20. června 2009 v 22:30 | Yoshika-chan
|
Daniel Landa, nebo taky Kvaska...Kratší, ale co už :) Chtěl jsem jen oznámit, že kdyby kdokoli z vás našel Kapeido star nebo Gravitation s CZ titulkama, byla bych mu moc vděčná a odměna by ho neminula :) Sháním to už jak dlouho a furt nic :( Mno tak si počtěte, já jdu rozjímat, jak by měl vypadat další díl, jelikož se snažím tam dát co nejvíce Nicol, ale furt mi to nejde...Jsem už prostě taková...nebojte na NicoKiba jsem nezapomněla, ty chystám, ale až (*mlčí, zamyká pusu, aby neprozradila děj*)...mno nic, tak snad doufám, že se vám i tenhle chabej díl bude líbit. Papa ;)
Yoshika otevřela oči do nádherného prosvětleného rána. Vedle ní spokojeně oddechoval Naruto. Usmála se. Jeho tíché a pomalé dýchání ji uklidňovalo.
Najednou se jí zvedl žaludek. Něla pocit, jakoby dělal kotrmelce a nehodlal přestat. Opatrně, aby Naruta nevzbudila, vylezla z postele a rychle utíkala na záchod. I přes to, že ještě nic nesnídala, přecejen toho vyzvracela docela dost. Ale hned se jí udělalo o něco lépe. Spláchla a přešla k umyvadlu, aby si opláchla obličej. V zrcadle nad umyvadlem si všimla, že její obličej krapet zezelenal.
Pustila kohoutek a čirou vodu si chrstla do obličeje. Byla tak nádherně osvěžující.
"Co tu vlastně děláme?" zeptala se Nicol, když stanuli před mostem, na jehož okraji bylo napsáno Narutův velký most.
"Máme tu menší prácičku. Prý se tu ukázala partička nadšenců, kteří mají s Konohou nevyřízené účty," ušklíbl se Lenny.
"Hodláte je naverbovat?" zvedla tázavě obočí.
"Něco takového. Ale ty pro jistotu zůstaneš s Lennym," obrátil se na ni Madara.
"Tak pojď," vyzval ji a táhl ji někam pryč dřív, než mohla něco namítnout.
"Copak vy mi nevěříte?" zamračila se na něj, když ji odtáhl několik metrů dál do lesa.
"Víš, je těžké věřit člověku, který je tak úzce svázaný s vesnicí, kterou hodláme srovnat se zemí, chápeš?"
"Úzce svázaný? Kdybych s ní měla nějaký vztahy, nebyla bych taky, ne?"
"Mno tím si nemůžeme být jistí. Přecejen jsi tam mívala pár vztahů, na které se jen tak nezapomíná... "
"Tss...Když mi nevěříte, tak budiž," utrousila naštvaně a sedla si do měkkého mechu.
"Pokud tu zůstává Yoshika, měl by tu zůstat i Naruto," namítl Kakashi.
"To v žádném případě. Potřebujeme minimálně tři členy. Takhle by jste byli jen dva," zavrtěla hlavou Tsunade.
"Naruto není hloupý - ehm, svým způsobem. Dojde mu, proč Yoshika nejde a bude vyvádět. Bude nám tam k ničemu, spíše bude překážet kvůli svému strachu o Yoshiku. "
"Ach jo . Máš pravdu," povzdechla si. "Ale koho místo něj?"
"Země Vln? Není to tam, kde bydlí Tazuna-san a Inari-kun?" zeptala se tázavě Sakura, když jim se Saiem právě Kakashi sděloval podrobnosti mise.
"Jo. Právě proto vyslali nás, protože nám tam už důvěřují."
"Ale proč nejde i Naruto-kun?" zeptal se Sai.
"Ti dva bez sebe nevydrží ani pár hodin, natož několikadenní misi. Na tohle vážně nemám nervy," povzdechl si kakashi a Sakura se uchychtla.
"Tak jo, panstvo, vyrážíme. Měli by jsme to stihnout do zítřejšího odpoledne, takže si musíme máknout," zavelel Kakashi a všichni tři vyrazili ven z vesnice.
"Mě ale vůbec nevadí, že jsme tu zůstali sami. Naopak. Teď konečně můžu splnit svůj slib," usmál se Lenny a sedl si vedle Nicol. Opatrně se k ní přiblížil a začal ji líbat. Svojí váhou jí donutil si lehnout. Pomalu jeho ruce tápaly po jejím těle a bylo vidět, jak je nedočkavý. Najednou se ale Nicol objevil před očima tvář Kiby. Jeho krásné bílé špičáky a černé, šelmovité oči. Zarazila se. Strčila mezi její a jeho hruď ruce, aby Lennyho odstrčila, ale on ji sevřel ještě pevněji. Byl odhodlaný "zvítězit" za každou cenu. Nicol se snažila vymanit z jeho sevření ze všech sil, ale nepomáhalo to. Lenny byl prostě mnohem silnější.
Najednou si vzpomněla na Itachiho, jak ji brání tehdy u Akatsuki. Tenkrát ji zachránil.
Soustředila svou chakru do svých dlaní a pak ji vložila do Lennyho hrudi. Ten se zarazil a toho Nicol využila k tomu, aby se vymanila z jeho sevření, stoupal si a odkráčela o několik metrů dál Tam se bokem opřela o strom a zadívala se do dálky, do toho hlubokého lesa.
Proč? Ještě před pár dny mi to nevadilo, tak proč teď? Proč jsem si na něho musela právě teď vzpomenout? Už mi přeci může být dávno někde!
Ucítila, jak se jí do očí řítí slzy. Před očima jí přeběhl obraz Kibova zničeného obličeje a Yoshičina zklamaného výrazu. Rychle zatřásla hlavou, aby tyhle výjevy spolu se slzami rychle zahnala.
"Copak se děje?" zaslechla za sebou Lennův překvapený hlas.
"Ne, nic," zavrtěla hlavou. Teprve teď si začala uvědomovat, jak moc jí všichni chybí. Ale tohle nesměla dopustit. Nemohla se vrátit. Nechtěla.
Mrtě skvělej příběh! Pokráčkooooooo !!!