Mno dobře, název se trochu pře s textem, ale co už xD Dnes už druhá kapitolka (já jsem rychlá, to by jste nevěřili :P) nese název od skupiny Black Milk. Hezké počteníčko :)
"Mám pro vás nabídku," začala Kurenai. Právě seděla s Nicol a Yoshikou na obědě v restauraci, kam je pozvala. Před chvílí dostala od Tsunade zprávu, jak by měl po útoku její tým postupovat dál.
"Jakou?" zeptala se Yoshika.
"Jak už víte, Akatsuki jdou po vás, kvůli vašim schopnostem a díky tomu vlastně i po téhle vesnici."
"Jo to víme," souhlasila Nicol.
"Měla bych pro vás nabídku, jak by se tohle vyřešilo. Nejenže by jsme vás ochránili, ale zároveň zamezili útokům na tuhle vesnici."
"Nepotřebujeme chránit. Jak jste sama viděla, dokážeme se o sebe postarat samy," namítala Yoshika.
"Ano, je pravda, že jste silné, ale tohle byl teprve začátek. Akatsuki jsou mnohem silnější a měli jsme štěstí, že Itachi utekl."
"Tak dejme tomu, že by jsme se nechali od vás chránit. Co je to za nabídku?" zeptala se zaujatě Nicol.
"Přestěhovali by jste se do Konohy," řekla Kurenai narovinu. Yoshika vyprskla vodu, které se právě napila se stkeničky a začala se dusit. Nicol ji silně bouchla do zad a Yoshika začala silně kašlat.
"Cože?" zeptala se ochraptěně.
"To snad nemyslíte vážně!" zamračila se Nicol.
"Bylo by to nejlepší. V Konoze je spousta schopných ninjů, takže by jste byly v bezpečí a na tuhle vesnici by už Akatsuki neměli důvod útočit," vysvětlila jim Kurenai.
"Jednoznačně se zamítá!" zařvala Yoshika, která už se uklidnila, a vyběhla z restaurace.
"Nicol se za ní rozběhla a Yuri ji následoval.
"Věděla jsem, že to tak dopadne," povzdechla si Kurenai.
"Tohle vám poradila Hokage-sama?" ozval se nad ní Shikamarův hlas.
"Shikamaru? Kde ses tady vzal?"
"Šel jsem jen tak kolem."
"Ano poradila," odpověděla mu Kurenai, i když mu jeho odpověď vůbec nevěřila.
"Teoreticky je to asi nejlepší vyřešení nastálé situace, ale prakticky už je to horší," zamračil se směrem k východu, odkud vyběhly jeho sestřenice.
"Musíme je nějak přesvědčit, jinak je Akatsuki dostanou."
"Tohle musí pochopit samy," pokrčil Shikamaru rameny a odkráčel líným krokem pryč z restaurace.
"Co si vůbec o sobě myslí?" zamračila se Nicol držící v náručí Yuriho, když šly po ulici směrem domů.
"Jak můžou po tom všem ještě chtít, aby jsme se vrátili? To jim snad nestačilo, co provedli našim rodičům?" zuřila Yoshika.
"Mno asi ne. Ale něco na tom bude."
"Cože? Ty chceš jít do Konohy?" zastavila se Yoshika a pozorovala svou sestru, která se na ni otočila.
"To jsem nemyslela. Ale když budeme pryč, vesnice bude v bezpečí," vysvětlila Nicol a obě se zase dali do chůze.
"Tak prostě odsud vypadneme a bude to," navrhla Yoshika.
"To bych být váma nedělal," ozval se za nimi hlas. Obě se otočili a spatřili Shikamara s rukama v kapse a jeho znuděným výrazem.
"A to proč?" sykla Yoshika.
"Možná nepůjdou po téhle vesnici, ale stále půjdou po vás. A budete mnohem snadnější terč. A to, že jste včera nakopali zadek jednomu z nich neznamená, že to dokážete i u ostatních."
"Ale ani to neznamená, že to nedokážeme," zamračila se Nicol.
"Asi máš pravdu. Ale nemáme o Akatsuki zatím moc informací, takže bych to neriskoval."
"takže se máme jen schovávat v Listové?" namítala Yoshika.
"Proč schovávat? Můžete se přeci stát shinobi. Vaše schopnosti jsou asi tak na úrovni jounina, ale chybí vám zkušenosti," pokrčil rameny Shikamaru.
"Jako že by jsme ještě pro Konohu pracovali, jo?" zasmála se Yoshika.
"Proč pro Konohu? Vždyť peníze za mise dostanete vy. Budete v jakémsi bezpečí, zažijete nějaké to dobrodružství a ještě si u toho vyděláte."
"Počkej - V jakémsi bezpečí? Co mělo znamenat to v jakémsi?" zamračila se nedůvěřivě Nicol.
"Na misích vám nemůžeme zaručit bezpečí. Ale před Akatsuki ano."
"A co z toho budete mít vy?" zeptala se Nicol.
"Dobrý pocit."
"Dobrý pocit? Nemyslím si, že by to Listové stačilo," nevěřila Yoshika.
"Konoha není taková, jak si myslíte. Ano, možná donutila vaše rodiče utéct a to za nic, ale to bylo pár lidí z rady, kteří už dávno nemají takový vliv. Neplníme mise jen kvůli penězům. Kdyby ano, tak by jsme se nedělali s tou hradbou, nemyslíte?"
Yoshika se ušklíbla. Věděla, že má pravdu, ale nechtěla to připustit.
"Promiňte, ale musím už jít. Zítra ráno odcházíme zpět do Listové. Tak se tady mějte a držte se," rozloučil se s nimi Shikamaru, otočil se, loudavým krokem odkráčel pryč a nechal sestry napospas jejich vlastním myšlenkám...



