Skupina Holki...jak jinak :P :D
Tenhle dílek věnuji NiCoL_ChaN, protože...prostě proto :D Bez ní by tenhle příběh ani nevznikl a musím se přiznat, že jsem ráda, že mě dokopala do romantické povídky, protože romantika mi asi jde líp jak akčí (jestli se pletu, opravte mě, ale podle mě to tak je)...takže doufám, že se vám tenhle dílek bude líbit, obzvláště tobě, Niki :*
Nicol na tváři ucítila pálivé sluneční paprsky, které značily, že už dávno svítalo. Pomalu se pokusila otevřít oči, ale jakmile se jí do očí dostaly první paprsky světla, okamžitě je zase přitiskla k sobě. Pak se ale otevřít oči znova pokusila a tentokrát to byl pokus úspěšný. Když si její oči zvykly na pronikavé světlo procházející mezi větvemi kurun stromů, první, na co narazil její zrak, byl Kiba, ležící vedle ní s rukou pod hlavou. Jeho oči byly upřené na ni a když zjistil, že už je vzhůru, sladce se usmál.
"Dobré ráno," zašeptal a pohladil ji po tváři. Nicol se chtě nechtě usmála a zadívala se mu do těch jeho krásných šelmovitých očí.
"Dobré ráno," špitla a ospale se protáhla. Ani nevěděla, kdy usnula. Celou noc přemýšlela o včerejší události a měla pocit, že jí až moc zářící měsíc nechce dopřát trochu spánku. Nebo za to mohly všechny ty myšlenky, které se jí rojily v hlavě?
Nicol se zahleděla za ležícího Kibu a všimla si, že místo, kdy spala její sestra, je prázdné. Překvapeně se posadila.
"Kde je Yoshika?" zeptala se Kiby, ale ten se jen usmál tím svým sladkým, uličnickým úsměvem a posadil se též.
"Už je dávno dole s ostatníma. To jenom ty tady tak vyspáváš."
"Cože? Proboha, proč jsi mě nevzbudil?" vytkla mu, ale Kiba ji vzal za ruku a pomalu se přiblížil.
"Víš to, že jsi strašně krásná, když spíš?" zašeptal a políbil ji. Jeho rty byly stejně jemné a krásné na dotek, tak jako večer.
"Neodpověděl jsi mi na otázku," usmála se na něj, když se konečně oddálil.
"Nebylo proč tě budit. Nic důležitého se neděje. A zřejmě toho na tebe bylo včera trochu moc, když jsi tak dlouho spala."
"Za to můžeš jenom ty," upozornila jej. "Včera se mi hlavou honilo tolik věcí, že jsem nemohla usnout."
"Tak to abych to nějak napravil," řekl, vstal a vzal Nicol do náruče.
"Co to děláš?" vyhrkla překvapeně.
"Splácím svoji vinu," řekl z legrace a pomalu seskákal dolů na zem. Chtěl ji odnést až ke společnému ohništi, ale Nicol ho zarazila.
"Jestli mě okamžitě nepustíš, budu z toho mít trauma!" pohrozila mu a Kiba pozvedl pobaveně obočí.
"Trauma? Ze mě? To abych se urazil," řekl uličnicky a postavil Nicol na zem. Ta sevřela jeho dlaň do své a podívala se mu do očí. Byly tak nádherné, tak tajemné...
Najednou si ji Kiba přitáhl blíž k sobě a chytil ji za pas. Nicol málem upadla, protože tohle nečekala, ale podařilo se jí to ustát.
"Hele nejsi nějak moc hrr?" zeptala se se smíchem.
"A tobě se to snad nelíbí?" zeptal se a Nicol mu ovinula paži kolem pasu. Nechala tuhle otázku vyznít v tichu a společně se vydali za ostatními účastníky mise. Nicol si všimla, že Yoshika s Narutem sedí v trávě před stany, dostatečně blízko sebe, aby bylo vidět, že patří k sobě. Vlastně byli na sobě namáčknutí úplně. Shikamaru ležel před nimi a o něčem si povídali. Sakura s TenTen upravovaly ohniště, aby bylo přichystané zase na večer. Jen Lennyho s Leem nikde neviděla. Když byli na dohled, všichni se po nich zvědavě otočili a Nicol překvapeně zrůžověla.
"Ale, naše dvě hrdličky přišly," prohodil z legrace Naruto a zároveň jim s Yoshikou naznačili, aby se šli usadit k nim.
"Zůstaň tady, donesu ti něco k snídani," zašeptal jí Kiba do ucha, když se konečně usadili hned vedle druhého nově utvořeného páru, a zvedl se.
"O čem jste se bavili?" zeptala se zvědavě Nicol.
"Přemýšleli jsme o tom, kdo mohl unést Iruku," odpověděl jí Shikamaru tím svým znuděným tónem.
"Mohl to být někdo z Hyuuga klanu. Třeba už o nás ví," pokrčila rameny. V noci nepřemýšlela jen o Kibovi, ale tak trochu i nad touhle náhlou ztrátou jednoho člena jejich skupiny.
"To nás už taky napadlo. Ale pokud by o nás věděli, proč už nás nenapadli a proč unášeli zrovna Iruku?" nechápala Yoshika.
"Pak mě napadla ještě jedna možnost," zamyslela se Nicol. Kiba se zrovna vracel s opečeným chlebem se sýrem a usadil se vedle Nicol. Ta po něm hodila děkovný úsměv a přijmula snídani.
"Jaká?" zeptal se Naruto.
"Akatsuki," zašeptala a Shikamaru se překvapeně posadil.
"Co tím myslíš?" zamračila se Yoshika a stiskla Narutovi ruku. Věděla moc dobře, že tahle nebezpečná skupina jde právě po nich a že by bitvu s nimi nemuseli zvládnout.
"Oni přece chtějí nás, ne? Nebylo by pro ně rozumné zaútočit na nejslabší článek Listové, aby vyslala potřebné ninji?"
"A vkročili by jim přímo do náruče. Navíc Hanabi má taky dost mocný Kekkei genkai, pokud se nepletu. Takže by to byla pro ně dvojnásobná výhra," dokončila její úvahu Yoshika. Nicol se na sestru usmála. Vždy se skvěle doplňovaly a jejich úvahy byly založeny většinou na stejném základu.
Naruto stiskl napjatě ruku v pěst. Shikamaru mu jednou naznačoval, že není jediný terč Akatsuki, ale že jdou i po sestrách, ale i tak ho to naštvalo. Nechtěl, aby se Yoshice a vlastně ani Nicol něco stalo. Natož aby se potýkaly se stejným nepřítelem jako on.
"Co všechno víte o Akastuki?" zeptala se Yoshika, když ucítila, že Narutovo sevření zesílilo.
"Nic moc. Chodívají po dvojčlenných týmech. Jednou dva z nich přišli do Konohy. Uchiha Itachi a Hoshigaki Kisame. Itachi se soustřeďuje hlavně na genjutsu, díky svému sharinganu je skoro nepřemožitelný. Kakashi-sensei kvůli němu byl dva týdny mimo. Kisame se specializuje spíše na suiton. Na obrovský meč, který vysává chakru. Pokud se tě byď jen doktne, nebo se dostane do styku s tvou chakrou, je konec," vysvětlil Shikamaru.
"S těma dvěma už jsme měli tu čest," zamračila se Nicol. "Toho žraloka jsme nějak dostali, ale Uchiha nám zdrhnul."
"Moc toho nevíme. Kdyby tady byl Ero-senin, možná by nám řekl něco nového," povzdech si Naruto, který si vzpoměl na svého senseie, který sledoval Akatsuki dost dlouho.
"Ero-senin?" zvedla Nicol pobaveně obočí. Narozdíl od Yoshiky se s touhle přezdívkou ještě nesetkala.
"Jmenuje se Jiraiya a dva a půl roku s ním Naruto trénovat," vysvětlil jí Kiba. Nicol kývla, že souhlasí, a dala si do úst poslední sousto.
"Aaa, to byla krásná ranní rozcvčka," ozval se Leeův nažhavený a veselý hlas. Všichni se otočili směrem k nim. Z lesa se právě vynořil Lee s Lennym, který byl celý mokrý od potu a sotva chodil.
"Tomuhle říkáš rozcvička, Lee-san? To bylo spíše mučení," stěžoval si Lenny.
"Musíš být silný! Ranní trénink je vždycky osvěžující!" poučoval ho Lee, ale pak se oba zarazili. Všimli si totiž Nicol, která seděla těsně přilepená ke Kibovi a jejich pevné obětí naznačovalo, že už překročili hranici pouhého přátelství.
"Nicol-chan?" zvolal překvapeně Lee, Nicol zčervenala a zadívala se do země. Neuvědomila si, že tímhle činem vlastně ublíží Leemu, který se do ní zamiloval hned na první pohled.
"Tak tohle jsem nečekal," prohodil Lee po chvíli, ale přisedl si do skupinky. Sakura s TenTen výjev zaujatě pozorovaly, ale nakonec se připojily taky a usadily se vedle Shikamara.
"Jsi v pořádku, Lee?" zeptala se Nicol.
"Když jsi šťastná ty, budu šťastný i já. Zdá se, že to osud vybral jinak," usmál se na ni Lee a Nicol ho překvapeně pozorovala. Tuhle reakci nečekala.
"Lee je silný, zvládne to," zašeptal jí do ucha Kiba tak, že to málem neslyšela ani ona sama, natož aby to zaslechl někdo jiný za skupiny.
"Lenny, kam jdeš?" zeptala se Sakura, když si všimla, jak se Lenny vzdaluje zpátky do hlubin lesa.
"Jdu se opláchnout do potoka," usmál se, ale Sakura jasně poznala, že tenhle úsměv byl falešný.
'Zdá se, že Lee není jediný, koho tohle vzalo,' pomyslela si a zamračila se.
"Jsem hned zpátky," oznámila skupině a zvedla se.
"Sakura-chan?" vzhlédl Naruto překvapeně.
"Půjdu s tebou," navrhla Yoshika, která si taky moc dobře všimla Lennyho výrazu.
"Nevěříš mu, že ne?" zeptala se Yoshika, když už byly z doslechu.
"Ani trochu," přikývla Sakura, ale pak se zastavila.
"Yoshiko, já..." začala a zadívala se zahanbeně do země. "Chtěl jsem se ti omluvit."
"Za co?" nechápala Yoshika.
"Jak jsem se celou dobu k tobě chovala. Já...žárlila jsem, protože Naruto si začal víc vážit tebe jak mě."
"Pusť to z hlavy. Už je to minulost, ne?" usmála se na ni Yoshika.
"Ty se na mě po tom všem nezlobíš?" zeptala se překvapeně.
"Měla bych? Pokud vím, taky jsem k tobě nebyla zrovna dvakrát milá," ušklíbla se Yoshika a obě se minulosti zasmály.
"Raději by jsme měli jít hledat Lennyho," řekla Yoshika a obě se dali zase do chůze. Po chvíli došly k potoku, ale nikde nikdo. Lenny tu nebyl. Sakura si všimla něčeho bílého na velkém kameni u řeky a tak se tak šla podívat. Na kameni byl položený kus papíru, na kterém se rýsoval vzkaz psaný Lennyho písmem.
"Co je to?" zeptala se Yoshika, když došla za Sakurou. Nahla se jí přes rameno a překvapením vytřeštila oči.
Vzkaz obsahoval jen dvě slova, která vystupovala z papíru, jako kdyby to měla být výhružka:
•○•○•○•○•
•○• NEHLEDEJTE MĚ. •○•
•○•○•○•○•




Tohle je ta nej povídka strašně moc mě zaujala..honem dál a dál