close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan XXI. - Už nikdy

18. května 2009 v 21:24 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan
Holki...Opět žádná romantika, na tu si budete holt muset ještě počkat :D



"Nevypadáš moc dobře," zamračil se Kiba, když viděl Yoshičin třas.
"Fuuton Fuuatsu: Juuha Reppuu Shou spotřebovává hodně chakry," vzhlédla Yoshika a opřela se unaveně o Nartovo rameno. Seděli na trávě a Sakura zrovna léčila Nicoliino zranění.
"Stejně jsem ještě nepochopil, jak jste docíli toho, že vybuchl i ten druhý," otočil se na ně Shikamaru.
"Hildanova technika spočívá v tom, že když spolkne vaši krev, stane se s vámi to samé, co s ním. Když ho někdo trefí, ucítíte to taky. Když Yoshika skočila na jeho společníka, vzala nenápadně trochu jeho krve do stříkačky. Já to pak zakamuflovala tak, aby si myslel, že je moje," vysvětlila Nicol.
"Zajímavý plán," přiznal Shikamaru.
"O tomhle nám řekl náš táta. Tak jako o hodně jiných věcí," usmála se Yoshika.
"A to všechno jste stihli za pouhý rok?" pozvedl Kiba obočí. Yoshika se zatvářila dost překvapeně. A pak jí to docvaklo. Nicol mluvila.
"Ne. Když ještě byli rodiče naživu, nemohli jsme používat Fuuatsu. Vlastně většinu věcí jsme se naučili samy jen podle toho, co jsme věděli."
"Yoshiko, měla by sis odpočinout. Už raději nemluv," otočila se k ní Sakura, když vyléčila Nicoliinu nohu. Sehla se k ní a pomalu vpouštěla svou chakru do jejího koloběhu.
'Není to moc účinné, ale alespoň trochu by jí to mělo pomoct,' pomyslela si Sakura.
"Co uděláme teď? Očividně po nás jdou," povzdychla si TenTen.
"Oprava - Jdou po mě a ségře," ušklíbla se Nicol.
"Myslíte, že to byli oni, kdo unesli tu Hyuugovic holku?" zeptal se Lee.
"A nejspíš i Iruku-senseie," kývl Naruto.
"Takže tohle všechno byla jen záminka," zamumlal si pro sebe Shikamaru, ale Yoshika ležící těsně vedle něho, to zaslechla.
"Jak to myslíš?"
"Jdou přece po vás dvou. Po holkách, který jsou v ochraně Listové. Takže se rozhodli zaútočit na nejslabší místo Konohy, totiž Hyuuga klan, který je mimo vesnici, ale oni ví, že by jsme je ve štychu nenechali. A protože tohle je mise typu A, tušili, že pošlou zkušené chuuniny. Stačilo se jen zbavit Iruky, který byl asi pro ně největší problém. A teď si přišli pro vás."
"A jak mohli vědět, že Hokage pošle zrovna nás?" nechápala Nicol.
"Nevěděli. Ale patříte mezi nejsilnější ninji ve vesnici. Bylo to tak trochu padesát na padesát."
"Takže sou za tím Akatsuki, kterým vlastně vůbec nejde o Hanabi, Iruku nebo cokoli jiného, ale všechno tohle začalo, protože chtějí jejich Kekkei Genkai?" zamračil se Kiba.
"Co uděláme? Budeme se skrývat?" zeptala se Sakura.
"To nic neřeší," zavrtěla znaveně Yoshika hlavou.
"Jedna možnost je ta, že když víme, kdo za tím je, tak pošleme zprávu Hokage-sama, zkusíme najít jejich úkryt a všechny zachránit. Druhá možnost je ta, že by jsme se prostě vrátili do Listové, všechno nahlásili Hokage-sama a nechali tam jít elitní ninji. Tohle už je totiž mise S," navrhl Shikamaru.
"Ta první možnost se mi moc nezamlouvá, ale ta druhá už vůbec. Nemůžeme tam nechat Iruku-senseie a vrátit se!" nesouhlasil Kiba.
"Pro holky je to příliš nebezpečné. Když tam půjdou, skočí jim přímo do náruče, ale samotné tady taky zůstat nemůžou," zamračil se Naruto a zahleděl se na Yoshiku.
"My by jsme to zvládli. Musíme jít za Irukou!" vložila se do toho Yoshika.
"Hele, právě teď nevypadáš na to, že bys mohla říkat něco takového," usmála se TenTen.
"Nemůžete tam jít bez nás. Už tak s nimi budeme mít problémy a takhle by vás zabili mrknutím oka," otočila se Nicol na TenTen.
"Hele, nepodceňuj nás!" usmál se Naruto, ale pak hned zase zvážněl. "Nemůžeme to takhle nechat."
"Já navrhuju, aby jsme se na to prospali a zítra rozhodli, co dál. Stejně dneska už nic nezmůžeme. A Yoshika není jediná, která se potřebuje vyspat," navrhla Sakura.
"Sakura má pravdu. Já a Kiba si vezmeme hlídku. Ale tentokrát vy dvě," otočil se na sestry, "budete spát ve stanu jako ostatní. Alespoň budeme mít o všem přehled."

"Dobré ráno," usmál se na Yoshiku Naruto, když rozespale otevřela oči a zvykla si na to oslepující světlo.
"Dobré ráno," oplatila mu úsměv. Pak si všimla, že jeden člen společného stanu chybí. "Kde je Sakura?"
"Už je venku s ostatníma. Dala jsi si pěkně na čas," ušklíbnul se. Yoshika si sedla a protáhla se. Pak vyšla ze stanu a všimla si, že ostatní už sedí v kroužku a o něčem se zapáleně baví. Jen Lee chyběl. Ten, jak si hned všimla, kopal zapáleně do jednoho ze stromů opodál. Naruto vzal Yoshiku kolem ramen a ona si šli sednout za ostatníma.
"Měli by jsme to oznámit Hyuuga klanu," rozhodl Shikamaru.
"Nesmí se dozvědět, že tu jsme. To je přece účel téhle mise!" nesouhlasila Nicol.
"Tohle je mnohem vážnější, než to jejich věčný trucování. Navíc by nám mohli dost pomoct," pokrčila rameny Sakura a rochu se posunula, aby si nově příchozí mohli přisednout.
"Lee," otočila se TenTen na svého spolubojovníka, "Pojď už si sednout. Takhle se leda unavíš!"
"Ne, TenTen. Musím trénovat, abych byl silnější!"
"Ten se nikdy nepoučí," vzdychla TenTen. Yoshika se zvedla a přešla k němu.
"Je tohle hodně účinné?" zeptala se a opřela se o právě mučený strom.
"Tohle je nejzákladnější trénování taijutsu. Ty to neznáš?" podivil se Lee a Yoshika jen pokrčila rameny.
"Mě učili něco trochu jiného."
"A co?" vyzvídal. Yoshika si odstoupila několik metrů, vytáhla kunai a rozeběhla se přímo na strom. Asi metr před ním vyskočila, odrazila se od kmene a zase padala domů. Kunai rychle zapíchla do země a tím si udělala značku, kam až doskočila.
"Já trénuju nohy takhle."
"Zajímavé. Zkusím to taky!" nadchl se Lee a ihned se rozeběhl na strom. Vymrštil se strašně vysoko a jakmile dopadl, vytvořil stejnou značící čáru jako Yoshika. K velkému Yoshičinému nadšení, byla ovšem blíž než ta její.
"Docela dobrý, jen by to chtělo ještě větší švih. Ale na to asi nemáš dostatek síly s nohou," pokrčila rameny.
"To není pravda!" ohradil se Lee.
"Tak to dokaž," ušklíbla se Yoshika. Lee vymrštil svoji pravou nohu do vzduchu směrem k Yoshice, ale ta ji dokázala v klidu zablokovat rukou.
"Vždyť říkám, nedostatečná síla."
Lee se vrátil do původní polohy, stoupnul si na ruce a oběma nohama vší silou narazil do Yoshičiné hlavy. Ta stihla pod útok skřížit ruce, takže se jí nic závažného nestalo. I přes tlak nad sebou se vymrštila dovzduchu, čapla Leeho za nohy a hodila ho na strom. Tam se nohama odmrštil od stromu a dopadl na zem. Tentokrát už dostatečně daleko.
"Vidíš, jak to jde," zašklebila se znova Yoshika.
"Co to mělo do háje být?" zamračil se Lee.
"Jen ukázka toho, jak by to mělo vypadat."
"Ale proč ses mě pokudila zabít?"
"Nepokusila. Věděla jsem, že přistaneš na nohy," pokrčila rameny.
"A co kdybych nepřistál?" hádal se dál.
"Hele pokud vím, začal jsi si ty!" začala na něj řvát Yoshika.
"To není pravda! To ty sis ze mě začala utahovat, že mám slabý nohy!"
"Nevím, kdo se tady jako první vychloubal, jakpilně cvičí a jak toho tolik vydrží!"
"Tak už dost!" zařvala Nicol, která najednou stála před nimi. "Mě už ty vaše věčný hádky lezou na mozek!"
Čapla Yuri, která stála u jejích nohou a zmizela v lese.
"Nicol!" rozběhl se za ní Kiba. Yoshika okamžitě aktivovala svoji techniku na objevování chakry, ale Nicol jak kdyby se vypařila. Nikde v tom velkým okruhu nebyla.
"Jdu ji najít," řekla ostatním.
"Jdu s tebou!" přidal se Naruto.
"Ne, vy tu zůstaňte. Neměli by jsme se rozdělit ještě víc," zavrtěla hlavou a zmizela v hlubinách lesa.

Nicol se udýchaně zastavila a předklonila se, aby se jí lépe dýchalo. Vlastně ani nevěděla, kolik toho uběhla. Byla tak rozčílená, že úplně ztratila pojem o čase. Unaveně se svalila na zem a vzhlédla k obloze. Podle slunce bylo už dávno po poledne. Najednou jí zakručelo v břiše.
"Měli by jsme si najít něco k jídlu," otočila na svou čtyřnohou přítelkyni, která jí ležela v náručí. Najednou zaslechla, jak někdo poblíž volá její jméno. Rychle se zvedla a pelášila pryč. Byla ale hodně unavená a tak to nebyla taková rychlost jako předtím. Pokusila se zrychlit, ale najednou zakopla o nějaký kořen stromu a letěla na zem. Někdo ji však včas zachytil.
"Mám tě," usmála se Yoshika.
"Yoshiko! J-jak jsi mě našla?"¨
"Zapoměla jsi na můj vítr a tvou chakru? Nebylo to tak těžký. Byla jsi jen dost rychlá."
"Nech mě být. Odcházím pryč," vymanila se jí ze záchraného náručí.
"Omlouvám se za ty hádky. Je to má chyba."
"Není to jen proto. Už tam prosě nemůžu dýl zůstávat. Já...Prostě jsem musela pryč," zahleděla se do země a po tvářích se jí skutálela jedna neposlušná slza.
"Kiba?"
"Ale ne, to vůbc ne. Jen prostě...Už takhle dál nemůžu."
Yoshika vycítila, že je její sestra naprosto zoufalá, ačkoliv vůbec nevěděla proč. Nebo to možná tušila. Nicol se zřejmě bála, že se Kibovi nebo ostatním něco stane. Obě věděli moc dobře, že po nich Akatsuki jdou, a nechtěli, aby se jejich přátelům něco stalo. Ani jedna z nich by to nesnesla.
Yoshika svou sestru chápavě obejmula, aby se jí mohla vybrečet na rameni.
"Ale, ale, doufám, že nerušíme," ozvalo se za nimi a obě se rychle otočili za hlasem. Před nimi stáli Akatsuki. Itachi s Kisamem.
Nicol ihned vytáhla kunai a začala nashrumažďovávat chakru. Yoshika se taky nachystala k boji a stále sledovala jejich nepřátele.
"Nechceme s vámi bojovat," řekl Itachi.
"Tak co chcete?!" procedila mezi zuby Yoshika.
"Máme pro vás menší nabídku," odpověděl Kisame.
"Jakou?" zamračila se Nicol.
"Vy dvě půjdete s námi, nebo vaši přátelé zemřou," odpověděl jim Itachi.
"Cože?!" sykla Yoshika.
"Právě teď jsou u vašich přátel dva naši kolegové a další je u toho, který se sám potlouká v lese," usmál se vítězoslavně Kisame.
"Kiba!" vydechla vyděšeně Nicol. Yoshika si všimla, že je Nicol zralá na zhroucení.
"Co to pro nás bude znamenat, když půjdeme?" špitla.
"Všichni budou v bezpečí. Vy se připojíte k nám a tím zachráníte své přátele. Nebojte, nic zlého se nestane ani vám. Stanete se prostě členy Akatsuki, ale to natrvalo," ušklíbl se Kisame.
"Takže když my teď řekneme ano, necháte naše přátele na pokoji, pustíte Hanabi a Iruku a budou od vás v bezpečí?" zašeptala svoji otázku Nicol.
"Více méně," odověděl Itachi.
"Tak více, nebo méně?!" zařvala najednou Nicol.
"Ty dva si necháme jako pojistku, alespoň nějaký čas. Ale pokud nebudete nic vyvádět, nic se jim nestane," ujistil je Itachi.
Nicol to šrotovalo hlavou strašnou rychlostí. Všechny myšlenky se ubíraly všemožnými i nemožnými směry a až ona sama se divila, že se z toho nezcvokla. Pak ale prolomila to plčenlivé ticho svojí odpovědí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kiki Kiki | 19. května 2009 v 15:36 | Reagovat

Jujky honem dál prosím :-) a rovnou pridej nejméně 2 díly :-D ju?? :-)  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv