Avril Lavigne... ... ...Eh, trochu nezvyklý čas, že? Ráno jsem vážně už dlouho nepsala xD Mno dobře, jsem magor, že jsem vás nechala tak dlouho čekat, ale dřív to nešlo, vážně :) Dívala jsem se totiž na Bleach xD To by jste se divili, jak člověku při tom ubíhají minuty :P Mno každopádně pro vás mám jedno překvapení spojené s Bleachem, ale to se dozvíte až, až...Ale chtěla bych vědět, jestli vůbec tenhle seriálek znáte (jestli jste viděli alespoň pár dílů)...Tak kdyby jste byli tak hdoní a pak do komentíků napsali :) Díky, vaše Yoshika-chan :*
P.S.: hele, tenhle díl měl být o Yoshice a mě se to normálně povedlo předělat :D (není to sice o Nicol, ale co...)...Každopádně by jste měli vědět, že je to jen pouhopouhá náhoda, páč jsem zapomněla, co všechno jsem tam chtěla napsat, takže asi tak xD Takže teď už vážně dobrou noc vám všem :*
Uplynulo sotvadvacet čtyři hodin od chvíle, kdy vládl v Konoze zase klid. Tedy podle toho, co si pod pojmem "klid" představíte.
Shikamaru se sám toulal po lese a jeho znuděný obličej byl trochu rozrušený. Ač už byla vesnice v podstatě v bezpečí, stalo se několik věcí, které zřejmě navždy změní osudy některých jeho jeho přátel a možná i jeho samotného. Nenáviděl se za to, že nic neuděla. Že tam jen tak stál a díval se na neštěstí, které provázelo jeho blízké.
Z myšlenek jej však vytrhlo nedaleké prasknutí nějaké větvičky. Rozešel se tedy za zvukem, třeba tam najde právě to, co hledá. A taky našel. Seděl na stromě a dost nepřítomně hleděl takříkajíc "do blba".
"Hej, Itachi!" zavolal na něj. Ten se s trhnutím podíval dolů. "Hledal jsem tě," usmál se. Itachi seskočil dolů a zadíval se mu nedůvěřivě do očí.
"Konečně. Tak co, jsou v pořádku?" vyhrkl ze sebe.
"Nicol už je v naprosté pohodě. Zdá se, že se její psychika uzdravuje líp, než si Sakura myslela."
"A Yoshika?" naléhal stále.
"Je otravné to opakovat," povzdechl si, ale pak pokračoval: "Ta rána do břicha byla smrtelná-"
Nestihl ani doříct větu a Itachi jej přerušil:
"Cože?! O-ona j-je..." jeho vyděšení a strach byli skoro hmatatelné.
"Uklidni se," poradil mu Shikamaru v klidu. "Bylo smrtelné pro její dítě." Tuto větu už však řekl se smutnýma očima. Věděl, co to maličké, nevyvinuté stvoření pro Yoshiku a Naruta znaméná. A on sám už se taky těšil, jak jej bude chovat, jak jej bude učit a pak jednou by ho mohl dostat do svého týmu. Ale zároveň byl rád, že Yoshice samotné se nic vážného nestalo. Ale zřejmé tohle bude rozdýchávat hodně dlouho. Důkazem toho byl rozhovor, který zaslechl ode dveří.
Itachi na něj vykulil oči. "P-pro její dítě?" nechápal. "Ona byla těhotná?!"
"Jo. Dozvěděla se to těsně předtím, než jsme se chystali na útok. To proto ji Naruto nechtěl pustit na bojiště. BYla zesláblá a hlavně to pro ni bylo až příliš nebezpečné."
"Ale nejspíš zachránila celou situaci," hlesl Itachi s pohledem upřeným bolestně k zemi.
Shikamaru v tu chvíli zaslechl šustění listí za stromem, několik metrů od nich.
"Měla zůstat tam, kde byla. Tohle na ni zřejmě bylo moc," ozval se Sasukeho hlas.
"Myslel jsem, že už budeš pryč," ušklíbl se Shikamaru.
"Sám jsi nám přece říkal, ať počkáme tady, dokud nepřijdeš," pokrčil rameny a obešel strom tak, aby na ně vyděl. Přesto však zůstal opřený o jeho kmen s rukama zkříženýma na hrudi.
"Pleteš se, Sasuke," zamračil se na něj Itachi. "Je možná silnější, než si vůbec umíš předstvavit. Možná stejně tak dobrá, jako její sestra."
"Chceš srovnávat Nicolinu moc?" povytáhl Sasuke obočí.
"I když je Yoshika starší, Nicolina moc je očividně větší. Přesto díky své rychlosti a odolnosti se jí Yoshika může rovnat. Ty jsi ten souboj mezi nimi neviděl, Sasuke. Nicol měla očividně navrch. Zvláště, když se jí pokoušela znehybnit Fuuatsu. Ale ona se i přes to dokázala bránit."
"Znám je sice sotva pár měsíců, ale už teď vím, že ty dvě bývaly naprosto nerozlučné. A hlavně skvělý tým. V jejich rozdělení muselo být něco víc, než se na první pohled zdá," začal Shikamaru přemýšlet nahlas.
"Co tím myslíš?" nechápal Sasuke.
"Jinými slovy - byl tu někdo třetí, kdo se o tohle všechno postaral a sledoval to z ústraní," pokračoval dál.
"Madara?" zeptal se Itachi.
"To si nemyslím. Za tím bude něco víc," zavrtěl Shikamaru zamyšleně hlavou, ale pak se jeho obličej náhle změnil. "Ale já přišel kvůli něčemu jinému. Pojďte se mnou," vyzval je.
"Ne díky. Až se budu chtít nechat dobrovolně zavřít nebo zabít, řeknu ti to," ušklíbl se Sasuke.
"yl bys překvapenej, co na vás ve vesnici čeká. Veřte mi, oba budete kulit oči. Přece si nemyslíte, že bych vás dva zatáhl do nějakých problémů?" to byla jen řečnická otázka. "Tedy u tebe, Sasuke, bych si to ještě rozmyslel," hodil po svém bývalém spolubojovníhovi úsměv a šibalský úšklebek. Sasuke jeho vtip zřejmě pochopil a ušklebek mu oplatil.
Všichni tři se vydali směrem k vesnici. Když došli k bráně, Sasuke se s podezřívavým výrazem zastavil.
"Je tu nějaký ticho a klid. Proč tu není ani noha? Dokonce ani u brány."
"Tak pojď za mnou a dozvíš se to."
"Myslíš, že vám tak lehce spadnu do pasti?" zamračil se.
"To je otrava," povzdechl si Shikamaru. "Tak hele, frajere. Kdyby vás chtěli zabít, nemyslíš, že by nejdříve pořádně pročesávali okolí? Nebo by vás rovnou sejmuli už tam a nenechali utýct?"
"Znám tuhel vesnici až moc dobře. A jedno vím jistě - nikdy nevíš, co od ní můžeš čekat."
"Konoha se hodně změnila od té doby, co jsi odešel, Sasuke," ozval se Itachi.
"A proč si myslíš, že zrovna tebe budu poslouchat, Uchiha Itachi?" sykl na něj s vražedným pohledem.
"Protože jsme zřejmě jediní nukenini v širokým okolí. Nemáš na vybranou."
"Pche. To sotva."
Ale pak uý zase šli dál. Sasuke sice byl trochu nedůvěřivý a pozorně sledoval každý kout, ale zbytečně. Nakonec byli jen jednu uličku od hlavní budovy. Jakmile zatočili za roh a stanuli před budovou, naskytl se jim neuvěřitelný pohled. Všude kolem stáli snad všichni vesničané a jakmile je zahlédli, s pokřikem je vítali a volali jejich jména.Všichni se k nim nahrnuli. Tedy skoro všichni. Itachi si všiml několika málo lidí, kteří zůstali stát před budovou a pouze je sledovali. Jedna z jich byla Tsunade a další dvě byli...
Někde z křičícího davu zaslechl něco jako: "Vítejte doma", či "Vítejte zpět". To jej však nezajímalo.
Prodral se davem a stanul před známou tváří. Yoshika tam stála přidržovaná Yukitoshim a usmívala se na něj. Itachi si však všimnul, že její úsměv pouze kryje jako clona smutek, únavu a bolest. Měla zafačované celé břicho a bylo vidět, že se sotva drží na nohou. To, co mu bylo divné, bylo to, že tu nikde neviděl Naruta. Vždycky si myslel, že ti dva jsou nerozdělitelní. Sevřel se mu žaludek, když pomyslel na to, co by tohle mohlo způsobit. Okamžitě tyhle myšlenky zahnal.
"Jsem ráda, že jsi se vrátil," usmála se na něj.
"Abych pravdu řekl, tuhle reakci lidí jsem ani moc nečekal."
"Jste přece hrdinové, zachránili jste celou vesnici."
"Ale vítat někoho, kdo vyvraždil celý klan? Mají nějaké divné představy o spravedlnosti," ušklíbl se.
"Dozvěděli se pravdu, stejně jako tvůj bratr."
"Tohle všechno je Yoshičina práce," vložila se do toho Tsunade. "Chtěla, abych tohle všechno zorganizovala."
"Jo, to seš celá ty. Uděláš ze mě hrdinu, i když jsemjeden z nejhledanějších nukeninů," prohodil takovým způsobem, který Yoshiku rozesmál. Najednou se jí ale v břiše ozvaly strašné křeče. Položila si pravou ruku na břicho, předklonila se a těžce dýchala. Co chvíli muzsela zatnout zuby, aby nevykřikla nahlas. Yukitoshi ji držel ze všech sil, aby neupadla.
"Co je ti?" vyděsil se Itachi a rychle ji chytil z druhé strany.
"Jsem v pořádku, to nic není," usmála se na něj při zrychleném dýchání, ale pak se její obličej zase zkřivil bolestí.
"Musíme ji dovést do nemocnice," zamračil se Yukitoshi a Itachi na souhlas přikývl.
"Já ji vezmu," nabídl se Itachi a už už se chystal, že ji vezme do náruče, ale Yoshika se s vyděšenýma očima a rychlý výkřikem "Ne!" odtáhla, couvla, přičemž se neudržela na nohou a upadla. V křečích se pak na zemi schoulila do klubíčka a tiše se zatnutými zuby trpěla.
Itachi se k ní chtěl sehnout, ale Tsunade jej odstrčila.
"Vezmu ji tam a rovnou ji prohlídnu. Zůstaňte tady!" a rozeběhla se i s Yoshikou v náručí pryč.
V téže chvíli, daleko od toho všeho se stalo něco dalšího, co nikdo neočekával. Kousek od Narova velkého mostu se voda začala hýbat podivně nezvyklým způsobem. A pak se tam z ničeho nic objevil. Jakoby z vody vyrostl. Špičaté křivé zuby, zlověstný úšklebek ve tváři a obrovský meč na zádech. Promluvil téměř neslyšně, ale slova z jeho úst zněla jako zaklínadlo, kterým se uvazuje splnit svůj právě vyřčený slib:
"Za tohle mi zaplatíš, Hatake Kakashi."



super díííl
no a jinak jestli sleduju Bleach?sem do tohoto anime udělaná stejně jak do Naruta!!!!
zbožňuju,zbožňuju!