
Mannaka nee-chan XXV. - Vzpomínky zůstanou
20. května 2009 v 17:48 | Yoshika-chan | Mannaka nee-chanHolki...takže pro tenhle dílek mám už jen dvě slova: The End...:*
"Yoshiko-chan, děje se něco?" zeptal se Naruto. Všichni zrovna seděli u ohně v dočasné osadě Hyuuga klanu a ošetřovali si rány pozbylé z boje. Naruto držel Yoshiku kolem ramen, ale ona se stále dívala do země a o něčem přemýšlela.
"Odpusť mi, Naruto," ozvala se po chvíli a z jejího hlasu byl poznat smutek.
"Co bych ti měl odpouštět? Pokud myslíš to, že jste utekly, tak to už jsem dávno odpustil. Vím, proč jste to udělaly. Na vašem místě bych jednal stejně,"usmál se na ni a políbil ji na čelo. Tohle však Yoshika nemyslela.
"Co vy jste tam vlastně dělali?" obrátla se Nicol na Nejiho.
"Rozhodli jsme se, že poprosíme o pomoc Hyuuga klan, protože bez nich by jsme neměli nejmenší šanic," začal Shikamaru, ale pak se toho ujal Neji.
"Když jsme se dozvěděli, že Hanabi-sama unesli Akatsuki, rozhodli jsme se jim pomoct. Nemohli jsme je nechat ve štychu nejen kvůli tomu, že jsou z Listové, ale taky, že by na to doplatila i Hanabi-sama," vysvětlil Neji.
"Nicol, můžeš prosím na chvilku?" zeptala se Yoshika, která se vymanila z Narutova sevření a vybídla Nicol, aby s ní šla o kus dál z doslechu.
"Co se děje?" zeptala se Nicol, která si všimla Yoshičinýho výrazu.
"Já...odcházím," špitla.
"Cože?!"
"Nepatřím sem. Kvůli mě je tu všechno vzhůru nohama. Naruto patří k Hinatě, ne ke mě. Bude to tak nejlepší."
"Mluvila jsi o tom s Narutem?"
"Ne a ani nechci. Prosím tě, nic mu neříkej. Já...nechci, aby se trápil. On to zvládne, je přece dost silný," usmála se přes slzy. Nicol jí chápavě obejmula.
"Nechceš si to ještě rozmyslet?"
"Ne, rozmýšlela jsem si to dost dlouho. Hlavně mě prosím nepřemlouvej, bylo by to k ničemu. Budeš mi chybět, ségra," špitla.
"Však ty mě taky," usmála se smutně Nicol a ucítila na své tváři toulavou slzu. Věděla, že by přemlouvání nepomohlo. Yoshika se rozhodla a to nic nezmění.
"Tak já jdu. Snad se ještě někdy uvidíme," odtáhla se Yoshika, naposledy se jí podívala do modrých očí a rozeběhla se směrem do lesa. Běžela co nejrychleji. Kdyby totiž zastavila, mohla by si to ještě rozmyslet. Nemohla takhle dál. Už ne. Tohle byl konec. Konec všeho. Lásky, přátelství, toho nerozdělitelného sesterství, které ji doprovázelo celý život. Celý ten krátký, ale nádherný život, plný vzpomínek a nepřekonatelného štěstí. Děkovala Bohu, že tohle všechno mohla prožít, že je všechny mohla poznat...ale zároveň jej proklínala za to, že jí puká srdce bolestí, že nikdy nevymyslel bezbolestné loučení. Loučení bez věčných slz a trápení. Šťastné loučení...
"Cože?! Utekla?!" divil se Naruto. Nicol se právě vrátila k ostatním a po tvářích jí tekly slzy. "Proč?"
"Naruto, ty to nechápeš? Kvůli tobě!"
Naruto se vyděsil. Proč? Co udělal špatně?
"Yoshika si myslí, že ti tímhle jen ubližuje. Ona je...nešťastná z toho všeho."
"Ne! Jen to ne! Nechtěl jsem jí nijak ublížit!" zašeptal Naruto, díval se někam za Nicol a nevnímal nikoho kolem sebe. TOhle se nemělo stát!
"Naruto?" položila mu Sakura starostlivě dlaň na tvář. Naruto se na ni podívat a Sakura v jeho očích viděla tolik bolesti. Najednou se Naruto rozeběhl do lesa. Musel ji za každou cenu najít.
Najendou ji někdo chytil za ruku. Leknutím se otočila a ve tváři toho člověka poznala otce Hinaty.
"Můžeme si promluvit?" zeptal se.
"Nemám o čem mluvit," zašeptala Yoshika.
"Proč jsi utekla?" zeptal se a vybídl Yoshiku, aby si s ním sedla na zem.
"Já...když jsem uviděla Hinatin smutný pohled, uvědomila jsem si, že k nim nepatřím. Přišla jsem do Konohy jen kvůli Akatsuki a teň když jsou pryč, už tam pro mě není místo."
"Vážně se cítíš tak, jako by jsi tam byla jen nějaký vetřelec, který se k nim vetřel?" pozvedl obočí.
"Je to pravda."
"Já se ptám, jestli se tak cítíš."
"Ne. Ale Naruto patří k Hinatě. Znají se už několik let a Hinata ho doopravdy miluje."
"A ty snad ne?"
"To ano. Položila bych za něj i život."
"A víš, že Naruto by udělal to samé? Když sem přišli, nebylo tady s ním k vydržení. Stále hulákal něco o tom, že se vám může něco stát a že by jsme se za vámi měli co nejrychleji vydat. Málem tam šel i sám."
Yoshika na muže překvapeně pohlédla.
"Hinata je silná, zvládne to. Upřímě si myslím, že bez tebe bude Naruto strašně smutný a to Hinatu bude zraňovat ještě víc. A když se s ní spřátelíš, určitě bude šťastná i za vás oba," usmál se. "Měla by sis to ještě rozmyslet. Přecejen vy dvě do té party patříte stejně jako chakra do útoků. Bez vás to prostě není ono," zasmál se muž a vstal.
"Nechám tě přemýšlet. Vím, že se nakonec rozhodneš správně," řekl a odešel do hlubin lesa.
"Yoshiko-chan!" ozvalo se za několik minut a Yoshika se rychle postavila. Poznala Narutův skoro až hysterický hlas.
"Naruto! Co tady děláš?"
"Hledal jsem tě snad všude. Proboha, co tě to napadlo?" ulevilo se mu, když doběhl až k ní.
"Musela jsem to udělat," zavrtěla hlavou a sklopila oči. Naruto ji však vzal opatrně za bradu a přinutil ji se na něj podívat.
"Hlupáčku. Tohle byla ta největší pitomost, jakou jsi mohla udělat. Víš moc dobře, že v Listové ještě trocha toho místa pro vás dvě zbyla," usmál se na ni.
"Já-já..." začala koktat, ale on ji prstem umlčel. Pak se k ní pomalu nahnul a něžně ji políbil. Yoshika cítila, jeho teplé rty na svých a šťastně ho obejmula kolem krku. Naruto obtočit svoje paže kolem jejího pasu a odtáhl se.
"Už se nikdy nepustím. Právě jsi si vysloužila doživotní trest uvěznění v mém náruší," usmál se na ni sladce.
"Myslím, že si ten trest ráda odpykám," oplatila mu úsměv a Naruto ji opět políbil.
"Měli by jsme se vrátit. Už na nás určitě čekají. Musíme se přece všichni vrátit do vesnice a podat hlášení," zašeptal jí do ucha a Yoshika kývla. Pustila jeho krk a chtěla se vymanit, aby se mohli vydat zpátky k ostatním, ale Naruto si ji zase přitáhl a vzal do náručí.
"Už tě nenechám nikam mi utéct," ušklíbnul se a Yoshika si unaveně opřela hlavu o jeho rameno. Byla šťastná. Měla skvělého kluka, skvělé přátele a hlavně, úžasnou sestru, která vždy stála za ní. A už jí vůbec nevadilo, že to všechno získala ve vesnici, kterou až do teď nenáviděla.
Prostě vzpomínky zůstanou. Navždy...

•○• Zazvonil zvonec a Naruta je konec (pro zatím ;)) •○•
Komentáře
A eště jednou se omlouvám za moje problémy,ale myslím si že by to tu chtělo víc lidí
Nejsou to problémy...ale můžu ti prozradit, že jsem to schválně nechala otevřený...plánuju totiž ještě druhou řadu - teda pokud o to bude někdo stát. Pokud ne, nechám to být, ale chtěla bych do té druhé řady zahrnout mnohem víc romantiky...takže by se tam všechno nevyjasněné vyjasnilo a všechno otevřené uzavřelo...takždopádně to ale samozřejmě záleží pouze a pouze na vís :)
Aha tak to potom jo
tak šupky na tu Druhou řadu
děkuju moc mám strašnou radost že budeš pokračovat![]()
Na to že sem kluk se mě to děsně líbí
honem taky chcu tu druhou řadu!



Taky pěkný,ale podle mě si tam toho moc přeskočila...víme jak to dopadlo s tebou a Narutíkem,ale nenapsala si jak to dopadlo s Lennym a Nicol..už od minulýho dílu si na Lennyho ani nevzpoměla..nic..a ví vůbec Kibá že Lenny pokusil znásilnit Nicol?...nemůžeš napsat eště druhý the end o Nicol?
moc se omlouvám, ale mě to tam moc chybí
kdyby si tam měla i toto vše tak to je naprosto dokonalé...ty a Naruto ste dokonalý pár
to musím uznat