Black Milk...Dobře, trochu odfláknutý, ale nechtělo se mi ten souboj rozepisovat :D Stejně vás to nezajímá a to podstatný tam je...Jako vždy přeji hezké počteníčko :)
"Děkuju," přijala Nicol od Yoshiky čaj, který uvařila. Už bylo - jak Yoshika tipovala - kolem poledne a Nicol se už pomalu vzpamatovávala. Třas už ustal a díky pomoci Itachiho byla Yoshika hned klidnější. Lenny se už naštěstí neukázal, ale to nezměnilo nic na tom, že by mu nejraději rozbila úsměv na tváři.
"Tobi se vrátil!" ozval se ztřeštěný dětský hlásek a do jeskyně vkročil Deidara se Sasorim a nějakým mužem s oranžovou maskou na tváři.
"Tohle je Tobi?" podívala se Yoshika na Itachiho a v obličeji měla udivený výraz.
"Já říkal, že ho poznáte hned," pokrčil rameny Itachi.
"Tobi, zklapni!" zařval na něj Deidara.
"Nějaké novinky?" obrátil se na ně Pein a Sasori zavrtěl hlavou. Sestry se od Itachiho dozvěděly, že Sasori žije ve své loutce a že snad od začátku vzniku Akatsuki nevylezl.
"Co tu děláš, Zetsu?" ozval se najednou Peinův hlas a všichni se otočili směrem k nim.
"Máme problém. Blíží se," zamračila se jeho bílá polovička.
"Kdo? Kdo se blíží?" vřískal Tobi. Yoshika nasadila soustředěný pohled. Ač Zetsu mluvil tak potichu, že nic neslyšela, stejně vydedukovala, kdo by to mohl být. Její srdce jako by se zbláznilo a začalo tlouci o sto šest. Chtěla je zase vidět, ale tohle nemohli. Jen tak vkročit do doupěte, to není rozumné!
"Určitě ví, co dělají," ozval se Itachi, který si všiml Yoshičina soustředěného pohledu. "Ale problém je ten, aby jste věděly vy, co máte dělat."
Yoshika na něj překvapeně pohlédla.
"Neboj, my to zvládneme," usmála se na něj a vzala svou sestru za ruku. Té poskočilo srdce radostí. 'Vážně jsou to oni?'
Najednou zaslechli ránu do kamene, uzavírajícího vchod.
"Připravte se!" zařval Pein a všichni si stoupli doprostřed jeskyně. Holky zaujaly místo nalevo a Itachi si stoupnul hned vedle nich.
"Zvládneš to?" otočila se Yoshika na Nicol.
"Jsem už v pořádku. Opravdu," usmála se Nicol, ale Yoshika zapochybovala. Znala svou sestru dobře. Ač to byla velice silná osoba, stejně tohle by jen tak nezvládla. Ale přecejen jí něco stavělo na nohy. 'Zdá se, že Kiba na ni má velký vliv' usmála se pro sebe.
Kámen najednou popraskal a poté se roztříštil na kousíčky. Yoshika ihned poznala Sakuřinu sílu.
Jakmile se prach usadil, rozpoznala obličeje Sakury, Kiby, Shikamara, Leeho, TenTen a - Yoshice se zatajil dech - Naruta. Srdce jí zrychlilo ještě víc, nohy rozklepaly a měla problém se udržet na nohou. Ale i přes to všechno zůstala stát pevně na zemi a sledovala Nicoliinu reakci. Jak očekávala, Nicol se ihned za nimi chtěla rozběhnout. Rychle jí chytila za ruku a když se na ni překvapeně podívala, nahodila rozhodný pohled, který říkal, že tohle nemá cenu.
Nicol se podlomovaly kolena. Bylo nesnesitelné se po tak dlouhé době dívat na Kibu a nesmět k němu běžet. Nesmět políbit jeho krásně jemné rty, cítit zase jeho teplý dech, těšit se z jeho přítomnosti. Teď proti němu měla bojovat. Proti osobě, která pro ni znamenala všechno. Byla to nesnesitelná představa. Nechtěla na to myslet, ale inak to nešlo. Těch několik vteřin, co proti sobě mlčky stály, bylo nesnesitelných.
Ucítila Yurin měkký kožíšek, jak se otřela o její nohu a procitla. Všimla si, že za jejich přáteli stojí ještě asi deset dalších lidí, které vůbec neznaly.
"Ale, zdá se, že se někdo rozhodl zemřít," ušklíbl se Deidara a prolomil tak to odporně mlčenlivé ticho.
"Přišli jsme si pro někoho, kdo nám patří!" houkl na ně Kiba a Akamaru vedle něj souhlasně štěknul.
"Zdá se, že jste si s sebou přivedli celý Hyuuga klan. Hezké. Musím uznat, že jsem nepočítal s tím, že Hyuuga klan vám bude pomáhat," ozval se Pein. "Není to však zase takový problém."
"Ještě se ukáže, jaký je to problém," sykl Naruto a rozeběhl se na Peina.
"Ne!" vykřikla Yoshika zděšením a postavila se těsně před Peina s rukama rozpaženýma. V očích měla slzy, ale i přes ně si všimla Narutova překvapeného výrazu.
"Yoshiko-chan, co-co to děláš?"
"Promiň, Naruto. Ale tohle ti dovolit nemůžu," špitla a po tvářích jí stekly první slzy. Měla pocit, že srdce jí každou chvíli pukne. Zavřela oči a nahnala vzduch k Narutovi tak, aby ho to vrátilo zpátky k jeho skupince.
"Yoshiko!" zalapala po dechu Sakura. Nemohla uvěřit, že by Yoshika někdy něco takového Narutovi udělala. Ale Naruto jí rukou naznačil, aby mlčela.
"Ona zmírnila můj dopad," vysvětlil jí potichu.
"On je příliš nebezpečný. Na něj prosím ne!" ozval se Narutovi v hlavě Yoshičin zoufalý hlásek. Naruto se usmál.
"To je jejich leader, proto mě zastavila," obrátil se na ostatní.
"Jak to víš?" nechápal Neji.
"Sama mi to řekla," usmál se a nevšímal si překvapených pohledů svých přátel.
"Myslíš, že jsem si nevšiml, že ho chráníš?" promluvil na Yoshiku Pein a Yoshika se k němu překvapeně otočila. "Proč ho chráníš, když zrovna po něm jdeme?"
"Cože?" divila se Yoshika s vyděšeným výrazem.
"Ty to nevíš? To on je Kyuubiho Jinjuuriki. To on vám přinesl tolik bolesti a kvůli němu jste museli opustit vesnici, když jste byly úplně malé."
Yoshice po tvářích stékaly další a další slzy a nevěřícně se na Peina dívala. Tohle nemohla být pravda. Tohle ne!
"Je to démon, nic víc, nic míň."
Yoshika svýma uslzenýma očima pohlédla na svého přítele. Tvářil se smutně a omluvně, bylo vidět, že ho to mrzí.
"Yoshiko-chan," zašeptal, ale i přes tu vzdálenost to dobře slyšela. Jeho ublížený, ale stále nádherný hlas. Nevěděla najednou, co má dělat. Nevěděla, co na to říct. Jen tam tak stála, dívala se mu do jeho smutným studánkových očí a slzy jí tekly jedna za druhou.
"Listová vám tolik ublížila. Kvůli ní, kvůli němu, jste přišly o domov, o rodiče. Kdyby nebylo téhle lišky, váš život by byl jiný. Nebyl by plný starostí, nářků a bolesti. Žily by jste šťastně se svou rodinou, byly by jste šťastné. Ale on vám to všechno vzal. Copak se nechceš za to všechno pomstít?" domluvil svůj monolog a byl spokojený za každou její utroušenou slzu. Pak kývl na Deidaru, který směrem na Naruta hodil jednoho svého výbušného brouka.
"Fuuton: Juuha Reppuu Shou!" ozval se Yoshičin výkřik, která najednou stála mezi Narutem a vybuchující potvorou. Poslala svůj útok přímo na brouka a ten ve vzduchu okamžitě vybuchl dost daleko od všech ostatních.
"Takže jsi se rozhodla zradit?" zamračil se Pein.
"Ne, my zradily už od první chvíle, co jsme sem vkročily," ušklíbla se Nicol a postavila se do bojovné pózy proti ostatním z Akatsuki.
"Je mi jedno, jestli je Naruto Jinjuuriki, stále je to Naruto! Není to démon a je mi jedno, co se stalo před šestnácti lety! Budu ho bránit za každou cenu, i kdyby mě to mělo stát život, nebudu váhat ani vteřinu!" zařvala Yoshika.
"Fajn, tak jste se rozhodly. Tohle bude váš hrob!" prohodil Kisame.
Nastal krutý boj. Sestry se společně postavily proti Peinovi a snažili se ho zlikvidovat. Jenže to nebylo nic jednoduchého. Na pomoc mu totiž přišlo dalších pět těl a tak se k nim ještě přidali Naruto a dva muži z Hyuuga klanu. Sakura s Hinatou se postavily proti Sasorimu, Neji s Leem si vzali na starost Deidaru, Kasame šel proti Shikamarovi, Kibovi a tří Hyuuga, Konan proti TenTen se zbytkem klanu.
Po dlouhém a namáhavém boji se postupně podařilo všechny Akatsuki zlikvidovat. Tedy skoro všechny. Lennymu, Zetsu, Tobimu a Itachimu se podařilo zmizet dřív, než si jich kdokoli všimnul.
"Naruto!" vykřikla štěstím Yoshika, jakmile vše skončilo, a plná štěstí Naruta obejmula a políbila na ty nádherné rty.
"Nicol!" smál se Kiba poté, co se ozvala rána. Yoshika se odlepila od Naruta a podívala se směrem k ráně. Kiba se válel na zemi a Nicol ležela na něm.
"Promiň, Kibo," smála se a slezla z něj, aby se mohl zase postavit. Ten ji však zase přitáhl k sobě, vzal do náruče a políbil ji.
Chvilku nato se vrátili Neji s Hinatou, kteří šli vysvobodit Iruku a Hanabi z pout.
Hinata zůstala stát celá zkoprnělá, když si všimla Yoshiky zavěšené na Narutovi. Do očí se jí vedraly slzy, které se jí však podařili potlačit dřív, než si jich někdo všiml. Ale Yoshika to viděla. Uviděla ten její smutný pohled a uvědomila si věc, která ji tížila už tak dlouho, ale na kterou úplně zapomněla...




moc krásný