Holki...tak už jsem se snažila tam něco z romantiky přidat...teda neříkala bych tomu moc romantika, ale záživný to je...neberte to jako vychloubání, ale musím se pochválit, docela se mi to povedlo popsat :P
"Ale, ale, neměli by jste s ním takhle jednat. To, že jste silné kunoichi neznamená, že se vyrovnáte s Peinem," ozval se z rohu známý hlas. Nicol se zděšením zastavilo srdce. Nemohla popadnout dech a do očí se jí dostaly slzy. 'Jen tohle ne!'
"Ty?!" vykřikla Yoshika, když osoba vyšla ze stínu.
"Lenny," špitla Nicol.
"Co tady, do háje, děláš?!" křičela Yoshika, která zatínala ruce v pěst, a měla co dělat, aby se udržela.
"Právě teď pracuji pro Akatsuki," pokrčil rameny Lenny.
"Ty hajzle!" neudržela se už Yoshika a vytáhla ho za tričko do vzduchu. Její připravenou pěst však zastavil Itachi.
"Tohle bys neměla," řekl s až nemožným klidem. Yoshika se na Lennyho zamračila a hodila ho na zem.
"Fajn, tak nám řekněte nějaký instrukce," podívala se na Peina.
"Jste určitě po cestě unavené, tak vás nechám odpočívat. Můžete se pohybovat po celém prostoru kromě tam toho rohu," pohodil hlavou v zadnímu levému rohu obrovské jeskyně. Yoshika vzala svou sestru za ruku, čapla jim přidělené pláště a chtěla se odebrat jinam, ale pak se u nich oběvil nějaký podivný muž s černobílou hlavou, kolem které měl něco, co vypadalo jako masožravá rostlina.
"Vy si tady pěstujete i květák, jo?" ušklíbla se Nicol, když si ho všimla a Yoshika vyprskla smíchy. "To je fakt, zřejmě i oni potřebují občas trochu té zeleniny."
"Cože jsi to řekla?" vyštěkla ta černá část jeho obličeje.
"Klid, není potřeba se s nimi hádat," uklidňovala ho bílá polovička.
"Proč jsti přišel?" zeptal se ho Pein.
"Ztratil jsem je. Najednou prostě zmizeli dřív, než jsem se stačil vzpamatovat," oznamovala bílá polovička.
"A to jste si vážně mysleli, že po tom všem zůstanou na stejném místě? Tak blbí nejsou," ušklíbla se Yoshika.
"Mno počítal jsem s tím. Stejně je už nepotřebujeme. Běž hlídat okolí," řekl mu Pein a Zetsu zmizel.
"Počítám, že v tom rohu," kývla k zakázanému místu Yoshika, "je Hanabi a Iruka."
"Počítáš správně," odpověděl jí Pein a Yoshika se zašklebila. Obě se pak přesunuly do nejvzdálenějšího rohu, kde byla měnší prohlubeň v zemi a tak se tam usadily.
"Je v téhle díře vůbec někdo normální?" povzdychla Nicol a obě se ještě jednou rozesmály při vzpomínce na onen zvláštní chodící květináč.
"Těžká otázka," ozval se nad nimi hlas, až Yoshika leknutím nadskočila. Když vzhlédla, zjistila, že patří Itachimu. "Můžu si přisednout?"
"Až na to, že jsi vyvraždil celý svůj kan, jsi tady asi nejnormálnější, takže můžeš," pokrčila Yoshika rameny a Itachi si sedl vedle ní.
"Jestli chcete, můžu vám trochu něco málo říct, aby jste nebyly příště tak překvapené," navrhl Itachi.
"Klidně. Myslím, že to bude zajímavý," ušklíbla se Nicol.
"Takže našeho leadra znáte, stejně tak i mě a Kisameho. A o Hildanovi a Kakuzovi se asi už zmiňovat nemusím...Tak začneme asi jedinou ženou v organizaci - Konan. Je stále s Peinem, znají se už od dětství. Moc bych ji být váma neprovokoval, protože když se naštve, stojí to za to. Její oblíbená technika je papíropá. Dál je tu Sasori a Deidara. Sasori je dost netrpělivý. Nerad čeká a nechává lidi čekat. Je to loutkař. Toho určitě poznáte. Stále se hádá s Deidarou o definici umění. Deidara je spíše takový kliďas, používá výbuchy. Zetsu už taky znáte. Jeho černá polovička je trochu drsná, bílá taky, ale drží tu druhou na uzdě. Moc bych se k němu nehlásil, je dost výbušný. Ale zato je zajímavé poslouchat hádky mezi svýma dvěma polovičkama," ušklíbl se Itachi a obě sestry dostali zase výbuch smíchu.
"A pak je tu Tobi...je tu teprve chvíli, takže o něm moc nevím. Jen to, že se chová jako malý a je strašně otravný. Nosí oranžovou masku, zaručeně ho poznáte hned na provní pohled, ta jeho ztřeštěnost nejde přehlédnout."
"Takže je vás - teda bylo vás - deset," napočítala Yoshika.
"Mno, nedá se to tak říct," zapochyboval Itachi a Nicol zvedla překvapeně obočí.
"Pein má několik podob. Teda několik těl. A nikdo neví, který z nich je ten pravý. Teda jestli vůbec někdo z nich," řekl co nejtišeji.
"Hele, o co vám vlastně jde?" zeptala se Yoshika.
"Mno mě vlastně o nic. Já tady jsem vlastně jen kvůli Listové. Kdybych se k Akatsuki nepřidal, snadno by mě našli. Vlastně ani nevím, proč tady jsem, ale Peinovy plány jsou mi někde," pokrčil rameny.
"A jaký jsou ty jeho plány?" vyptávala se stále Nicol.
"Světový mír."
"Cože?" vydechla pobavením Yoshika.
"Chce použít Bijuu k nastolení co největší bolesti, aby si všichni uvědomili, jaké to je, a tím zamezit válkám."
"To je naprostá hovadina, tohle to," zakroutila Nicol nevěřícně hlavou.
"Taky si myslím."
"A na co potřebujete nás?"
"Právě jdeme po devítiocasém, ale Listová ho střeží mnohem líp, než kdokoli jiný. Navíc Jinjuuriki částečně ovládá Kyuubiho chakru, takže to bude mnohem těžší. Ale vy máte moc, ho sem dovést. Živého."
"Chcete, aby jsme šly proti Konoze?" pohlédla na něj překvapeně.
"S tím jste přece musely počítat, když jste sem vkročily."
"Nicol," oběvil se tam najednou Lenny. "Můžu s tebou na chvíli mluvit?"
"Fajn. Taky bych docela ráda slyšela tvoje vysvětlení," zamračila se Nicol, zvedla se a odešla s Lennym o kus dál z doslechu ostatních.
"Zajímalo by mě, proč jsi to udělal!" vyprskla na něj hnedka.
"Když na nás tenkrát zaútočili ti ninjové, odchytli mě a udělali návh. Že se můžu stát plnohodnotným členem Akaktsuki, ale něco ode mě chtějí. A to, unést Iruku."
"Cože?! TO jsi byl ty? A-a proč jsi chtěl jít do Akatsuki?" vykoktala Nicol s vyděšeným výrazem.
"Protože jsou silní a je to organizace přesně pro mě," pokrčil rameny.
"To je všechno? To jsi zradil jen kvůli moci?" nechápala a opět se jí do očí draly slzy.
"Ale kvůli tomu jsem s tebou mluvit nechtěl," zadíval se jí do očí. "Od první chvíle jsem poznal, že ty jsi pro mě ta pravá," usmál se, nahnul se nad ni a pomalu se přibližoval. Nicol cítila jeho hořký dech na svém obličeji a najednou se jí udělalo špatně. Nechtěla to. Chtěla u sebe mít Kibu. Chtěla, aby jí líbal Kiba ne Lenny. Lenny, který býval její přítel, ale pak zradil. Zradil všechny. A teď se dožadoval polibku.
Myslela si, že se každou chvíli pozvrací. Žaludek se jí obracel všemi směry a její dřívější motýlci v břiše, které cítila v přítomnosti Kiby, jako by jim najednou narostli zuby a snažili se dostat ven. Nebyla schopná se pohnout, nebyla schopná cokoli říct. Jen kolena se jí podlamovaly a ona měla co dělat, aby se udržela na nohou.
Už cítila, jak se jeho rty skoro dotýkají těch jejích. Lenny ji tlačil na zeď stojící za ní a Nicol najednou spanikařila. Její ruka vylétla nahoru a dopadla přesně na Lennyho tvář, kde ponechala červený otisk. Lenny se ihned odtáhl, chytil se za zasáhnutou tvář a díval se na ni s trochu překvapeným pohledem, trochu naštvaně.
"Já už kluka mám!"
"Už ho přece nikdy neuvidíš. A pokud ano, tak jedině při souboji s ním!"
Tohle Nicol zasáhlo jako ostří šípu a měla pocit, že jí pukne srdce. Lenny měl pravdu. Už ho nikdy neuvidí. Už nikdy nepohladí jeho jemnou tvář, už nikdy neucítí jeho jemné rty na těch svých, prostě už nikdy. Je konec.
Vymanila se z jeho sevření a utekla na druhý konec jeskyně. Opřela se o zeď a cítila, jak jí slzy jedna za druhou stékají po obličeji. Tentokrát už se jí nohy podlomily a tak sjela po stěně na zem a tam se schoulila do klubíčka. Tohle na ni bylo moc.
"Dobré ráno," usmála se na ni Yoshika, když otevřela rozespalé oči. Nejdříve si nemohla vzpomenout, co se vlastně stalo, ale pak jí to došlo. Musela usnout, když se včera sesypala.
"Ty jsi tu celou noc?" zeptala se Yoshiky.
"Včera jsi nevypadal zrovna nejlíp, tak jsem tě pro jistotu pohlídala. Už se cítíš líp?"
"Já nevím," zakroutila bezmocně hlavou a pokusila se vstát. Byl to hodně špatný nápad, protože ji okamžitě rozbolela hlava a tak se za ni chytla a i přes tu bolest se jí podařilo posadit se vedle své sestry.
"Už je nikdy neuvidíme, co," špitla po chvíli mlčenlivého ticha.
"Asi ne," obrátila se na ni Yoshika a vzala ji za ramena. I jí se po Narutovi stýskalo. Strašně moc. Ale musela být silná kvůli Nicol. Ta teď potřebuje její oporu, nikoho jiného nemá. Sesypat se může později. I když to bylo těžké.
"Nechceš donést něco k jídlu?" zeptala se Yoshika.
"To bys byla hodná."
"Hned jsem zpět," oznámila jí sestra a zvedla se. Ale před ní se najednou oběvil Itachi.
"Zůstaň tady, něco přinesu."
"To bych ti neradila, moje sestra je dost vybíravá," ušklíbla se Yoshika.
"Tak fajn. Tak pro to dojdi, já ji mezitím ohlídám," rezignoval Itachi.
"Ne že bych ti zrovna dvakrát věřila, ale komu jinýmu tady v téhle jeskyni věřit, než tobě, že?" povzdychla si a odešla.
"Proč nám pomáháš?" zeptala se ho Nicol, když si sednul vedle ní.
"Naše dva klany byli jako rodina a rodina si má pomáhat," pokrčil rameny.
"Od tebe to sedí," zašklebila se.
"Myslel jsem tím, že jsem vaší rodinu znal už od malička. Chci vám pomoct proto, protože naše klany si byly hodně blízcí a já mám pocit, že vám něco dlužím."
"Máš dost podivné názory. Prvně vyvraždíš svůj vlastní klan, a pak řekneš, že se cítíš vůči nám nějak dlužen?" ušklíbla se Nicol.
"Věř mi, měl jsem pro to své důvody," obhajoval se.
"Raději je nechci slyšet," zasmála se Nicol.
"Itachi! Potřebuju s tebou mluvit!" zavolal na něj Kisame.
"Teď nemůžu. Bude to muset počkat."
"Je to dost akutní!"
"Ach jo. Hned jsem zpět," otočil se na Nicol a odešel za svým společníkem na cestách.
"Konečně seš sama," ozvalo se nad ní a Nicol leknutím povyskočila. A ještě víc po zjištění, že je to Lenny.
"Co tady chceš?!"
"Ještě jednou si o všem v klidu promluvit. Včera jsi na to zřejmě nebyla ještě připravená."
"Promiň, ale já s tebou mluvit nechci."
"Ale no tak. Já vím, že to chceš."
"Cože?!" zamračila se nechápavě Nicol. "Ty nás prvně zradíš a pak se ještě opovážíš říct něco takovýho?!"
Ale Lenny se nad ní sehnul a začal ji přimačkávat silou na zeď.
"Ale no tak. Já vím, že mě máš ráda. Zapomeň už na toho Kibu. Pak se společně pomstíme Konoze."
"Nech mě být! Pusť mě!" řvala na něj a snažila se vymanit ze sevření. Ale on ještě zesílil a zajel jí rukou pod tričko.
"Co to proboha děláš?!"
Ale Lenny ji neposlouchal, přimáčkl ji na zeď ještě víc a vší silou se z ní snažil strhnout tričko. Nicol se vyděšením rozbušilo srdce. Nemohla nic dělat, Lenny byl mnohem silnější.
Lennyho ruka zajela o něco níž a začala bloudit kolem pánve. Nicol čekala to nejhorší. Opět se jí začalo navalovat, chtěla řvát, ale nemohla ze sebe dostat ani hlásku. Už neměla ani sílu se bránit. Jen čekala, až přijde na nejhorší.
Najednou však Lennyho někdo chytil a odhodil stranou.
"Jdi od ní dál!" uslyšela Itachův hrozivý hlas.
Itachi ho na místě začal mlátit.
"Nicol!" zaslechla z dálky svou sestru, z jejíž hlasu bylo slyšet vyděšení. Pak její rychlé běh a najednou už byla u ní a obejmula ji.
"Už je to dobrý," uklidňovala ji. Nicol byla vyděšená, nemohla mluvit, nemohla se hýbat, celá se třásla a z očí jí tekly přívaly slz.
"Zmiz!" vykřikl Itachi na Lennyho a ten se zašklebil a odešel za svým ochráncem Zetsu.
"Jsi v pořádku?" sklonil se nad Nicol. Yoshika po něm hodila děkovný pohled. Kdyby tady Itachi nebyl, kdo ví, co by se stalo...




Wow Wow Wow,....................... bože honem dál