close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan 2: XI. - Voda čo ma drží nad vodou

8. června 2009 v 15:49 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan 2
.A jéje, zase jsem zkončila později, než bylo v plánu...nevadí, do příště se zkusím napravit, aby z toho měli něco i ti, kteří chodí brzy spinkat, tak jako já, než jsem začala psát tenhle příběh, díky jemuž se ze mě stává noční pták :P Takže si to užijte. Omlouvám se NiCoL_ChaN, že jsem z tvé oblíbené postavy (Lennyho) udělala totálního hajzla, ale já si prostě nemohla pomoct xD Když vidím tu jeho špičatou kšici, nedokážu si ho představit jako klaďase...snad mi to promineš :D Takže dobrou noc a sladký sny, lidi ;)



"Tak fajn, jsme tu všichni?" zeptal se Kakashi, ale jen tak mimochodem, protože přepočítat se u čtyřech lidech by nezvládl ani on.
"Nepočkáme na druhý tým?" zeptala se Sakura.
"Mají jinou misi jak my. Každý půjdeme svou vlastní cestou," zavrtěl Kakashi hlavou.
"Mám takový dojem, že tyhle dvě mise spolu nějak souvisí," špitla.
"Co tím myslíš? Chceš snad říct, že Nicol-" otočila se na ni překvapeně Yoshika.
"Jen můj osobní názor," přerušila ji. "Nechci tím nic říct, jen mě to tak napadlo."
"Fajn, takhle nic nezmůžeme, jdeme!" zavelel Kakashi a všichni se rozeběhli do lesa, který obklopoval celou vesnici. Nějakou dobu běželi mlčky, ale pak se najednou Yoshika zastavila. Ucítila známou chakru.
"Počkejte."
"Co se děje, Yoshiko?" zeptal se překvapeně Naruto.
"Na někoho jsme zapomněli."
"Na koho?" nechápala Sakura.
"Už jsem myslel, že se na mě vykašlete," ozvalo se mezi stromy.Jsi neše jediné vodítko, Itachi, takže bychom tě tady nemohlin nechat," usmála se Yoshika.
"Jak dlouho asi potrvá cesta?" zeptal se Kakashi.
ůAsi dva dny a dvě noci."

Sasuke zrovna stál na jednom z útesů před velkým vodopádem, který nedaleko úkrytu byl, a trénoval své chidori. Vlastně to ani nebyl pořádný trénink, spíše jen využití přebytečného času.
"Co tu chceš?" procedil najednou. Všiml si totiž, že pod útesem seděla Nicol a máčela si v nebezpečně rozbouřené vodě nohy.
"Jen jsem si řekla, že se zastavím a podívám se, jak postupuješ s tréninkem," pokrčila rameny.
"Vrať se zpátky, je to tu nebezpečné."
"Možná pro nějakého gennina by to nebezpečné bylo."
"Pokud vím, jsi ještě stále gennin."
"Pokud vím, ty taky," ušklíbla se. "Navíc - tenhle malý potůček mi nemůže ublížit."
"Má to co dělat s tím tvým Kekkei Genkaiem?"
"Já jsem tu ta, která hodlá klást otázky," přibrzdila ho.
"Věděl jsem, že by jsi nepřišla jen tak."
"Včera tě zajímaly celkem zvláštní věci," podotkla.
"Jako co?" dělal hloupého Sasuke.
"Jako třeba s kým chdí má sestra, nebo kdy má narozeniny..."
"Nemám proč ti to vysvětlovat," ušklíbnul se Sasuke a seskočil do vody, po které se pomalu vydával zpět ke břehu. Nicol mu však zastoupila cestu. V očích měla odhodlaný výraz, který Sasukemu doporučoval, aby jí to řekl, jinak bude hodně, hodně zlá.
"Chceš mě zabít?" pozvedl tázavě obočí.
"Ne, jen to z tebe vymlátit."
"Proč bych ti to měl říkat?"
"Protože to chci vědět."
"Já sám o tom nevím úplně všechno."
"Tak mi alespoň řekni to, co víš."

"Měli by jsme si odpočinout," rozhodl Kakashi, když už se pomalu stmívalo. "A než něco podotkneš, Naruto, tak - Ano je to důežité," usměrnil ho dřív, než mohl Naruto cokoliv podotknout. Yoshika se začala potichu smát a když si všimla, že na ni Naruto vyjeveně zírá, konejšivě ho objala.
Za chvíli měli rozdělaný oheň, který byl už v tuto chvíli kromě měsíce jediné, co osvětlovalo tmu noci. Yoshika sedíc se opřela Narutovi o rameno, poslouchala tiché praskání ohně a přitom si vychutnávala Narutovui přítomnost. Naruto ji na oplátku obtočil ochranitelsky paži kolem pasu a nedůvěřivěsledoval Itachiho, který je se zájmem pozoroval.
"Yoshiko, chci se tě zeptat na jednu věc, která mi už dlouho vrtá hlavou," prolomil ticho Kakashi.
"O co jde?" zvedla zaujatě hlavu a pozorovala ho přes hřejivé plameny ohniště, jelikož seděl přímo naprotui nim.
"Nikdy mě nedošlo, proč je síla tvoje a tvé sestry tak rozdílná, když máte stejný Kekkei Genkai."
"Je to docela jednoduché," usmála se Yoshika. "Já mám větrnou podstatu chakry a Nicol vodní."
"Podstatu chakry?" nechápal Naruto.
"Každé, byť i to nejjednodušší jutsu, je založeno na nějakém elementu. Je pět elementárních typů: Vodní, větrný, zemní, ohnivý a bleskový. Každý člověk tíhne k jednomu určitému elementu, ale postupem času se může naučit ovládat i jiný element," vysvětlovala.
"Není váš Kekkei Genkai založen právě na větrné podstatě?" pozvedl Kakashi tázavě obočí.
"Je, ale Nicol nemá vzdušnou chakru jako svůj první živel. Fuuatsu pracuje vlastně jen na bázi toho, že dokážeme regulovat svoji chakru i mimo tělo a smíchávat ji se vzduchem. Tím můžeme získat jakési neviditelné "zařízení" kterým kontrolujeme vzduch a tím pádem i věci v něm. Proto můžeme třeba ovládat kunaie na dálku. Ale tím, že má Nicol vodní podstatu, naučila se svoji chakru míchat i s kapalinami. Je to pro ni vlastně o něco jednodušší, protože v ovzduší je vždy nějaké procento vody v podobě páry, a když se zaměří hlavně na ty malé částečky vody, je to pro ni mnohem jednodušší. TO vlastně využívá ve své další fintě - ovládání lidí."
"Aha. Jelikož lidské tělo se zkládá ze sendesáti procent z vody, smíchá svoji chakru s tělními tekutinami a tím je lehce ovladatelné," pochopila Sakura.
"Přesně," usmála se na ni Yoshika.
"Ale jak s tím vším souvisí tvoje schopnosti?" nechápal stále Naruto.
"Smíchávám svou chakru se vzduchem a tím můžu měnit třeba hustotu, nebo vytvářet menší výkyvy počasí. Samozřejmě jen omezeně, totiž pouze jen na pár metrů. Ale dokážu vytvořit třweba takový malý tornádo."
"A proto byl klan Mannaka tak obávaný," usmál se Itachi.
"Jasně. A proto o něm taky skoro nikdo neví, že?" zamračila se Yoshika.
"Byli jste malý, nidko nevěděl o vašich schopnostech. Ale kdo věděl, bál se jich. A to dokonce i někteří členové našeho klanu, i když jste byli pátelé."
"Někteří? Pokud vím, sharingan byl sice uznávaný, ale proti Kekkei Genkai nic nezmůže. A většina jutsu, které jsem od holek viděla, byly na bázy Fuuatsu. A proti některým z nich by jste byli i vy krátký," ušklíbla se Sakura.
"Právě. Jenže tyhlety dvě mají extrémní schopnosti," usmál se Itachi.

"Jsi unavená," zeptal se starostlivě Lenny, když uviděl Nicol sedět opřenou o zeď, hlavu opřenou o paže, které byli vzkřížené na kolenou.
"Jen jsem přemýšlela," pokrčila rameny.
"A vyrušil jsem tě?"
"Tobě je to stejně jedno," ušklíbla se. Lenny si čupl vedle ní a díval se jí do očí.
"Tvoje oči se změnily."
"Jak to myslíš?"
"Jsou teď plné nenávisti. Ale to ti přidává na kráse," usmál se a políbil ji. Jeho rty byli opět strašně drsné, ale teď v nim Nicol poznala mnohem více agresivity. Ihned poznala proč, protože Lenny ji sevřel pažemi tak, aby nemohla utéct a zabruslil jí jednou rukou pod tričko. Než se stačila nadát, leželo tričko na podlaze. Nicol se nebránila. Nevěděla ani proč, ale nechávala Lennyho, aby si s ní dělal, co chtěl. Jeho drastické metody, jakými se snažil sebe i ji vzrušit, ji nechávali naprosto chladnou. Už jednou se o to pokusil, takže to vlastně i čekala. Jenže tenkrát se ještě bránila. Tenkrát měla ještě Kibu a sestru, o kterou se mohla opřít. Tenkrát měla ještě domov.
Najednou se ozvalo bušení na dveře, které Lennyho vyrušio. Ozvala se Zetsuova levá polovička, svolávající je každodenní na večerní poradu.
Lenny se naštvaně odtáhl. Nicol přes sebe rychle opět přetáhla své tričko a oba se zvedli, aby vyslišeli Zetsuovo volání k poradě.Lenny ji obtočil paži kolem pasu a přimáčkl si ji k sobě.
"Přijde den, kdy budeš konečně celá moje," zašeptal jí do vlasů. Nicol se jen ušklíbla a oba se vydali, přilepeni jeden na druhého, do hlavní místnosti, kde už na ně netrpělivě čekal zbytek osazenstva.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kykio Kykio | 9. června 2009 v 14:01 | Reagovat

Sqelý, a to moc Sqelý 8-) Ježíš to je naprostoooo Sqelý!!!!!! :-D  :-D prostě nejsqelejší

2 Lili_san Lili_san | 9. června 2009 v 14:52 | Reagovat

Pánečku.. moc tě obdivuju za ten příběh!! Je to užasný..

3 Elis Elis | 9. června 2009 v 16:23 | Reagovat

kráása...fakt nádherná povíídka... žeru jí :)

4 Kiki Kiki | 9. června 2009 v 20:25 | Reagovat

jooooooooooooo pokračuj ploším

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv