14. června 2009 v 21:28 | Yoshika-chan
|
Projděte dům do všech koutů, najdete stín a jen stín.
Dvě malá křídla tu nejsou, byla tu málem
a nejsou, kudy jen bloudí a kde jsou, hnízdo je prázdné,
tichý stín....
Dámy a pánové! Právě vyšel zbrusu nový díl a já vám ho již za tepla přináším. Doufám, že se bude líbit, dal mi dost zabrat i když se musím přiznat, že v podobných věcech jako první část tohoto dílu se dost vyžívám :) Ale nechme řečiček a už mysleme vážně. Proto prosím o minutu ticha za padlé...
"Yoshiko!" ozval se jakoby z dálky Narutův vyděšený výraz. Yoshika padla vysílením na zem. Nemohla se pohnout, měla problémy dýchat a udržet se vůbec při vědomí. Pravou ruku měla těžce popálenou od výbuchu, ale přes veškerou vyčerpanost tu bolest ani necítila. To, co se dostalo do jejího zorného pole byla jen zpustošená pláň obrovským výbuchem. Místo stromů jen pokroucené pahýly, místo mechu jen pusto a prach.
Z posledních sil se pokusila pootočit kousek hlavu. Nemohla uvěřit, jaké problémy jí dělala tahle jinak automatická a všední věc. Nakonec se jí to ale podařilo. Najednou se jí však zamlžilo před očima. Všechno se otřáslo a zornička jako by jí vypověděla službu. Parkrát pomalu zamrkala, aby se jí zrak zase zlepšil, ale každé zpětné otevření očí jí dělalo obrovské potíže. Po chvíli byla zase schopná vidět jasně a ostře. Zahlédla pár metrů od sebe ležet svou sestru. Měla stejným způsobem popálenou pravou ruku a z čela jí odkapávala rudá krev. Dívala se na Yoshiku svýma zářivě modrýma očima, jakoby prosila o odpuštění. Pak se však usmála a zašeptala na svou sestru poslední větu. Větu, kterou bylo sotva slyšet. Yoshika ji vyčetla ze sestřiných úst, ale vlastně ji zaslechla i ve své hlavě. Nicol totiž použila zbytek své ztracené síly a chakry, aby tak slova přenesla k Yoshičiným ušním boltcům. Protože takhle slova patřila jen ji, pro jiné nebyla určena. Ta slova směla zaslechnout jen ona.
Yoshika se na sestru naposledy zadívala. Její oči se už pomalu zavíraly a vydechovala poslední zbytečky vzduchu, co jí uvízl v plicích. Yoshice už taky nezbylo moc sil. Cítila, jak její vědomí pomalu ustupuje a ztrácí se v temnotě nicoty. Víčka se jí pomalu zavírala a ona se snažila soustředit na ty poslední zářící paprsky slunce. V poslední chvíli se jí však zatmělo před očima. Věděla, že už je neotevře. Sbohem, nee-chan...
"Yoshiko!" zařval vyděšeně Naruto a vyběhl zpoza keře, odkud celá šestičlenná skupinka vše pozorovala. Rozběhl se k nehybnému tělu, které leželo naspod kráteru. Zvadil nohou o zpálený kus kořene a skutálel se dolů. Rychle se však zase vyhrabal na nohy a dopotácel se ke svému cíly.
"Yoshiko!" vydechl ustrašeně. Tentokrát se už nesnažil řvát, ale i tak se jeho hlas znatelné třásl. Opatrně obrátil svou dívku na záda a zadíval se jí do obličeje. Její výraz byl tak klidný, vyrovnaný. Téměř to vypadalo, jakoby...
"Sakoro! Ona nedýchá!" vykřikl Naruto k okraji kráteru, kde už zahlédl své přátele, jak se k nim blíží.
"Už běžím!" přiřítila se k němu co nejrychleji a začala Yoshiku prohlížet. Okamžitě jí začala retustitovat. Za chvíli začala Yoshika sama od sebe slabě dýchat, skoro neznatelně. Sakuřiny ruce se rozzářily zelenou chakrou a ta je položila na Yoshičin hrudník.
"Nemá příliš zranění nebo určitě ne smrtelných, ale použila nadměrné množství chakry. Její organinsmus nedokáže pracovat s tak malou energií."
"Co to znamená?" zeptal se Naruto a Sakura v jeho očích našla čirý strach.
"Právě jí propůjčuji svou chakru. Pokud se nenaskytne nic závažnějšího, měla by být v pořádku," usmála se.
"Díky bohu," vydechl Naruto a jeho spolubojovnice na něm poznala, že si teď ohromně vydechnul. Takovýhle strach u něj ještě snad ani neviděla. Ale nebyl náhodou oprávněný?
"Podívám se na Nicol," oznámila jí Ino, která sem společně s ostatními doběhla. Ale když od ní byla asi jen na metr vzdálená, oběvil se jakoby odnikud Lenny s hrozivým výrazem a stoupnul si přímo před Nicol.
"O tuhle sestru se postarám já," řekl. Než mohl kdokoli cokoli říct, vzal její tělo do náruče a byl pryč.
"Sakra. Tohle jsem nečekal," zaklel Shikamaru.
"Zdá se, že jsme zase tam, kde jsme byli před tím. Měli by jsme Yoshiku přenést co nejrychleji do nemocnice a podat hlášení Hokage-sama," povzdechl si Kakashi.
"Podle mě by s tímhle Kiba nikdy nesouhlasil!" namítl Naruto, ale pak se zarazil. "Kde je vlastně Kiba?!"
"Panebože, myslela jsem, že je s námi! Vůbec jsem si nevšimla, kdy zmizel!" zalapala po dechu Ino.
"Ten už se nevrátí," hlesla Sakura.
"J-jak to myslíš?" vzhlédla překvapeně Ino.
"Kakashi-sensei, před tím jste řekl, že Yoshika šla za svým srdcem, že?" zeptala se smutně. Její oči směřovali stále na Yoshiku ležící na zemi, ale hlas o ní vypovídal mnohé. "Myslím, že on udělal to samé."
"On ti něco říkal?" nechápala stále Ino.
"Ani nemusel."
"Pokud budeš hodný, možná Nicol o tobě řeknu," ušklíbl se Zetsu do cely, ve které před chílí zavřel nového vězně.
"Chci s ní mluvit hned!"
"Ale, ale, nespěchej tak. Přecejen já jsem tady ten, kdo určuje pravidla, ne?" usmál se Zetsu - tedy alespoň jeho černá půlka.
"Tak mi alespoň řekněte, kde je Akamaru!" rozkřikl se Kiba. Byl už na pokraji svých sil a už nemohl dál.
"Je tam, kam psi patří - v kleci. Neboj se, daří se mu dobře, nic mu neuděláme. Tedy do té doby, dokud ty budeš naprosto hodný a dělat přesně to, co ti řeknu. Jinak tomu svému psíkovy můžeš jít na pohřeb," oznámila mu bílá polovička a Zetsu si truimfálně odkráčel.
"Počkej! Já ještě neskončil! Hej!" řval Kiba, ale nepomáhalo to. Nakonec se vysíleně sesunul k zemi. Co to proboha provedl? Chtěl se setkat s Nicol, proto se chtěl přidat k Madarovi. Proč byl tak hloupý a nedošlo mu, že ho asi jen tak nepřijmou? Svého nepřítele. Muselo mu to přece být úplně jasný. Minimálně tohle zavánělo špehovstvím, i když on to myslel upřímě. A teď trčí někde v cele, Nicol je bůhví kde a možná už ji nikdy neuvidí. A ani Akamaru tady není. Toho do tohohle magorství zatáhl taky. Tolik si to vyčítal. Vlastně to udělal i bez toho, aniž by věděl, jestli je Nicol stále naživu. Naposledy ji viděl, jak bojovala s Yoshikou vyrovnaný boj. Ale Yoshika by přece takhle svou sestru nezabila, to by nikdy neudělala. Navíc věděl, že by to cítil. Že by cítil, kdyby zemřela. Věřil v to. Chtěl v to věřit.
To NiCoL_ChaN: Takže tady máš to, co ti už jak dlouho slibuji xD Doufám, že se na mě moc nezlobíš...Mno nic, hezky si tenhle dílek užij :)
To All: všichni si to užijte :)