Lucie Vondráčková (ne, nevycocala jsem si ten název z prstu, opravdu se ta jmenuje jedna její písnička xD)... ... ...Mno tak jo....vím, slibovala jsem romantiku, ale nějak mi to nevyšlo xD Mno prostě si budete muset počkat...ALe snad se vám to i tak bude líbit, souboje sice nejsou moje silná stránka, ale snažila jsem se. Jen pro osvěžení paměti: Fuuton: Juuha Reppuu Shou: Živel vítr: Útok bestiální vlnou prudkého větru. Takže hezké počteníčko a dobrou noc :)
"Kibo! Ino! Shikamaru!" zvolal překvapeně Naruto, když si všiml, že se k nim blíží známá trojka ninjů spolu s Akamarem.
"Co vy tu děláte?" nechápala Sakura.
"Yoshika nás sem poslala," pokrčila Ino rameny.
"Stopa nás zavedla až sem, ale Nicol řekla, ať se k vám připojíme," vysvětloval ledabyle Shikamaru.
"Vůbec nechápu, o co tu jde. A kdo je tohle?" ukázal Kiba na bývalého člena Akatsuki.
"Itachi," nahodil Naruto, jakoby to byla úplně normální věc, představovat lidem člověka, který vyvraždil polovinu jejich vesnice.
"Uchiha Itachi?" vydechla překvapeně Ino.
"Tak nějak," povzdechl si Kakashi. "Každopádně to vypadá, že naše mise jsou tak trochu propojeny."
"Takže Nicol se připojila k Madarovi?" zeptal se Shikamaru. Při téhle otázce najednou Kiba jakoby zapomněl dýchat. Nedokázal si ani představit, že Nicol, kterou znával, by se dokázala připojit k muži, který se je snaží zlikvidovat. Trochu se mu zamotala hlava a tak neslyšel Kakashiho odpověď.
"Vypadá to tak."
"Takže Yoshika šla k ní, aby-" nedořekla Ino, ale všichni si dost dobře dokázali představit, co chtěla říct.
"Měli by jsme jít za nimi," ozval se najednou Kiba.
"Kibo, jsi v pohodě?" zeptala se Sakura. Kiba jí skoro neznatelně přikývl.
"Kiba má pravdu. Jdeme. Shikamaru, veď nás tam, kde jste se setkali s Yoshikou. Tam už by jsme jejich stopu snad najít mohli," obrátil se na něj Kakashi a všichni vyrazili na cestu.
Nicol se vyřítila proti Yoshice a jakmile se k ní dostala dost blízko, vykopla nohu přímo k jejímu obličeji ze strany. Yoshika však útok lehce vykryla.
"Ty víš moc dobře, že proti mě s taijutsu nevyhraješ. Tak proč to zkoušíš?" nechápala Yoshika.
"Pche. Jen zkouším, jestli jsi stále ještě v kondici a kolik toho dokážeš v plné své rychlosti," usmála se Nicol.
"Co tím myslíš?"
Nicol uskočila trochu dál od Yoshiky a poskládala svoje prsty do pečeti včely.
"Teď teprve poznáš, jaké to je, když jsi naprosto bezbranná!" ušklíbla se. Yoshika kolem sebe rychle vytvořila silnou bariéru tím, že stlačila vzduch. Ať by to byl jakýkoliv útok, má alespoň štít na zlepšenou obranu.
"Co takhle si změřit síly svého Fuuatsu?" usmála se Nicol. Nebyl to úsměv, který u ní Yoshika normálně vídala, ale ďábelský úsměv. Yoshika zpozorovala kmen stromu, který se na ni z prava řítil. Chtěla vyskočit, aby se mu vyhnula, ale pak se vyděsila. Její tělo ji neposlouchalo. Nemohla se pohnout, nemohla křičet, nemohla vůbec nic.
'Tohle už nezvládne. Nemůže se mému útoku vyhnout, nedokáže to,' usmívala se pro sebe Nicol. K jejímu velkému překvapení najednou Yoshika vyskočila do vzduchu a kmen se zastavil o jiný strom a s obrovských žuchnutím spadl na zem.
"Jak...?!" hlesla vyděšeně Nicol.
"Zapomněla jsi, že i já mám svůj Fuuatsu? Když tě protivník ovládne zevnitř, znič jeho sílu zvenku," usmívala se Yoshika. "Jinými slovy - ty jsi zaútočila na tělní tekutiny a já zase ovládla vzduch těsně kolem mě. Tím se můžu hýbat, i když mě tělo neposlouchá."
"Vážně? Možná se stále ještě můžeš hývat, ale určitě už nebudeš tak rychlá jako předtím, že?" ušklíbla se Nicol a zaútočila na ni znovu výkopem. Tentokrát měla Yoshika co dělat, aby se mu vyhnula.
'Sakra. Má pravdu. Nejsem dost rychlá. I když dokážu udržet ve hře své tělo, jsem teď snadný terč. Zlepšila se od té doby, co jsem ji naposledy viděla bojovat. Předtím ztěží dokázala svého protivníka ovládat, natož s ním ještě u toho bojovat,' zamračila se Yoshika. Vykrývala jeden Nicoliin útok za druhým, ale měla co dělat. Najednou zbystřila kop z leva, ale příliš pozdě na to, aby ho mohla vykrýt. Nicoliina noha ji zasáhla, Yoshika letěla přimo na jeden ze stromů a svezla se po něm dolů na kolena. Těžce oddechovala a držela se za místo na hlavě, kde před chvilkou ucítila sestřinu nohu.
"Zdá se, že jsi nám trochu ochabla, nee-chan. Upřímě jsem od tebe čekala něco víc," řekla Nicol a pomalu se přibližovala. Yoshika pustila trochu své chakry do země a tím vyzvedla do vzduchu několik šutrů ležících na zemi za NIcol. Ty se rychle přibližovali na Nicol, ale ta je zpozorovala všem se vyhla. Jenže Yoshika to jen tak nevzdala a poslala masy neživé přirody zpět na Nicol. Ta na ně použila svou chakru a rychlým mávnutím ruky je postavila do cesty jeden druhému a tím se navzájem zničily.
"I když mám nad tebou jasnou převahu, ty to nevzdáš, co?" povzdechla si Nicol.
"Vzdát se? Co to znamená? Tohle slovo já neznám," ušklíbla se Yoshika ironicky a s odhodláním v očích.
"Ty se asi nikdy nezměníš," zakroutila Nicol hlavou.
"To máš pravdu, nezměním," prohlásila YOshika a pomalu se začala škrábat na nohy. Nicol vytáhla z pouzdra několik shurikenů a hodila je na popotácející se sestru. V půli cesty se však zastavili a s cinknutím popadaly na zem.
"Myslíš, že mě odrovnáš obyčejnými shurikeny?"
"Divila by ses, co dokáže takový shuriken."
Nicol pozvedla shurikeny do vzduchu, pomocí chakry je roztočila a snažila se jimi prorazit neviditelnou bariéru. Ale shurikeny jakoby se jen zuřivě točily na místě.
'Musím se hlavně soustředit na své tělo. Už jsem na to částečně přišla, teď to jen převést do praxe. Takže když se moje chakra dostane do vzduchu k krvi, pomůže mi to trochu. A když k tomu přidám ještě vzduch v okolí, mělo by se to zlepšit alespoň na čtyři pětiny z mé plné síly. Snad mi to nevezme moc chakry, ještě ji budu potřebovat,' zamračila se Yoshika, zavřela oči a snažila se soustředit. Postupně nechávala částečky své chykry, aby ovládly jednu červenou krvinku po druhé. Pomalu její chakra proudila do končetin, mozku, prstů a do celého krevního oběhu. Za chvíli už cítila, že získala nad krví plnou kontrolu.
Otevřela oči právě včas, aby viděla, jak shurikeny prošly přes oslabený štít a míří na ni. Vyskočila do vzduchu a než se stačila Nicol vzpamatovat, už byla za ní a útočila na ni.
'Sakra. Jak dokázala takhle zrychlit? Stále jsem ještě její tělo nepustila!' zamračila se Nicol.
"Divíš se? Zřejmě jsi zapomněla, že i uvnitř těla ovíhá vzduch. Nejen voda je důležitá k životu," vysvětloval jí Yoshika s pádným úšklebkem. Tentokrát byla Nicol zatlačena do rohu. Sice Yoshika neměla svou stoprocentní sílu, ale stále byla o něco málo lepší. Ne o moc, ale jelikož s tím Nicol nepočítala, chvíli jí trvalo, než se vzpamatovala. Nakonec se jejich údery střetly a obě od sebe uskočili. Yoshika to nechtěla použít proti vlastní sestře, ale neměla na výběr. Tohle bude konečný úder. Pomalu nashromážďila chakru do své pravé ruky. Kolem zápěstí se vytvořil malý větrný vír, kdery se kolem ní točil jako kolotoč kolem tyče. Pak se napřáhla a zařvala:
"Fuuton: Juuha Reppuu Shou!"
Z ruky jí vyšlehla ničící vlna stlačeného vzduchu a mířila proti její sestře. Ta se jen ušklíbla, nastavila proti vlně ruce a shromáždila chakru, aby ji poslala zpět na svou sestru. Díky tomu se vlna mezi nimi zastavila a udržovala si od obou sester stejný odstup. Obě použily ještě větší množství energie na její ovládání. Yoshika věděla, že normální Juuha Reppuu Shou by její sestra bezproblémů zastavila a proto tam použila ten menši vír, který zvětšil sílu útoku.
Po nějaké chvíli se vlna začala nafukuvat a tlak se začínal zvětšovat. Obě měly co dělat, aby se udržely na nohou, ale stále to ani jedna nevzdávala. Najednou se však síla vymkla kontrole a ozval se obrovský výbuch...



Ha sem první kdo tu píše
jinak je to uplně super..drsný boj