close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan XVIII. - Až přiletí andělé

16. května 2009 v 23:38 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan
Takže tady je bonusek pro ty, kteří se mnou vydrželi do půlnoci (skoro) :) Fakt jsem se snažila, takže doufám, že to oceníte...tohle jste nečekali, co? :D
Jakjinak, než zas a opět skupina Holki


"Kibo?!" zašeptala vylekaně Nicol, když se Kiba vyšplhal za ní na síť. "Teď už vím, proč Yoshika odešla," ušklíbla se.
"Říkal jsem si, že poslední dobou jsme neměli moc času sami na sebe," usmál se tak, že kdyby Nicol neležela, asi by to její kolena nevydržely, a lehl si vedle ní.
"Co mi řekneš o té fotce?" začal Kiba.
"Co tím myslíš?" nechápala Nicol.
"Vím, že nám Yoshika neřekla všechno. Možná Naruto to nepozná, ale já ano."
"I když to nikdy nepřizná, ta fotka je pro ni důležitá. Vlastně stejně jako pro mě, ale Yoshika by nikdy nahlas neřekla to, proč tuhle fotku máme obě stále u sebe," skopila smutně oči a zahleděla se na svoji vlastní fotku, kterou vytáhla ze svého batůžku.
"Co se stalo?"
"Táta tenkrát uspořádal rodinný piknik na kopci před vesnicí, tak jako každý rok. A jako každý rok jsme se fotily. Vlastně jsme neoslavovali jen moje narozeniny, ale i roční výročí, kdy nás rodiče začali trénovat. Už jsme uměli nějaké základní jutsu, ale stále jsme neovládali svůj Kekkei genkai. Máma říkala, že jsme na to ještě příliš malé, ale stejně nás to mrzelo. Často jsme se na něj táty vyptávaly a tak jsme o něm hodně věděly a o to víc nás mrzelo, že ho ještě nemůžeme používat. Další den naši rodiče museli jít za město kvůli porochanému vozu, který museli přijít pomoct odvést do vesnice. Jenže se už nevrátili. Našli je za několik hodin úplně jinde, než měli být. Mrtvé," poslední slovo jen hlesla tak, že ji skoro Kiba neslyšel. Chytil ji ochranitelsky za ruku a dal ji tímhle najevo, že tu je vždycky pro ni a vždycky bude.
"Je pro ni důležitá, protože je to poslední fotka, na které jsme byli ještě celá rodina," vysvětlila nakonec a schoulila se Kibovi do náruče. Tahle vzpomínka ji vždycky rozesmutněla.

"A já myslel, že se na mě zlobíš," ozval se za Yoshikou, která seděla opřená o strom a pozorovala hvězdy, Narutův hlas.
"Nicol s Kibou mě vyhodili, tak jsem neměla na výběr," postěžovala si.
"Tak proč jsi šla úplně někam jinak, než jsme byl já? Myslel jsem, že tohle jutsu je stoprocentnní," usadil se vedle ní.
"Jak jsi řekl, zlobím se na tebe," ušklíbla se, ale pak se usmála, jakmile se zase zahleděla do těch nádherných studánkově modrých očí.
"A jak se budeš zlobit dlouho?" oplatil jí úsměv.
"To se uvidí na tom, jak budeš hodný," pokrčila rameny, ale pohled stále upírala do těch krásných očí. Naruto se najednou nahnul, tak pomalu, jako by ji snad nechtěl vyplašit, a přibližoval se. Yoshika se však odvrátila.
"Já na sliby tak lehce nezapomínám," řekla naoko uraženě.
"To já taky ne," zašeptal sladce. Pak ji opatrně chytil za dradu a jemně si vynutil zase její pohled. Opět se nad ní nahnul a přibližoval se možná ještě pomaleji, jak předtím. Tentokrát už neměla kam utéct. Když ucítila jeho teplý dech na svém obličeji, zavřela blaženě oči. Srdce jí tlouklo tak rychle a silně jako předtím, kdy ji Naruto políbil poprvé. Yoshika si uvědomila, že tohle je ten samý strom, jako tenkrát.
Když se jejich rty skoro dotýkaly, Naruto trochu ucukl dozadu, ale pak se zase přiblížil a přiložil své rty na její. Yoshika si vychutnávala nádherný, jemný polibek. Naruto se k ní choval, jako by byla z porcelánu, jako by, kdyby udělal nějaký neopatrný pohyb, by ji mohl rozbít na milion kousků. Ani jeden se neodvážil postoupit dál, nebo se snad toho druhého nějak jinak dotknout. Po chvíli se však Naruto odvážil a opatrně ji chytil za tričko. Yoshice naskočila husí kůže. Věděla, co bude následovat a nijak se nebránila. Pomalu zvedal tričko směrem nahoru, ale při jejich polibcích se vůbec nic nezměnilo. Naruto byl stejně jemný, stejně citlivý jako předtím. Pak se na chvíli oddálil a oba se zahleděli tomu druhému do očí. Yoshika cítila, jak se její srdce snaží vyskočit z hrudníku. Dívala se mu do těch modrých očí a utápěla se v nich. To Narutovi stačilo, aby se ujistil, a přetáhl jí tričko přes hlavu. Tentokrát se k němu naklonila Yoshika a začala ho líbat. Naruto ji opatrně položil na zem a rukou ji hladil po celém těle. Yoshika mu pomohla sundat i jeho tričko a pomalu přejížděla rukama po svalnatém těle. Naruto najednou přešel z jejích rtů na krk a pomalu zkoumal ejí tělo. Yoshika myslela, že se snad blahem rozpline. Věděla, že Naruto je ten pravý a že tohle bude hodně dlouhá noc...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kira_L Kira_L | 17. května 2009 v 8:38 | Reagovat

Týýý vadoo :-D tak toto je úplně super díl,snad to bude pokračovat i v dalším díle ta noc :-D sqelý,sqelá,sqelý!! :-)

2 Kykyu Kykyu | 17. května 2009 v 9:51 | Reagovat

:-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-) BOŠÉÉÉÉ!!!šíleně tě prosím honem dál 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv