close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan XIV. - Buď mojí láskou

15. května 2009 v 22:33 | Yoshika-chan |  Mannaka nee-chan
Omlouvám se, že je tenhle takhle pozdě, ale dneska na to nebyl čas, resp. jsem byla venku, takže jsem to neměla kdy psát :P Ale už jsem se snažila tam vložit trochu romantiky, takže snad vás tenhle dílek potěší. Omlouvám se, ale romantický příběhy jsem dlouho nepsala, takže jsem tak trochu vyšla ze cviku :( Ale snažila jsem se, vážně :*
P.S.: píseň od T-boyz


"Nicol?" ozval se najednou v šeru noci Yoshičin hlas.
"Hmm?"
"Spíš?" zeptala se při pozorování zářících hvězd na obloze.
"Nemůžu usnout," povzdechla si Nicol. Obě spali na své houpací síti zachumlaní ve spacáku. "Co ty? Přemýšlíš o Narutovi?"
"Bojím se o něj. Aby nevyvedl nějakou hloupost."
"Naruto je silnej, neboj. Ale tohle není jediná věc, která tě trápí, že ne?" ušklíbla se Nicol a přes šero noci se zahleděla na svou sestru. Yoshika už jí chtěla říct, že ji trápí Naruto sám, ale najednou ucítila zvláští závan větru. Moc dobře věděla, co to znamená, a tak vstala.
"Hned jsem zpátky," oznámila své sestře a slezla na zem. Šla přímo tam, kam ji vítr vedl, a netrvalo dlouho a všimla si oranžového oblečení, jehož majitel seděl pod stromem a pozoroval hvězdy.
"Naruto?"
"Yoshiko-chan!" trhl leknutím hlavou.
"Můžu si přisednout?"
"Jasně," kývl a trochu se posunul, aby se i ona mohla opřít o mohutný kmen stromu.
"Jak jsi věděla, že tu jsem?" zeptal se.
"Ta technika nefunguje tak, že by mě probidil každý, který sem vstoupí, ale každý, který se hýbe," usmála se.
"Neboj, Irukovi se nic nestane," ujistila ho, když viděla jeho smutný obličej.
"Iruka-sensei..." začal nerozhodně. "Byl první, který mě uznal. A i když to se mnou nikdy neměl jednoduché. Vždycky mě zval na ramen i když věděl, že se mu to dost prodraží," zasmál se.
"Sice ho moc neznám, ale určitě je silný. Zvládne to."
"Jo, snad jo. Jak jste se vlastně dostali do vesnice vy dvě? Jste silné," otočil se na ni.
"Jsme ze Stínové vesnice, která leží jen kousek od Konohy. Naši rodiče bývali Listovými shinobi a tak nás toho spoustu naučili, než zemřeli."
"Ale proč odešli z Konohy?" nechápal stále Naruto.
"Kvůli Dévítiocasé lišce, která ji napadla. Obvinili tátu z toho, že démona poštval na Listovou on díky svému Kekkei genkai, a proto museli uprchnout," vysvětlila mu.
"Vy jste...?"
"Z klanu Mannaka," kývla Yoshika a Naruto na ni nevěřícně vykulil oči. To Yoshiku rozesmálo.
"Čemu se směješ?" zeptal se podrážděně.
"Tomu tvému výrazu," zasmála se, ale pak zase zvážněla a zadívala se do země. "Vypadáš dost překvapeně. Možná bych tady asi být neměla," řekla teď už vážně a pomalu se začala zvadat, že půjde.
"Počkej!" chytl ji za rukáv a stáhl zase dolů. "Jsem dost překvapenej, tohle jsem nečekal. Ale právě naopak, chci, aby jsi tu zůstala," usmál se na ni tím svým šibalským, ale nádherným úsměvem a díval se jí přímo do očí. Yoshice se rozbušilo srdce tak, jako by chtěla vyskočit z hrudníku a bít na mechu před ní. "Vlastně jsem rád, že jsi dneska přišla. Nevím, jak to říct, ale..." celý zrůžověl.
"Naruto," špitla potichu, ale Naruto se k ní najednou naklonil tak, že mohla cítit jeho teplý dech. Jejich rty se k sobě pomalu přibližovaly a přibližovaly. Naruto ji chytil kolem pasu a přitiskl si ji k sobě.

"Co to s ní je?" zeptala se Nicol sama sebe, když Yoshika zničeho nic zmizela v lese. Najednou zaslechla, jak někde pod ní praskla větvička a tak rychle slezla, že se podívá, co se tam děje.
"Ahoj, Nicol," ozval se za ní Kibův hlas. Nicol sebou leknutím trhla a rychle se otočila.
"Kibo, co tu děláš?"
"Něco jsem si uvědomil," začal. "A moc dobře vím, že bych si to do zítřka rozmyslel."
"A co to je...?" zeptala se Nicol, ale Kiba ji najednou polibil. Jeho rty byly teplé a příjemné. Jenže Nicol se okamžitě vykroutila z jeho sevření a rukama si určovala dostatečnou vzdálenost mezi nimi.
"Co to děláš?!" vyhrkla.
"Nicol, já vím, že je to moc rychlý, ale já to takhle prostě cítím a vím, že ty taky. Vidím to na tobě," usmál se na ni a Nicol se ušklíbla.
"Co si jako o sobě myslíš? Kdyby se dalo vraždit pohledem, tak by mě ještě včera hrozila smrt, a dneska mě políbíš?"
Ale Kiba na to nereagoval, a políbil ji znova. Nicol se bránila ze všech sil, ale zezadu měla strom, na který ji namáčknul, takže neměla kam utéct. Ale ač on sám byl drsný, jeho rty byly naprosto jemné a citlivé. Nicolina vůle ale za chvíli zklamala a přestávala se bránit. Její ruce se ovinuly kolem Kibova krku a nechala se unášet souhrou jejich rtů. Najednou se ale Kiba odálil a Nicol překvapeně otevřela dosud zavřené oči.
"Já věděl, že to cítíš stejně," usmál se sladce, až se málem Nicol podlomily kolena.
"Měla bych jít," zašeptala a zadívala se do země. Potřebovala si to v hlavě trochu ujasnit.
"Doufám, že mě za tohle zítra nezabiješ," zasmál se a trošku couvnul, aby měla prostor.
"Měla bych?" zašklebila se.
"To já nevím. Stále se v tobě moc nevyznám. Právě proto se pro jistotu ptám," pokrčil rameny. Nicol se mu podívala do očí. Měl je tajemně černé, vlastně se dost podobaly spíše nějaké šelmě, ale Nicol se jich nemohla vynadívat.
"Dobrou noc," usmála se na něj a vylezla zpátky na síť. Nenápadně pozorovala Kibu, který se vzdaloval do svého stanu. Moc dobře věděla, že dneska neusne. Ale nebyla si jistá, jestli to, co se před chvílý stalo, je dobře nebo ne. Najednou ucítila Yuriino teplé tělíčko, které se opřelo o její hrudník.
"Co myslíš, Yuri?" zeptala se své věrné přítelkyně, vzala si ji do náruče a drbala na bříšku.
"Ahoj," ozval se Yoshičin veselý hlas. Když Nicol vzhlédla, uviděla, jak se její sestra šplhá nahoru a usazuje se na kraji jejich "doupěte".
"Tak co Kiba?" zeptala se uličnicky.
"Neříkej, že jsi nás sledovala," zamračila se Nicol, která moc dobře věděla, čeho je její sestra schopná.
"Mno dovol, měla jsem teda lepší program. Samozřejmě, že jsem cítila, jeho přítomnost tady," vysvětlila.
"Jiný program? Tak povídej," ušklíbla se Nicol.
"Hele nezamlouvej to. Pokud vím, ptala jsem se první."
"Políbil mě," zčervenala se najednou jako by ji náhle zaujalo Yuriino bříško, na kterém ji drbala.
"A ty?" zeptala se stále zvědavá Yoshika, která něco takového čekala, ale stejně překvapeně pozdvihla obočí.
"Nádherně líbá," usmála se Nicol zasněně.
"Myslím, že už si dokážu představit, jestli s tím souhlasíš nebo ne."
"To, že dobře líbá ještě nic neznamená," zamračila se Nicol, kterou naštvalo, že Yoshika si domyslela něco, co neměla. Ale ta na ni překvapeně pohlédla.
"Vlastně ani nevím, jestli to chci. Já..." nedokázala vyslovit svou myšlenku nahlas. Měla Kibu ráda, ale prostě nevěděla, jestli je to dobrý nápad. Přecejen ještě nedávno se málem pomlátili ve společném stanu. Při té vzpomínce se pobaveně usmála.
"Myslím, že bys to měla zkusit," pokrčila Yoshika rameny a Nicol překvapeně vzhlédla. "Přecejen se vy dva k sobě hodíte. A už od začátku jsem tušila, že z toho vzejde něco většího."
"Prosím tě, jak jsi to mohla tušit? Vždyť jsme se navzájem málem pozabíjeli."
"Právě. Navíc tě znám dost dobře. Vím, že Kiba je přesně ten typ kluka, který se ti líbí. Jsem přece ta poslední, která by si mohla myslet, že něco takovýho se nemůže nikdy stát. Znám tě celý život a ještě nikdy snad nebyl den, abychom nebyly spolu."
"Štve mě, když o mě víš víc než já sama," procedila mezi zuby Nicol, obě si lehly a zase za zahrabaly do spacáků. Yuri se uvelebila hned vedle Nicol a pomalu usínala.
"A co ty?" zeptala se po chvíli Nicol.
"Naruto taky krásně líbá," pokrčila šťastně rameny a obě se zasmály.
"On...Vlastně ani nevím, co říct. Tohle se nedá popsat slovy," zahleděla se na hvězdy, které se třpitily na obloze. Už se těšila na zítřejší de, až ho zase uvidí. Až ho obejme, zase políbí na ty náhderně teplé, jemné rty...Byla šťastná, neskutečně šťastná a Nicol to na ní viděla. Chtěla by taky takhle zářit štěstím, ale nemohla.
"Asi jsem se zamilovala do kluka, do kterýho by to nikdo neřekl," uvažovala Nicol nahlas a Yoshika se usmála.
"Ale bojíš se."
"Čeho bych se měla bát?" zeptala se Nicol, která to vlastně už věděla, i když si to nechtěla přiznat.
"Nejsi připravená na to se zamilovat. Navíc ještě do kluka, se kterým jsi se pořád jen neustále hádala," konstatovala Yoshika.
"Já...mám ho ráda, ale...prostě nevím, jestli by to bylo správné rozhodnutí," povzdechla si Nicol.
"Na to musíš přijít sama. Ale ať už se rozhodneš jakkoli, budu na tvé straně," usmála se na ni Yoshika a Nicol na ni hodila děkovnej kukuč. I když moc dobře věděla, že se samy na sebe vždycky můžou spolednout, byla ráda, že to Yoshika řekla. Nedokázala si představit, co by bez ní dělala. Bez své starší sestry, o kterou se kdykoliv mohla opřít a o které věděla, že ji vždy podá pomocnou ruku a nikdy ji nenechá ve štychu.
"Arigatou, nee-chan."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 NiCol_ChaN NiCol_ChaN | 15. května 2009 v 23:14 | Reagovat

profíííík séš :-P strašně moc krásný toe :-)

2 Kikyu Kikyu | 16. května 2009 v 8:34 | Reagovat

AaAaAaAaAaAaAaAaaaaa to je tak strasně moc dokonalé,krásné,úžasné,nejkrásnější!!NicoKiba,YoshNaru [:tired:] nejkrásnější párrr :-)  :-)

3 Yoshika-chan Yoshika-chan | 16. května 2009 v 9:37 | Reagovat

Tak alespoň vím, že jsem dobře párovala:-DOd vás dvou si zvláště cenním toho, že se vám to líbí:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv