close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Uzumaki klan XII. - Pravá identita

21. dubna 2009 v 21:07 | Uzumaki Yoshika |  Uzumaki klan
"Yoshiko? Proč nespíš?" zeptal se Kiyoshi, když se vzbudil uprostřed noci a uviděl Yoshiku, jak sedí v okně a dívá se krásně zářící hvězdy. Její obličej byl smutný, ale klidný.
"Nemohla jsem usnout. Jsem v pořádku, vážně," otočila se na něj a nasadila úsměv. Kiyoshi ale poznal, že jej jen hrála, protože pak hned zase posmutněla a stočila podled zpátky k tmavě modrému nebi.

"Možná mi do toho nic není, ale nemusíš mi lhát. Pořádně sice nevím, co se v Konoze stalo, ale jestli se chceš svěřit, jsem jedno ucho," popošel k ní a zahleděl se stejným směrem jako ona. Yoshika na něj překvapeně pohlédla.
"Proč tohle děláš? Vždyť se pořád jen hádáme."
"Protože právě teď jsme ve stejném týmu a ,ať si kdo chce, co chce říká, není mi jedno, co se děje s lidmi v mé skupině."
Yoshika se pro sebe usmála. Tohle od něj nečekala. Přecejen Kiyoshiho znala jen jako samotáře, který si hraje na drsňáka. Dívala se na zářící měsíc, který jako by vyzíval k nočním toulkám.
"Děkuju, Kiyoshi, ale tohle si musím vyřešit sama," odpověděla po chvíli.
"Jak myslíš. Ale měla by ses vyspat. Zítra nás čeká dlouhý den," řekl a zase si lehnul. Yoshika ho ve svitu měsíce pozorovala. Opravdu tohle byl Kiyoshi, kterého znala?

Uběhlo deset dní a v Kamenné se stále nic nedělo. Yoshika už z toho byla nervózní a unavená.
"Tohle čekání 'na nic' začíná být zničující," podotkl Kiyoshi, který ležel v trávě, přes hlavu jednu ze složek o Kamenných shinobi a prostě se ulíval, jako jeho druzi z Listové. "Zdá se mi to, nebo opravdu čekáme na to, až někdo zase přijde zdemolovat tuhle vesnici?"
"Nezdá," odpověděla mu Misaki, která seděla pod stromem a kunaiem obřezávala nějaký kolík.
"Je to docela ironické, když ji defakto máme ochraňovat," pokračoval Kiyoshi.
"Třeba nechtějí záútočit proto, že jsme tu my. Co když čekají, až vypadneme?" řekla Yoshika, která pozorovala zářící hvězdy na obloze.
"Tak to bude záležet na tom, kdo má pevnější nervy," přidal se do diskuze Katashi.
"Daichi, tak jak to šlo?" obrátila se Yoshika na vránu, která právě dolétla z Listové.
"Pořád stejný. Benjiro prudí, Tsunade to nějak zvládá a vůbec nic se nezměnilo."
"A co Naruto a Sakura?"
"Pche. Ti to zvládají dobře. Od té doby, co si Sakura promluvila s Narutem, jsou oba jako vyměnění. Nedivil bych se, kdyby se dali dohromady," zasmál se.
"Baka. Já se tady snažím mluvit vážně a ty si děláš srandu. Víš moc dobře jako já, že tohle vážně nehrozí," obořila se na něj.
"Promiň, ale ty se tváříš vždycky tak vážně a už moc dobře víš, že jsou oba v pohodě. Děláš si o ně moc velký starosti. Nejsou to stejný bačkory, který se ze všeho hned sesypou, jako ty!" utahoval si z ní.
"Ty jedna málá černá potvoro!" sykla z legrace, ale vyrušila ji něčí přítomnost,
"Tady jste. Všude jsem vás hledal," ozval se najednou Atsuchi, který se objevil před nimi.
"To muselo být těžký hledání, když jsme deset dní pořád na tom samým místě," neodpustil si to Kiyoshi, ale na nově příchozího se ani nepodíval a dál sledoval vnitřek svých zavřených víček zpod složky.
"Tsuchikage-dono vás volá," přešel jeho poznámku bez povšimnutí.
"Řekněte mu, že přesčasy neděláme," ignoroval jej dál.
"Kiyoshi-san!" zamračil se.
"Kiyoshi vstávej. Zdá se, že naše mise pokračuje i v přesčasech," pobídla jej Misaki a sebrala mu z obličeje složku. Tohle gesto ho donutilo otevřít oči a sednout si.
"Tohle vážně nemám rád."
"Začínáš být jak Shikamaru," ušklíbla se Yoshika.
"Kdo že to?"
"Přesnej Shikamaru," usmál se Katashi.
"Jestli se někdy dozvím, kdo to je, tak si mě nepřejte," zabrblal Kiyoshi a všichni čtyři s Atsuchim v patách se vydali do Tsuchikageho kanceláře.
"Chci, aby jste si co nejdříve zbalili věci a vrátili se zpět domů," začal Tshuchikage-dono místo pozdravu.
"A můžeme se zeptat proč?" nechápala Yoshika.
"Jak vidíte, nic se tu neděje. A byl bych nerad, kdyby tu cií ninjové příliš dlouho otáleli."
"To je mi ale vděk," sykla Misaki na Kiyoshiho a ten se naštvaně ušklíbl.
"My máme ale poněkud jiné informace," ozval se Katashi.
"Co prosím?"
"Máme informace, že k útoku dojde znova."
"A už víte kdy? Kde? Nebo kdo?"
"Mno...to zrovna ne, ale..."
"Tak vidíš. Útok může dojít kdoví kdy. A vy tady už opravdu nejste potřeba. Takže pokud možno už zítra časně ráno vyražte z vesnice."
"Nebo raději ne," prohlásila najednou Yoshika, která cítila vlnu tepla, a krátce na to se odněkud ozval výbuch.
"Zřejmě neměli zas až tak pevný nervy," prohodil Kiyoshi směrem ke Katashimu, ten se ušklíbl a všichni vyrazili směrem k výbuchu.
"Jako by vždy tou explozí ohlašoval, že vesnici napadl. To nedává smysl," zamračila se Misaki.
"Zřejmě to nějaký důvod mít bude. Tak jako všechno ostatní," odpověděl jí Katashi.
"To ne. Zřejmě chtějí potopit vesnici!" přerušila jejich rozhovor Yoshika, která se dívala směrem na velkou vlnu, jenž se valila přímo proti nim.
"Tohle je asi prácička pro mě, co?"
"Dávej bacha. Nemusí to být jen voda," upozorňovala ho Yoshika.
"Tss. Nejsem začátečník jako ty, Yoshiko. Takovou trochu vody zvládnu hravě. Vy běžte dál, ať vám zase neuteče," ubezpečil je sebevědomě a postavil se proti čiré vodě.
"Jen aby,"ušklíbla se a všichni tři se vydali směrem k prchající siluetě před nimi a Kiyoshiho nechali na pospas Zvučným ninjům.
"Už je to tady zase. Stůjte!" zařvala Yoshika a všichni tři zastavili. Najednou se ozval výbuch a větev před nimi začala hořet.
"Tentokrát se nenechám zastavit. Naběhněte mu z boku a obklíčíme ho," obrátila se na své společníky. Každý se vydal jiným směrem a Yoshika se hnala přímo za prchajícím. Ten ještě zrychlil, ale za chvíli zůstal stát a díval se před sebe přímo na Misaki a Katashiho. Yoshika se zastavila jen pár metrů od něj a podívala se na své přátele. V jejich očích ale našla hrůzu. Dívali se postavě, která měla nasazenou kapuci, přímo do obličeje.
Co se to s nimi proboha děje? nechápala Yoshika, která útočníkovi viděla jen záda. Ten se ale pomalu otočil a Yoshika na větvi ohromením a překvapením zavrávorala. Teď měla ještě vyděšenější výraz jak její spolubojovníci.

Předchozí: Jedenáctý
Následující: Třináctý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv