Jak jinak, než zas a znova Holki...Tý joo...já fakt začala s druhou sérií xD Omlouvám se, že mě to trvalo tak dlouho, ale pořád se mě do toho nějak nechtělo...takže tady je menší úvodek, snad vás to zaujme stejně jako první série (nebo víc). Hezké počteníško :)
"Nicol, všude jsem tě hledal!" zavolal Kiba na Nicol, která právě stála u hlavní brány a o něčem rozmlouvala se dvěma chunniny, kteří tam hlídali.
"Ahoj, Kibo. Co potřebuješ?" usmála se na něj a otočila svoji ruku kolem jeho pasu na znamení, že ti dva jasně patří k sobě už nějaký ten čas.
"Pojď se mnou," vyzval ji a uličnicky se usmíval.
"Co zase kuješ za pikle?"
"Pojď se mnou a uvidíš."
"Oh, promiň. Musím donést Hokage-sama dopravní zprávu," povzdychla si.
"Ale to nebude takový problém. Páni tady se o to rádi postarají, že?" prkl na ně lišácky a jeden z nich se hned usmál.
"Jasně, to nebude problém. Jen si to užijte."
"Je, díky hoši," rozzářila se Nicol jako sluníčko, ale to už Kiba vytahoval šátek a zavazoval jí oři.
"Tak a teď si tě odvedu."
"Počkej, co to děláš?" smála se Nicol a už šmatala po šátku, že si ho sundá, ale Kiba ji zastavil:
"Jen si ten šátek nech. A nepodvádět!"
Kiba ji vzal kolem pasu a vedl zpátky do centra vesnice. Prošli nějaké ty úzké, spletité uličky, pak kolem akademie, jak Nicol usoudila, protože tam bylo až podivné ticho a v tuto dobu je vyučování, až se Kiba konečně zastavil. Opatrně jí rozvázal a sundal šátek z očí.
Když Nicol zvědavě otevřela svá modrá kukadla, nevěřila vlastním očím. Stáli na louce na kraji vesnice a všude kolem byli balónky, jídlo a pití a nevím co ještě. Ale co bylo nejdůležitější, byli tu všichni. Yoshika, Naruto, Sakura, Shikamaru, Lee, TenTen, Neji, Hinata, dokonce i Ino, Chouji a Shino se kterými se seznámily hned po misi. Někde v hloučku tam dokonce i zahlédla Konohamara se svou bandou.
"Ježíši, co se tady děje?!" vykulila nechápavě oči.
"Oslavujeme přece tvoje šestnácté narozeniny," usmál se Kiba.
"Narozeniny?! Kolikátýho je?" divila se, protože už dávno úplně ztratila pojem o čase.
"Dvacátého šestého června, přece," smál se Kiba.
"Panebože, už?!"
"Nelíbí se ti to," vystrašil se Kiba.
"Ale to ne, je to bezvadný, děkuju. Jen...ztratila jsem se trochu v čase, neuvědomila jsem si, že už je tolikátýho. Ještě jednou strašně děkuju, tohle je příjemné překvapení," otočila se na něj a něžně ho políbila. Byla šťastná. Nehorázně šťastná. Už to byly skoro dva měsíce, co se vrátili z oné osudné mise, ale stále se nějak nemohla z toho všeho vzpamatovat. Stále se bála, že až se jednou probudí, zjistí, že to byl jen dlouhý přenádherný sen.
"Nepůjdeme radši oslavovat?" zašeptal jí Kiba do ucha.
"Jasně."
"Konečně, to vám to ale trvalo," smála se Ino, která se přiřítila s obdélníkovým dárkem v ruce a jako mávnutím kouzeného proutku se všichni skromáždili kolem oslavenkyně a začali jí přát. Nicol z toho všeho byla ještě trochu mimo, takže byla šťastná, když oblehování skončilo a ona se mohla s kupou dárků v náručí odebrat hezky pod jeden z mála stromů na místě konání a odpočinout si.
"Není toho na tebe trochu moc?" usmál se Kiba a vzal ji za ruku.
"To nejhorší mám za sebou. Snad," smála se.
"Já pro tebe taky něco mám," pohlédl na ni lišácky a podal jí malou červenou krabičku. Nicol ji se zvědavostí přijala a otevřela. Uvnitř se skrývala malá růžová sponka s odleskem do fialova.
"Není to sice nic velkého, ale je po mé babičce a tak jsem si myslel, že by-"
"Je nádherná," přerušila ho Nicol. "Děkuju."
"Omlouvám se, že ruším, ale můžu ti ji na chvilku ukrást, Kibo?" zeptala se Yoshika, který se najednou oběvila u nich.
"Jasně, ale vrátit§" zasmál se Kiba a pustil její ruku.
"Jasně," ušklíbla se Yoshika a odvedla Nicol z doslechu.
"Hele, já vím, že se ti to bude asi zdát divný, ale mám pro tebe takový netradiční dárek," usmála se Yoshika a začala něco hledat ve své taštičce na zbraně. Když konečně našla hledanou věc, podala ji Nicol. Ta na ni zvědavě pohlédla, ale když to uviděla, zatajil se jí dech. Její sestra v ruce dřímala kožený náramek, který měl vyznačený rodinný znak a japonský znak pro vítr.
"Tohle si nepůžu vzít," zavrtěla hlavou.
"Proč ne?"
"Dědí se z generace na generaci. A ty jsi starší, měla by sis ho nechat."
"Ale já ho nechci," pokrčila Yoshika rameny.
"Cože?"
"Já...Nevím. Myslím si, že patří tobě, ne mě. U tebe bude ve větším bezpečí," usmála se. Nicol si ho tedy opatrně převzala a nasadila na ruku.
"Děkuju."
"Za co děkuješ? Máš přece narozeniny, ne? Tak si je užívej!" smála se Yoshika.
"Asi máš pravdu."
"Hej lidi, víte co?" ozval se najednou Narutův hlas, který se snažil všechny přeřvat. Všichni okamžitě stichli a poslouchali. "Hinata se právě rozhodla, že se po dlouhé době vrací do života shinobi!"
Všichni začali tleskat a jásat. Všichni, kromě Nicol a Yoshiky, které stáli prochu stranou. Yoshika byla šťastná, konečně se Hinata alespoň trošku přenesla přes její vztah s Narutem, ale vycítila jakýsi neklid z Nicol.
"Zdá se, že moje úloha v týmu Kurenai asi končí, co?" obrátila se na sestru.
"Neviď to tak černě. Třeba Hokage-sama přesune Hinatu, co ty víš," povzbuzovala ji Yoshika.
"O tom pochybuju, když Hinata byla v tomhle týmu už několik let a já tam jsem teprve pár měsíců. Tohle asi měnit nebude."
•○• P.S.: obrázek se mi už nechce hledat, ale však vy se bez něj obejdete ;) •○•



hééé to je krásný ségra
bože bože děkujíííí