9. června 2009 v 22:34 | Yoshika-chan
|
Avril Lavigne pro změnu :D Mno jo, mám docela blbou náladu, rptože jsme měli jet se třídou do Prahy bovzbuzovat naše kluky, jak hrajou, a ono se to nakonec odpískalo :( Na poslední chvíli. Takže nic, píšeme ze zemplu, jsem zkoušená z přírazu a absolutně ani jedno z toho neumím :D Mno byla bych docela ráda, kdyby jste mi čtvrtou a pátou hodinu drželi palečky, budu to dost potřebovat :) Jinak já končím, nebo se tady zase rozežvaním :P
P.S.: zase mi to nevyšlo tak, aby to bylo tak nějak rozumně :( Vážně, já se napravím :) Bohuřel ještě nevím kdy :D
"Ty ještě nespíš?" podivil se Naruto, když uviděl Yoshičiny otevřené oči přímo na nebe. Dívala se na hvězdy, které zářili stejně silně, jako vždy. Yoshika si najednou uvědomila, že tok světa se jen tak nezastaví. I když zemřou, hvězdy budou svítit dál, jakoby se nic nestalo, a i když na lidi v okolí by jejich smrt dopadla, na druhém konci světa by to ani nepocítili. Svět se stále točí. Je jedno, kolik toho v životě dokáží, stejně jsou jen malé částečky tohoto prapodivného snění, které vlastně nic neznamenají. I přese všechno to, co se tu děje, to pro svět nebude znamenat vlastně vůbec nic. Čas se nezastaví, i kdyby...
"Přemýšlím," zašeptala.
"Měla by ses alespoň trochu prospat," naléhal na ni.
"Nemůžu usnout. Poslední dobou jsem toho moc nenaspala, takže už jsem si zvykla. Je těžké být stále připraven a přitom vést normální život."
"Jo, to jo. Ale už jsem si zvyknul, takže to tolik nevnímám," pokrčil Naruto rameny. Yoshika na něj pohlédla. Do těch jeho studánkových očí. Mohla se v nich utopit, byly tak nádherné. Už si ani nedokázala představit, že by se do nich nemohla zahledět, kdykoli potřebovala. A ani si to představovat nechtěla.
Najednou se zvedl chladný vánek a Yoshika se otřásla zimou. Naruto to zpozoroval a hned přes ni přetáhl i svou deku.
"Bude ti zima," odporovala Yoshika.
"Já to zvládnu," usmál se na ni.
"Díky."
Ale i přes to, že ji sám Naruto přikrývku dal, pozvedla její rožek a pořádně se na něj natlačila. Deka byla taktak, ale nakonec se pod ni oba vešli. Yoshika se přitulila k Narutovi a všemi smysly vnímala jeho přítomnost. V tuto chvíli byla neskutečně šťastná. Nerozhodil ji ani fakt, že ráno bude asi hodně tvrdé. Vdechovala Narutovu vůni a s pocitem bezpečí se pomalu odebírala do říše snů...
"Uaa!" zařval najednou Naruto. Yoshika vyděšeně nadskočila, protože tohle nečekala. Zrovna si vychutnávala poslední chvilky klidného spánku, když ji Narutův výkřik probudil.
Rozhlédla se kolem a uviděla, jak nad nimi klečí Itachi s tím jeho klidným a vražedným výrazem a Naruto zrychleně dýchá.
"Naruto, ty blbče!" praštila ho Sakura do hlavy.
"Hele, proč mě mlátíš? Já zato nemůžu, to tady ten magor mě vylekal!" bránil se.
"Promiň, ale měl jsem za úkol vás vzbudit," pokrčil rameny Itachi. Naruto zaregistroval, že se Yoshika potichu směje a nasadil naštvanej výraz.
"Tak jo, mládeži, konec vylehávání, máme před sebou ještě kus cesty," ozval se Kakashi a Yoshika se rozespale protáhla a začala sklízet všechny věci.
Další cesta proběhla bez problému. S krátkými přestávkami běželi asi dalších čtrnáct hodin. Yoshika vycítila, jak s každým krokem se v Narutovi zvedá napětí. Už nějakou tu dobu byla tma, když se Itachi zastavil a ostatní jej napodobili.
"Tady?" zeptal se Kakashi a Itachi přikývl.
"Na druhé straně břehu je jeskyně a v ní se Madara ukrývá. Bohužel nevím, jak se do ní dostaneme, protože je určitě dobře chráněná."
"Nemůžu uvěřit, že se skrývají zrovna tady," zavrtěl hlavou Kakashi. Yoshičin pohled těkal z Naruta na Kakashiho a zase zpátky. Naruto měl v očích divný pohled. Zkleslý, ale zároveň odhodlaný a překvapený. Zato Kakashi byl naprosto bez výrazu, ale očividně tohle místo moc dobře znal.
"Co je tohle za místo?" vyřkla Sakura otázku ve chvíly, kdy se Yoshika chtěla zeptat na to samé.
"Údolí konce," odpověděl Itachi.
"Údolí konce? A co je na něm tak zvláštního?" nechápala Yoshika.
"Tady bojoval Madara s Prvním," otočil se na ni Kakashi.
"A já se Sasukem," doplnil ho Naruto.
"Je to docela nostalgické, že, Naruto? Zřejmě si Madara myslel, že tohle je poslední místo, kde by jsme ho hledali. A měl pravdu," usmál se Kakashi, ale jeho úsměv byl dost vážný.
"Yoshiko," ozval se Naruto, "měla bys tady zůstat."
"Cože?"
"Je to nebezpečné. Vidíš tamhle tu sochu?" ukázal prstem na jednu ze sech vedle vodopádu, na níž byla dole prohlubeň, která tam očividně rozhodně nepatřila.
"Tohle jsem udělal já, když mě Sasuke praštil tak, až jsem odletěl. A to není jediná památka, která po nás tady zbyla."
"Pamatuješ si na misi u mostu Země a nebe?" zeptala se Yoshika potichu, jakoby ani nechtěla, aby ji kdokoli slyšel. "Tehdy jsem se já a Nicol přidali k nepříteli a to zcela dobrovolně. A víš proč? Proč jsme se takhle rozhodli?"
Naruto na ni překvapeně pohlédl.
"Protože jsme se vás snažili chránit. Snažili jsme se chránit naše přátele, i když jsme věděli, že tohle není správná cesta a že s největší pravděpodobností na jejím konci čeká smrt."
"Tohle je něco jiného," zavrtěl hlavou Naruto.
"Ne není! Myslíš, že tady budu jen trčet a s hrůzou čekat, co se tam děje, jen proto, abych si zachránila vlastní zadek? Naruto, já taková nejsem! A jestli můžu udělat něco, co by dopomohlo ochránit mé přátele a splnit misi, tak to udělám!"
"Yoshiko, ty jsi do Konohy přišla kvůli Akatsuki. Nejsi ani kvalifikovaný ninja. Klidně můžeš odejít zpět do své vesnice a nezalamovat si tím hlavu. Tohle není tvá povinnost."
"Já žádnou svou vesnici, kromě Konohy, nemám, to moc dobře víš. A jestli narážíš na Stínovou, tak to nebyl můj opravdový domov. S Nicol jsme to věděli odjakživa, ale nikdy jsme si to nechtěli přiznat. Tak už to konečně pochop, Naruto. Já se nenechám jen tak vyřadit ze hry!"
"Ale-"
"Žádné ale! Naruto, já jdu! Možná Sasukeho neznám, ale já to na vás vidím! Myslíte, že není poznat, že ve společnosti jedenácti nejlepších přátel někdo chybí? Že chybí ten dvanáctý? Možná si to neuvědomujete, ale tohle z vás vyzařuje už od začátku. A já ho chci pomoct přivést zpátky, protože by byla škoda, kdyby se vás dvanáct už nikdy nesešlo. Tohle je to, co jsem se v Konoze naučila. Že nemusíš poznat člověka osobně, abys ho znal."
Suprovy!Rychle pokrácko a honem je to fakt skvely!