Už uplynula nějaká ta doba od mise v Kamenné a Konoha nedostala z vesnice žádné zprávy. Vlastně nikdo žádnou nečekal. Hlavně Yoshice bylo jasné, že se to Shichirovi podařilo a teď ovládá celou vesnici.
Sakura a Naruto už normálně chodili na mise a ze smrti jejich přítele se už vzpamatovali.
"Dobrý večer," pozdravila Yoshika s úsměvem hlídače hlavní brány. Tsunade ji poslala pro zápis příchodů a odchodů z vesnice.
"A podívejme, koho nám to sem vítr donesl," usmál se na ni jeden z nich.
"Už jsme tě dlouho neviděli, copak ty nechodíš na mise?" zeptal se druhý.
"Mám menší pauzu."
"Hej, ty tam! Kam jdeš?!" zavolal najednou jeden z hlídačů na nějakého ninju, který přišel z venku a měl namířeno do středu vesnice.
"Kdu za Hokagem-sama," odpověděl klidně. Yoshika se najednou zarazila. Ten hlas určitě zná! Otočila se a nemohla věřit svým očím.
"Kiyoshi?!" vydechla, když rozpoznala ostře oranžové, ož do červena, rozcuchané vlasy.
"Ty toho kluka znáš?" zeptal se druhý hlídač.
"Jasně. Byli jsme spolu na misi," odpověděla.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se Kiyoshiho, když došel k nim.
"Asaru Kiyoshi, těší mě," usmál se na ně provokativně.
"Co tady děláš?" nechápala pořád Yoshika.
"Jak jsem řekl, jdu za Hokage-sama."
"Blbče, tohle není odpověď!" udeřila jej do ramene, ale Kiyoshi se ušklíbnul.
"Promiň, ale nemůžeme tě jen tak nechat potulovat se po vesnici."
"Tady Yoshika se mě ráda ujme, viď?" nahodil svůj prosící úsměv na Yoshiku, ale ta nasadila uražený obličej.
"Ty si vážně myslíš, že mám na tebe čas? To sotva."
"Ale no tak...Přece mě tady nenecháš jen tak tvrdnout. Víš moc dobře, že kdybych chtěl, ani by jste si mě nevšimli."
"Vážně si myslíš, že tahle stráž je tady jen tak pro okrasu? Ti si všimnou každé myšky, která tudy proběhne. Navíc ty by ses nedokázal schovat ani před batoletem," dobírala si ho a vzala si ze stolku hlídačů už achystanou složku.
"Chceš mě odsud vyhodit? Pokud vím, byla jsi to ty, která mě sem pozvala. Nebo už si snad nevzpomínáš?" Na tohle Yoshika neměla odpověď.
"Fajn."
"Já myslel, že jste přátelé, když jste byli spolu na misi," vložil se do toho hlídač.
"My dva? To asi těžko. Jasně, byli jsme na misi, ale to je asi tak všechno," zamračila se Yoshika a vydala se s Kiyoshim v patách za Tsunade.
"Dále!" ozval se za dveřmi Tsunadin hlas, když Yoshika zaklepala na dveře. Celou cestu až sem šli mlčky, takže Yoshika neměla ani ponětí, co jí Kiyoshi chce.
"Tsunade-sama, vedu vám návštěvu," začala Yoshika. "Tohle je-" ale než stačila domluvit, Kiyoshi jí skočil do řeči.
"Asaru Kiyoshi. Rád vás poznávám."
"Kiyoshi. Hmm...nebyl jsi na nedávné misi v Kamenné?"
"Hai. Právě proto jsem s vámi chtěl mluvit," řekl už trochu nervózně.
"Podívej."
"Já...Chtěl jsem se vás zeptat, jestli bych se nemohl stát Listovým ninjou," řekl už seběvědoměji. Yoshika zůstala stát s otevřenou pusou a dívala se na Kiyoshiho.
"Co prosím?" zamračila se Tsunade.
"Mlžná vesnice se spojila s Kamennou a chtějí vyhlásit vaší vesnici válku, ale já s tím nesouhlasím. Proto jsem utekl a chci se stát občanem téhle vesnice."
"Víš vůbec, o co mě žádáš? Jestli přijmu, Mlžná nás může napadnout. Pokud se nemýlím, jsi element."
"Hai. Vím, že je to neobvyklé, ale věřte mi. Moje bývalá vesnice by vám nevyhlásila válku jen kvůli tomuhle."
"Jsi nejsilnější Mlžný nija. Vážně myslíáš, že to nechají jen tak, když ty sám dokážeš nahradit dalších deset až padesát ninjů?" vzpamatovala se Yoshika.
"Oni mě neberou za elementa, ale za největšího budižkničemu. Vlasně do Kamenné bych se ani nedostal, kdybych neutekl," usmál se.
"Proč si to myslíš?" zeptala se Tsunade.
"Mno možná první věc je ta, že jsem stále chunnin." Yoshika nevěřila svým uším. Vážně řekl chunnin?
"Moc toho o tobě nevím, nemůžu to udělat jen tak bezhlavě. Právě teď jsi uprchlý ninja a správně bych tě teď měla zajnout a poslat zpět do Mlžné," řekla Tsunade.
"Nepřátelům? Promiňte, ale to se mi zdá dosti hloupé," ušklíbnul se.
"Zatím žádná válka vyhlášena nebyla a nemám proč Mlžnou považovat za nepřátele."
"Tak si přečťete tohle," hodil po Tsunade nějaký svitek, který vytáhl z pouzdra na zbraně.
"To je...!"
"Plán Kamenné, Mlžné a Mračné na zničení vaší vesnice," dopověděl za ní.
"Tsunede-sama?" Yoshika rychle přešla ke stolu, Tsunade se na ni podívala zlostnýma očima.
"Kdy se to má uskutečnit?"zeptala se.
"Bude to trvat nejméně rok, než dokončí všechny přípravy, ale pokud se jim to podaří, tak Listová skončila."
"Vědí o tom, že jsi sebral tenhle svitek?" otočila se na něj Yoshika.
"Za koho mě máš? Tohle je jen kopie. Proto jsem se tu oběvil až teď, potřeboval jsem čas na přepsání."
"Podle tohoto svitku mají ve vesnici špeha. Tohle zůstane jen mezi náma třema. Nikdo jiný se o tom nesmí dozvědět," pohrozila jim.
"Hai!"
"Takže tohle znamená ano?" zeptal se Kiyoshi.
"Jelikož Yoshice na sto procent věřím, tak ti dám šanci."
"Copak jsem někdy řekla, že vám ho doporučuju?" zamračila se Yoshika.
"Ne, ale kdyby jsi s tím nesouhlasila, už by tady nestál v celku. Nebo alespoň ne v tomhle stavu. Navic - věřím, že ho pohlídáš," usmála se Tsunade a Yoshika se zašklebila.
"Sice z toho nejsem moc nadšená, ale prozatím budeš bydlet u mě. Takhle si tě alespoň můžu líp ohlídat," řekla Yoshika, když se vydali z Tsunadiné kanceláře směrem k jejímu domu.
"Tenhle dům dříve patřil Narutovi, ale přenechal mi ho. Podle toho to tam taky vypadá, ale dá se to."
Otevřela dveře směrem do malého obýváku s kuchyní, odkud vedli další dvoje dveře - jedny do ložnice, druhé do koupelny.
"Bude ti muset stačit na přespání obyčejná zem a přikrývka."
"To mi nevadí. Alespoň nemusím spát venku."
"To se ti klidně ještě může stát," ušklíbla se na něj a zavedla ho do ložnice.
Kiyoshi si vytáhl z batohu spacák a ustlal si vedle Yoshičiné postele. Yoshika sedící na posteli jej při tom pozorovala.
"Děje se něco?" zeptal se Kiyoshi, když si všiml jejího zaujatého pohledu.
"Nic. Jen jsem přemýšlela, proč jsi mě tenkrát tak dlouho pozoroval," pokrčila rameny.
"Jak to myslíš?" zvedl tázavě obočí a přestal něco hledat v batohu.
"Myslíš, že jsem si nevšimla, že jsi mě tenkrát v Kamenné sledoval jak dlouho a pak jsi teprve promluvil?"
"Nemyslel jsem, že to poznáš. ," usmál se a pokračoval v prohledávání svého zavazadla.
"A nic víc? Nechceš mi to vysvětlit?" zamračila se.
"A už tě něco napadlo?"
"Ne."
"Tak v tom případě nechci."
"Jak to myslíš?!"
"Chytej," řekl a hodil po ní nějaké kožené pouzdro.
"Co je to?" zeptala se podezřívavě.
"Tohle je specialita Mlžné vesnice."
Yoshika ho opatrně otevřela. Při zjištění obsahu se ušklíbla.
"Kunai?"
"Tohle není obyčejný kunai. Je dutý a zároveň izolovaný. Skvěle jím proudí chakra. Když do ní naženeš svou ohnivou chakru, zůstane tam a bude tě poslouchat na slovo. Navíc je pro nepřítele těžký se jej zbavit, ne tak jak u toho zozžhavenýho."
"Proč mi ho dáváš?"
"Protože se ti může hodit. Tvoje schopnosti jsou úplně na jiné úrovni než ostatních a měla bych toho náležitě využít. Poznal jsem, že se je bojíš používat."
"Nebojím!"
"Částečně se jim straníš a nepoužíváš je na sto procent. Ale to je chyba. Byla bys mnohem silnější."
"Je to mnohem složitější, než si myslíš." Kiyoshi se nedůvěřivě zašklebil.

Předchozí: Třináctý
Následující: Patnáctý


