečela-to s tou Nicol mě fakticky dostalo,sama se třesu a čtu pořád a pořád dokola
strašně moc obdivuji to jak si to napsala seš naprosto DOKONALÁ Yoshiko!!!!!!bože,já nemůžu přestat psát..to jak se o ni Kiba bojí a jak se Nicol bojí o Lennyho
božéé..já bulím jako malý dítě!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!a to já jsu tvrďák mě jen tak něco nerozbrečí,ale toto prostě nejde ani popsat!..jak se znam..tak tenhle díl budu čít pořád dokola(typuji tak do:4:00)