Nevím, proč mě napadl zrovna tenhle název, ale budiž...jak dlouho sháním dobrý název a nic...a když mě najednou napadl tenhle, už tam prostě zůstal :D Asi tuhle písničku všichni znáte, ale stejně - Wabi Daněk
"Dále!" ozval se za dveřmi ženský hlas, když Kurenai zaklepala na dveře. Všichni poslušně vešli do kanceláře Hokage. Za stolem seděla mladá žena s přísným výrazem, která právě o něčem diskutovala s růžovovlasou dívkou a černovlaskou, která držela růžové prase.
"Oh, To jste vy," usmála se najednou žena za stolem a její výraz se obměkčil.
"Přišli jsme podat hlášení Hokage-sama," začala Kurenai. Tohle že je Hokage? nevěřila vlastním očím Nicol. Pak si ale všimla podobnosti s obličejem vytesaným ve skále.
"A taky," pokračovala Kurenai, "Tohle jsou Yoshika a Nicol," představila dvě poutnice. Růžovovlasá dívka se zamyšleně zamračila. Kdo jsou ty holky?
"Sakuro, můžeš mi, prosim tě, donést hlášení o příchodech do vesnice?" otočila se Hokage na dívku.
"Hai!" kývla dívka a odešla.
"Kurenai mi o vás něco málo napsala do průběžného hlášení, ale jsem překvapená, že jste naši nabídku přijmuly," pokračovala Hokage, jakmile se za Sakurou zavřely dveře.
"To my taky," ušklíbla se Yoshika.
"Takže to bylo z vaší hlavy?" tahle Nicoliná otázka byla spíše řečnická.
"Stále se zřejmě zlobíte na vesnici, že?"
"Nedá se tomu tak úplně říkat zloba..." začala Nicol.
"Spíše nenávist," doplnila Yoshika.
"Holky se tady chtějí stát kunoichi. Tedy alespoň dočasně," vložil se do toho Shikamaru a Hokage na něj překvapeně pohlédla.
"Opravdu? To by neměl být žádný problém. Stejně hledáme dva shinobi na doplnění týmů," opřela se Hokage o zelené opěradlo židle a zamyslela se.
"Mannaka Yoshiko, Nicol, Shikamaru vám ukáže, kde budete bydlet a pak se můžete porozhlédnout po vesnici. Než vás zavolám, máte volno," nahodila opět ten svůj přísný výraz a všichni tři kývli.
"Zdá se, že na své podřízené jste dost ostrá," poznamenala Nicol.
"Pokud se chcete stát shinobi, nebudu se k vám chovat jako v bavlnce jen proto, že cítíte zášť k této vesnici za něco, za co už nikdo z téhle vesnice nemůže. Od teď se stáváte dočasnými obyvateli vesnice!"
"Teď by jsme měli říct něco jako 'Hai!' a odejít, že?" zašklebila se Nikol.
"Tak nějak," usmála se opět Hokage.
"Hai!" řekly sestry s ironií v hlase a společně se Shikamarem odešli z kanceláře.
"Zdá se, že my jsme tu taky navíc," odvětil Kiba.
"Vy taky můžete jít. Já vás pak zavolám. Kibo, měl by jsi ještě zajít do nemocnice, aby se ještě podívali na tvoje a Akamarovi rány."
"Jsme oba v pořádku, ale zajdeme tam," pokrčil rameny Kiba a s Akamarem a Shinem se vydali na čerstvý vzduch.
"Asi jsi to s nimi neměla jednoduché," otočila se Tsunade na Kurenai.
"Jsou dost tvrdohlavé. Ale myslím si, že pokud jde o týmovou práci, tak to nebude problém. Jsou dost silné a když bojovali proti Akatsuki, jejich spolupráce byla naprosto ukázková. Jen byly trochu ukvapené."
"Ráda bych viděla jejich schopnost na vlasní oči. Pamatuji si, když bojoval jejich otec. Bylo to až neskutečné. Na chunninské zkoušce dokonce porazil i svého nejlepšího přítele Uchiha Fugaku. Byl to velmi zajímavý souboj," zamyslela se Tsunade.
"Sice si nepamatuji schopnosti jejich otce, ale můžu říct, že jsou opravdu dobré."
"O tom nepochybuji, když porazili jednoho z Akatsuki a Itachi kvůli nim musel utéct," usmála se Tsunade.
"Kdyby jen věděli, s kým to chtěli bojovat..."
"Myslím, že Itachi jejich schopnosti poznal, proto nejspíš utekl. Ale tohle se každopádně už nedozvíme," vzdechla Tsunade.
"Tenhle dům je nedaleko od našeho, takže kdyby jste coloki potřebovaly, bydlíme hned naproti," řekl jim SHikamaru, když je vedl k jejich novému obydlí. Po chvíli došli k malému, ale docela zachovalému domku.
"Řeknu vám jednu zajímavost. V tomhle domě žili vaši rodiče. Poté, co odešli z vesnice, tak se domu ujal můj otec a staral se o něj. Zřejmě tak nebude úplně čisto, ale na hlavu vám nespadne," zašklebil se Shikamaru.
"Proč se ho ujal? Nebylo by jednodušší, kdyby se sem nastěhovali nový majitelé? Neměl by s tím tak moc práce," divila se Yoshika.
"Přece pro vás."
"Cože?" nehápala Nicol.
"Tobě byl Yoshiko rok, když jste utíkali z vesnice a tebe Nicol už vaše matka čekala. Můj otec stále doufal, že jednou se na tu událost zapomene, nebo se to nedorozumnění vysvětlí, a vy se budete moci vrátit. "
"To máš taky z těch příběhů?" ušklíbla se Yoshika.
"To jsem se dozvěděl nedávno," zavrtěl hlavou.
"Mno nic, já se musím ohlásit tátovi, že jsme se vrátili. A mimochodem - dneska jste zvaní na večeři. Takže se uvidíme v šest večer," rozloučil se Shikamaru a vydal se přímo k protějšímu domu.
"Co takhle si vybalit a porozhlédnout se po vesnici? Máme ještě do večera dost času," navrhla Nicol a Yoshika souhlasně kývla.




prosim další dílek honem honem