25. června 2009 v 22:31 | Yoshika-chan
|
Ach, zase Holki :D Tentokrát je tam dost romantiky, snad se bude líbit. Pro vaše potěšení je tam už pár NicoKiba, takže snad se bude líbit :) Přeji dobrou noc a hezké zítřejší vysvědčení. A pro ty v devítkách šťastné loučení...I já se loučím, takže zítra přibude nejspíš depresivní, pochmurnej, ubrečenej článek, páč se rozbrečím jako želva a nepřestanu, dokud se z toho zase nevyspím :( Mějte se moc krásně...a prostě bay
Opatrně otevřela oči. Trochu se rozhlédla kolem sebe, kam jen její zorničky dosáhly. Viděla jen tmavou místnost a nic víc. Chtěla se trochu pohnout, ale najednou ji strašně rozbolela hlava. Vzpomněla si na poslední věc, o které věděla. Stála před Yoshikou a Madara jí postupně vysával všechnu chakru. Vůbec nevěděla, co si o tom všem má myslet.
Chytla se za bolavou hlavu a opatrně se posadila. Rozhlédla se pořádně kolem. Nic moc ale nevykoumala. Krom jedné pochodně neviděla nic nového.
"Nicol!" ozval se za ní známý hlas. Nicol se pomalu otočila. Uviděla za sebou mříž, které si předtím nevšimla. A za ní byla připoutaná osoba, které patřil ten hlas.
"Kibo?" hlesla překvapeně. Než se však mohla vzpamatovat z šoku, otevřeli se dveře a do místnosti se vkradlo oslepující světlo.
"Nicol, už jsi vzhůru," usmál se Madara. Vzal ji za ruku a táhl pryč dveřmi. Nicol nebyla schopná ani promluvit. Tohle na ni bylo moc.
"Můžete mi do háje už laskavě vysvětlit, co se to tady děje?" vyhrkla ze sebe, když ji odvedl do poradní místnosti a vzpamatovala se.
"Potřeboval jsem jen odehnat tvé bývalé přátele, proto jsem to udělal," vysvětlil jí Madara.
"A-a co-" nedokázala to doříct. Nedokázala se donutit vyřknout jeho jméno.
"Jen jsme potřebovali tvoje svolení, protože jsme nevěděli, jestli mu můžeme věřit. Ale zatím k tomu nebyla příležitost," chopil se slova Zetsu.
"O kom se to bavíte?" nechápal Sasuke, který očividně o jejich vězni nevěděl.
"O Inuzuka Kibovi. Určitě ho znáš. Je z Konohy," prohodil Lenny jen tak, jakoby se nic nestalo.
"Ty jsi o tom věděl?!" zamračila se Nicol a vyskočila naštvaně ze židle, až židle spadla s rachotem na zem.
"Uklidni se Nicol," řekl Madara, ale Nicol se na něj obrátila. Měla vražednej výraz. Překročila spadenou židli a odešla ven. Potřebovala být chvíli sama na čerstvým vzduchu. Potřebovala si všechno promyslet.
"Tentokrát tě nepustím, tak jako minule," usmál se Naruto, když se Yoshika v jeho náručí začala trochu vrtět.
"To ani nechci," zašeptala. Položila si hlavu na jeho hruď a pevně v náručí sevřela jeho černooranžovou budnu. Měla najednou divný pocit. Nechtěla o něj přijít, nemohla.
Naruto ucítil, jak se v jeho náručí klepe. Zastavil a položil ji opatrně na jednu z větví. Ale Yoshika stále držela jeho bundu, jakoby jí chtěl utéct.
"Pusť se mě na chvíli," vyzval jí, ale bylo to bez úspěchu. Yoshika byla jako omámená.
"Naruto, co se děje?" zeptala se Sakura, když ostatní členové mise se vrátili k nim.
"Já nevím," pokrčil rameny. Sakura položila ruku na Yoshičino čeno.
"Má teplotu," obrátila se k němu.
"Yoshiko, neboj se, jen na chvíli se mě pusť," zopakoval jí klidně. Sakura ji chytila ruku, za kterou se držela Naruta a potichu na ni promluvila.
"Neboj se, jsme tu s tebou."
Tohle pomohlo. Yoshika povolila sevření a dovolila Sakuře, aby opatrně rozevřela její dlaň. Ale nepustila její ruku ani na vteřinu. Naruto si rychle sundal budua přehodil ji přes Yoshiku.
"Musíme rychle do nemocnice!" zamračil se, vzal Yoshiku zase do náruče a rychle vyrazil vpřed. Yoshika se mu v náručí zase schoulila. Cítila se tam v bezpečí. A to teď potřebovala. Nemohla říct proč, ale potřebovala to. Strašně moc.
"Neboj se, za chvíli budeme ve vesnici," zašeptal k ní utěšujíce Naruto. Její třas se trochu zlepšil, ale i tak cítil její strach. A to ho děsilo.
"Víš, co jí je?" zeptal se Kakshi Sakury tak, aby to Naruto neslyšel.
"Mám podezření. Ale pravdu potvrdí až testy."
"Můžu se připojit?" zeptal se Kiba, když konečně našel Nicol stát opřenou o strom a rozjímat.
"Ki-" začala, ale zbytek jména jí uvízl v krku. Nebyla schopná slova.
"Právě mě pustili, tak jsem tě začal okamžitě hledat," usmál se na ni. Jeho oči byli stejně krásné jako tenkrát. A jeho úsměv stejně okouzkující, až se Nicol podlomili kolena. S trochou vůle to ale dokázala ustát. Chtěla se na něco zeptat, ale měla strašně sucho v puse. Polkla na prázdnou, ale i to jí trochu pomohlo. Alespoň tak, aby dokázala zase mluvit.
"Co tu vlastně děláš?" hlesla.
"Já...ani vlastně nevím. Jen jsem tě musel strašně moc vidět. A hlavně - musel jsem se ti omluvit, všechno je to jen moje chyba. Kdybych ti víc naslouchal a nebyl tak žárlivý, mohlo to dopadnout úplně jinak."
"Nemáš se za co omlouvat, pokud by se tu měl někdo omlouvat, tak jsem to já. Ale já vlastně ani nevím, jestli se chci omlouvat," zašeptala.
"Nicol, já tvou omluvu nechci. Chci jen tvé odpuštění."
"Nevím, co bych ti měla odpouštět," zavrtěla hlavou. Zase jí vyschlo v krku. Chtěla, aby na ni řval, aby se mohla cítit vina za to, co mu provedla. Že mu tolik ublížila. Ale to on neudělal. Mohla tam jen tak stát a dívat se do těch jeho nádherných černých očí. Chvíli neměl ani jeden, co říct. Nebo se spíš bál.
"Já...vlastně to nebyl jediný důvod, proč jsem přijel," prolomil konečně zdlouhavé ticho Kiba. "CHtěl jsem tě poprosit ještě o jednu věc."
"A jakou?" pozvedla Nicol tázavě obočí. Už se trochu vzpamatovala z prvního šoku a teď mohla alespoň částečně normálně fungovat. I když její srdce bylo jako šílené.
"Chtěl bych začít od začátku. Já...Uvědomil jsem si, že bez tebe nemůžu žít a nedokážu bez tebe ani přežívat. Nemůžu jíst, spát..." podíval se na ni s bolestným a smutným výrazem. Nicol se zalekla. Vůbec nevěděla, co má odpovědět. Taky bez něco nemůže žít. To si uvědomila na poslední misi. Ale copak to jde, jen tak všechno hodit za hlavu?
"Můžeme prosím začít znova? Úplně znova?" zeptal se s těma jeho psíma smutnýma a prosícíma očima. Tomu se nedalo jen tak odolat. Zase se jí podlomili kolena, ale tentorkát se musela chytit stromu, aby neupadla.
"Zase mě přimáčkneš na strom a políbíš?" ušklíbla se.
"Pokud budeš chtít," usmál se. Nicol se mu podívala do očí. Jestli to udělá, nebude už cesty zpět. Ale tak moc to udělat chtěla. Chtěla zase cítit jeho teplý dech na svých rtech. Chtěla se zase dokýkat jeho těla, chtěla se zase dívat do těch jeho očí. CHtěla zase být šťastná.
Udělala pomalu těch pár kroků, co je od sebe dělily, chytila jej za tričko a přitáhla k sobě. Pomalu couvala, až narazila zády na strom. Když se zase podívala do těch jeho černočerných očí, Kiba ihned poznal, jaká je její odpověď. CHytil ji kolem pasu a pomalu přiblížil své rty k jejím. Na poslední chvíli se zastavil. Ani nevěděl proč. Nicol cítila jeho teplý dech na své tváři, jejich rty byly od sebe sotva pár milimetrů. Proto se k němu přiblížila ona. Políbila ho jako provní a díky tomu se Kiba vzpamatovat. Přitiskl ji co nejvíc na strom. Nicol cítila jeho jemné, krásné polibky. Strašně jí chyběli. Tolik se lišili od těch agresivních Lennyho. Bylo to prostě nádherné. Obmotala ruce kolem něj, jakoby ho už nikdy ze sevření nechtěla vypustit. Ale částečně to byla pravda. CHtěla, aby tenhle okamžik trval věčně. Konečně byla po dlouhé době šťastná.
Najednou někdo násilím Kibu od ní odtrhl. Lenny. Kiba okamžitě ucítil na své tváři jeho pěst.
"Lenny!" vykřikla vyděšeně Nicol.
"Tahle je moje, tak se od ní drž dál!" vykřikl na Kibu.
"Promiň, ale teď už ne," ušklíbl se Kiba.
"Moc si vyskakjuješ. Já tě můžu kdykoliv zabít, takže se toho nech!"
Ale Nicol na nic nečekala a zasadila mu kopanec do břicha, až musel pár kroků couvnout.
"Ty," zakvičel bolestí.
"Už nikdy na Kibu nesahej, jasný?!" sykla na něj. Ale Lenny se najednou strašně rozchechtal.
"Co je tu k smíchu?" zamračila se.
"Nicol, Nicol. Jednou jsem ti dal slib a ten já dodržím. Pamatuješ? Tenkrát, když jsi k nám přišla," ušklíbl se na ni.
Nicol si najednou tu větu vybavila, jako by jí vyřkl před chvíli. "Jednou tě dostanu."
Zamračila se. Už ji málem dostal. Ale teď, teď má zase Kibu. Už to nebude tak jednoduché. Ale i přes to měla divný pocit. Jakoby vnitřně cítila, že k tomu jednou dojede.
ach ne Lenny je má oblíbená postava z Shaman kingu(po Yohovi) a tedˇkon se mě začíná hodně znechucovat
prosím..at se ale Lenny na konec zacne chovat zase normálně a budou s Nicol přátelé
já nechci aby byl zlej
tedkon to treba tak nech ale jen at to neskončí něak zle s ním
jina ktohle je tak neskutečně úžasnej díl,že to snad není ani možný..
strašně mě hřálo u srdce jak jsem to četla(až na toho Lennyho no
)..chvála tobě Yoshiko!