close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Uzumaki klan XIII. - I my přeci můžeme být přátelé...

24. dubna 2009 v 18:38 | Uzumaki Yoshika |  Uzumaki klan
"Tentokrát se nenechám zastavit. Naběhněte mu z boku a obklíčíme ho," obrátila se na své společníky. Každý se vydal jiným směrem a Yoshika se hnala přímo za prchajícím. Ten ještě zrychlil, ale za chvíli zůstal stát a díval se před sebe přímo na Misaki a Katashiho. Yoshika se zastavila jen pár metrů od něj a podívala se na své přátele. V jejich očích ale našla hrůzu. Dívali se postavě, která měla nasazenou kapuci, přímo do obličeje.

Co se to s nimi proboha děje?
nechápala Yoshika, která útočníkovi viděla jen záda. Ten se ale pomalu otočil a Yoshika na větvi ohromením a překvapením zavrávorala. Teď měla ještě vyděšenější výraz jak její spolubojovníci.


"Copak se děje, Yoshiko? Snad nejsi překvapená?" zeptal se kluk se světlými hlasy výsměšným hlasem.
"Proč?" hlesla Yoshika se slzama v očích.
"Protože takhle vesnice je slabá. A je jen jediný způsob, jak to napravit," odpověděl s klidným hlasem Shichiro.
"Takže tím, že ji srovnáš se zemí, ji posilníš?" zeptal se Katashi s teď už naštvaným výrazem.
"To si vážně myslíte, že bych nechal Zvučný ninji použít suiton, kdybych nevěděl, že to Kiyoshi dokáže zastavit? Chtěl jsem vás jen trošku zdržet."
"Využil jsi toho, že je teď na tom Zvučná špatně, pro svoje plány. Nemůžu uvěřit, že jsme ti věřili," zamračila se Misaki.
"Byli to skvělý společníci. Proč nevyužít lehkej cíl, že?"
"Ty parchante," sykla Yoshika, která pomalu z čupu vstávala. Když otevřela oči, Katashi i Misaki zpozornili. Tenhle její výraz viděli naposledy proti Sasukemu. Oči jí plály zlostí a najednou se jí pravá ruka, sevřená v pěst, rozhořela. "Tohle ti nedaruju!"
"Myslíš, že mě můžeš porazit takovým malým plamínkem?"
Ale Yoshika poznámku přešla bez povšimnutí, odrazila se od větve a letěla přímo proti Shichirovi s nachystanou hořící pěstí. Ten však její pěst, ač celá hořela, zachytil a odhodil ji. Překvapená Yoshika padala a nemohla se ničeho zachytit. Najednou ucítila něčí náruč a proud vzduchu, který naznačoval, že síla dopadu je trochu posunula vzad. Otevřela oči a uviděla Kiyoshiho oranžové vlasy vlající ve větru.
"Jsi v pořádku?" zeptal se. Yoshika kývla na souhlas a on ji postavil na zem.
"Další dorazil," ušklíbl se Shichiro.
"Myslíš, že ta trocha vody by mě dokázala zastavit? Moc mě podceňuješ!"
"Sebevědomý jako vždy, že, Kiyoshi."
"Ty taky nejsi zrovna skromný. I když sis musel najmout nějaký další poskoky, abys nás dokázal vyřadit ze hry."
"Kiyoshi, my dva jsme stejní. Jsi pyšný na svoje schpnosti, tak proč je neukázat světu?"
"Máš pravdu, jsem pyšný na svoje schopnosti. Ale nehodlám kvůli své pýše ohrozit lidi kolem sebe!" zařval Kiyoshi a složil ruce do pečetě draka a poslal na Shichira úzký, ale zato silný, proud vody. Ten však srazila jiná, velká vlna. Když se Yoshika obrátila, uviděla za sebou několik Zvučných ninjů.
"Zdá se, že je čas se vrátit. Běžte domů a o tuhle vesnici už se nezajímejte," řekl Shichiro a vydal se i s ninjama směrem do Kamenné.
"Počkej!" zařvala na něj Yoshika, ale bylo už pozdě. Chtěla se za ním vydat, ale Kiyoshi ji zadržel.
"Musíme přece za ním...!"
"A co chceš dělat až ho chytíš? I kdybys dokázala porazit Zvučnou, Shichira jen tak neporazíš. Snetl my tě jako nic."
Yoshika se svezla na kolena a ucítila, jak se jí derou do očí slzy. Tohle přece nejde. Proč zrovna Shichiro, proč?!
Kiyoshi si vedle ní čupl a ona si mu položila hlavu na rameno. Katashi a Misaki, kteří se dostali k nim, jen slyšeli její tiché vzliky.

"Takže tady se asi rozdělíme," řekl Katashi, když došli na rozcestí, odkud už měl jít Kiyoshi sám. Každý si nesl na zádech svůj batoh, který našli pod stromem tak, tak jak je tam schovali.
"Doufám, že se ještě někdy uvidíme," usmál se Kiyoshi.
"Musíš někdy přijít k nám do vesnice," přitakala Yoshika.
"Beru tě za slovo!"
"Dobře dojdi," popřála mu Misaki.
"Vy dva jste se nějak zkamarádili," dobíral si je Katashi a Misaki jej praštila do ramene.
"Není to snad pravda?" zeptal se a mnul si bolavé místo. Kiyoshi i Yoshika se smáli, ale najednou smích přerušil Kiyoshi: "Yoshiko?" měl tázavý pohled v očích a Yoshika hned pochopila, na co naráží.
"Jsem v pořádku, nedělej si starosti," usmála se.
"Nevím sice, co přesně se stalo před touhle misí, ale muselo tě to dost posilnit."
"Jak to myslíš?" zeptala se překvapeně.
"Dřív bys to nesla mnohem hůř."
"Tss. Dík teda," ušklíbla se.
"Tak se mějte," zamával jim Kiyoshi a vydal se vlastním směrem.
"Taky by jsme měli vyrazit," řekl Katashi.
"Jasně," kývla Yoshika, která měla upřený pohled na cestu, po které se vydal Kiyoshi.
Kiyoshi, arigarou, usmála se v duchu a společně se vydali do Konohy.


Předchozí: Dvanáctý
Následující: Čtrnáctý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv