close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan 2: VII. - Rolničky, rolničky...

3. června 2009 v 20:52 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan 2
Mě už zase hrabe xD Na tom mají zásluhu osmáci, se kterýma jsme byli polovinu včerejška spojení (dobře, byla to jen jedna hodina, ale měli jsme být celej den. Navíc to mě úplně stačilo xD)...Uph, Uph...Další dílek je na světě...Omluvte mě za stupiditu mise, ale vůbec jsem nevěděla, co vymyslet a potřebovala jsem je dostat z vesnice...Navíc se Yoshika dřív nebo později stejně musela setkat s týmem Gaara a spol. ne? Tak doufám, že se vám to bude líbit, i když dneska je to zase slabota :/



"Proč vlastně Písečná zavolala o pomoc Konohu?" zeptala se Yoshika. Tým Kakashi byl právě na cestě za svou další misí - zachránit otráveného Kankura. Už to byl asi týden po tom, co se setkali se Sasukem a od té doby o tom nepadla ani zmínka.
"Listová má s Písečnou velmi vřelý vztah. A Tsunade-sama je mistr mezi lékařskými ninji. Zřejmě doufali, že přijde ona sama, když jejich léčitelé nic nezmohli. Jenže Hokage-sama nemohla jen tak opustit vesnici a tak pověřila někoho, o kom je si jistá, že to zvládne - Sakuru," vysvětlil jí Kakashi.
"Alespoň se setkáš s Gaarou," usmál se na ni Naruto, který se pohyboval hned vedle ní.
"To je ten-" nedopověděla, ale všichni si hned domysleli, co měla na mysli. Od Naruta o něm hodně slyšela. Tedy hlavně o jejich dávném souboji.
"Kankurou je jeho starší sourozenec, stejně jako Temari," doplnil Kakashi.

Zapadalo slunce, když konečně zahlédli bránu vesnice. Hlídači je okamžitě zavedli do nemocnice, kde ležel na lůžku Kankurou a samou bolestí s sebou škubal.
"Mysleli jsme, že pošlou Tsunade-hime," zakabonil se jeden ninja stojící u lůžka.
"Ta je nyní Hokage. Proto vyslala svou studentku, která je více než schopná," usmál se Kakashi, ale zřejmě ninju tahle odpověď neuspokojila, protože stále Sakuru sledoval nevěřícným pohledem.
Ta Kankura pečlivě prohlédla a pak si v rychlosti četla jeho kartu.
"Zdá se, že jed napadá a rozkládá jeho buňky. Musíme se ho zbavit co nejrychleji," zamračila se. "Musíme podstoupit operaci. Je to ale drastický zákrok, takže budu potřebovat pomoc. Doneste mi vodu a podržte ho. A ostatní prosím odejděte," otočila se na svůj tým a jiné, kteří tam byli "navíc", a stáhla si vlasy do culíku.
"Tak fajn, začínám," vydechla, když jí donesli vodu v lavoře. Nasála ji chakrou tak, že ji zůstala v ruce jako nějaká bublina, a přibližovala ji k hrudi otráveného.
"Držte ho pořádně," upozornila tři lékaře, kteří tam s ní zůstali jako výpomoc. Ti hned zachytili Kankura, aby sebou neškubal a čekali, co se bude dít. Sakura vodovou bublinu pomalu přikládala k jeho hrudi a za chvíli voda začala mizet uvnitř. Druhou rukou ji však vytahovala ven teď už se snatelnými částmi jedu. Kankurou bolestí řval a lékaři, kteří jej drželi, měli co dělat, aby ho udrželi v klidu.
"Další!" poručila si hned, když vodu vrátila zpět do lavoru a nějaký ninja jí donesl další čistou vodu.
"Gaaro!" usmál se Naruto, když viděl, jak se k nim chodbou blíží nějaký červenovlasý muž.
"Naruto?!" vydechl překvapeně.
"Přišli kvůli Kankurovi. Právě teď se o něj stará Sakura," vysvětlila mu Temari, která tam byla po celou dobu s nimi.
"Gaaro, chci ti představit Yoshiku," přitáhl si Naruto svou dívku tak, aby dal jasně najevo, že patří k sobě.
"Yoshika? To jméno mi něco říká," řekla si Temari spíše jen pro sebe. Gaara mezitím podal Yoshice ruku na seznámení.
"Jak dlouho může taková operace trvat?" zeptal se Yoshika, která byla jako všichni nervózní.
"Bůh ví," povzdechl si Kakashi, který stále nevzrušeně seděl na židli a měl jako vždy absolutně klidný výraz.
Uběhla asi hodina, když je konečně akura zavolala
"Odstranila jsem většinu jedu, ale ještě musím vytvořit protilátku," usmála se na ně a stáhla si gumičku z vlasů.
"Kankurou, jak je ti?" nahla se nad něj Temari.
"Už mi bylo i líp," zamumlal. Pak si všimnul blonďatého rozcuchu stojícího před ním. Když se mu podařilo zaostřit a rozeznal tvář majitele blonďatých vlasů, usmál se. "Naruto? Nečekal bych, že pošlete pro pomoc do Listové."
"Myslíš, že bych jsme tě nechali jen tak zemřít?" zasmála se Temari. "Můžeš poděkovat tady Sakuře, ta tě z toho dostala."
"Na děkování bude čas později, teď musím jít udělat protilátku," usmála se Sakura a odešla s ninjou, který jí šel ukázat, kde nají skleník s léčivými bylinami.
"Nikdy bych nevěřila, že se z toho neohrabaného kuřete stane tak skvělá lékařská kunoichi, která hodí do kapsy všechny naše zkušené doktory," zavrtěla hlavou Temari, když byla Sakura z doslechu.
"Vždycky měla talent na ovládání své chakry. Ale pod vedením Tsunade-sama hodně dospěla," souhlasil Kakashi.

Nicol se znaveně posadila pod strom a opřela se o něj. Schylovalo se už k večeru a ona byla sama v lese jen s malým batůžkem na zádech, kde měla vše potřebné. Rozhodla se úplně odejít z Konohy a najít si lepší útočiště, ve kterém by se necítila tak odstrkovaná. V Listové už nebylo nic, co by ji tam drželo, snad jen to, že zklame Konohamara, kterého si za těch posledních pár dní, co s ním byla v týmu, oblíbila. Ale i to byla schopna překousnout. Lepší, než se stále utápěv se výčitkách.
"Copak, že jsi tady tak osamocená?" ozval se za ní povědomý mužský hlas. Rychle byla na nohou a v ruce už měla připravený kunai.
"Kdo jsi?"
"Copak ty mě nepoznáváš?" ozvalo se znova a ze stínu stromu vylezla něčí postava.
"Prožila sis opravdu hodně. Myslím, že my dva by jsme spolu dobře vycházeli. Ostatně, máme toho hodně společného. Zvláště cíl," zasmál se a pokročil víc dopředu. Teď už si ho Nicol mohla pořádně prohlédnout. Zděšením zkoprněla.
"Ty?! Myslela jsem, že jsi mrtvý!" sykla na něj.
"Mě jen tak nějaké děti neporazí. Víš, kdo já skutečně jsem?"
"Samozřejmě, že to vím. Myslíš si, že jsem stejně tak blbá, jak ti tvý ostatní přátelé? Vím to už dlouho. Přecejen moje Kekkei Genkai umí hodně," ušklíbla se.
"Právě proto by jsme spolu mohli dobře vycházet," zopakoval jí postala a přešla blíž k ní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sakurka Sakurka | 4. června 2009 v 14:42 | Reagovat

Wow wow wow wow ... ...to bude Zetsu,nebo Lenny...mno a nebo Tobi...neaka postava z tehlech to bude(typuji:D)se nemůžu zase dočkat na večer(na novou povídku):-*

2 Kiki Kiki | 4. června 2009 v 16:02 | Reagovat

mistře... jen tak dál pokračuj :-)  :-)  :-)

3 Yoshika-chan Yoshika-chan | 4. června 2009 v 16:13 | Reagovat

mistře? jejda, takže už nejsem Yoshika-chan, ale Yoshika-sensei? xD To by dopadlo...:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv