close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Mannaka nee-chan II. - Hříšná těla, křídla motýlí

28. dubna 2009 v 20:30 | Uzumaki Yoshika |  Mannaka nee-chan
Jak už jste si zajisté všimli, názvy kapitol vybírám podle názvů písniček...není to ale podle toho, jak se mi daný interpret, nebo song líbí, ale podle toho, jak se název zrovna hodí :P Tentokrát je to docela známá písnička od Anety Langerové
P.S.: Yuri=lilie; Fuuatsu=síla větru; Hachi=včela


"Yukitoshi, kam se ti čtyři chystají?" zeptala se Yoshika další den Yukitoshiho, když si společně s Nicol všimly, že ninjové z Konohy míří k bráně do vesnice.
"Konečně už pochopili, že tady nemají co dělat," zasmála se Nicol.
"Říkali, že nám pomohou opravit hradbu kolem vesnice, aby jsme byli lépe chránění," odpověděl jim.
Yoshika se naštvaně zašklebila a obě vyrazili za něma. Než tam stačili dorazit, ninjové už začali s kácením stromů na opravu. Shino posílal broky, kteří společnými silami poráželi jeden strom za druhým a ostatní si musel vystačit s normální sekerou.
Kiba už měl jeden strom skoro pokácený, když mu sekyrka vylétla z ruky a jedním úderem strom složila na zem.
"Promiň, to je naše práce," ušklíbla se Nicol, která seděla na vedlejším stromě a prsty měla složené ve stejné pečeti, jako tenkrát.
"Hele nepleť se do toho a jdi si hrát na píseček!" zařval na ni Kiba.
"Jasně, ale až dokončíme tohle," odsekla Nicol.
"Fuuton: Juuha Reppuu Shou!" (Živel vítr: Útok bestiální vlnou prudkého větru) zařvala Yoshika a ostrá vlna vzduchu se řítila na jeden strom. Ten hned sjel po dokonale rovně seříznutém kmeni dolů.
Jakmile měli poražených několik stromů, začali s opravami. Yoshika nasekala svým fuutonem hladké desky a Nicol je svými jedinečnými technikami přidělávala na rozbitá a děravá místa v hradbě.
Ty jejich techniky jsou mi nějak povědomý, zamyslel se Shikamaru.

"Páni, podařilo se nám opravit polovinu," protáhla si Yoshika bolavé tělo. Před západem slunce skončili a rozhodli se, že budou pokračovat až další den. Sestry zrovna seděli na svém oblíbeném stromě a Nicol hladila svého psího mazlíčka Yuriho.
"Mannaka Morio, jeden z nejlepších ovladatelů fuutonu za posledních zhruba padesát let. Tedy od doby, kdy byla založena Konoha," ozvalo se pod nimi a obě se podívali na majitele známého hlasu. Shikamaru se na ně zaujatě díval, ruce v kapsách a znuděný výraz jako vždycky. Yoshika se zamračila.
"Oženil se s Nara Cho a chtěli založit rodinu. Jenže na jejich vesnici zaútočil Kyuubi a vesnice je nařkla za to, že ho poslali oni díky svým jedinečným schopnostem. Mannaka Morio totiž vlastnil úžasnou Kekkei Genkai, Fuuton Fuuatsu. A tak museli utéct z vesnice," dořekl Shikamaru.
"Proč nám tohle vykládáš?" obořila se na něj Yoshika.
"Jako malý jsem měl rád zajímavé příběhy," pokrčil rameny. "Myslel jsem si, že by jste tenhle mohli znát."
"Do toho ti vůbec nic není!" zamračila se Nicol.
"A já si myslel, že by vás to mohlo zajímat, když jsme příbuzní."
"Cože?!" procedila mezi zuby Yoshika.
"Nara Cho byla sestra mého otce, tedy tím pádem jste mé sestřenice," mluvil dál, jako by to byla samozřejmost.
"Co tím myslíš?" zeptala se Nicol.
"Já myslel, že vám to dojde hned, Mannaka Yoshiko, Nicol," lehl si pod strom a pozoroval tmavnoucí oblohu.
"Chápu vaši averzi vůči Listové, ale my za osd vašich rodičů nemůžeme. Chceme vám jen pomoct."
"Nemůžeš chápat vůbec nic," sykla Yoshika a zase se obrátila k zapadajícímu slunci.
"Nebojte se, já to nikomu neřeknu, nemám důvod. Ale podle mě vy jste měli trochu ubrat na drzosti, nebo to s vámi špatně dopadne," upozornil je.
"Jak to jako myslíš?" zeptala se překvapeně Nicol.
"Mno někteří členové našeho týmu jsou trochu vznětlivý," zívl Shikamaru.
"Jo, všimla jsem si. Ten váš psovod je dost vznětlivej," ušklíbla se Yoshika.
"A slabej," zasmála se Nicol.
"Neměli by jste ho moc podceňovat."
"Možná jsme měli výhodu momentu překvapení, ale na to by jste měli být připravení, ne?" pokrčila rameny Yoshika.
"Moment překvapení nejspíš ne. Kiba má výbornej čuch, asi tisíckrát lepší než my, ale spíše výhodu svého kekkei Genkai."
"Chm. Hodila jsem na něj pár shurikenů a on se zhroutil," poznamenala Nicol.
"Vaše Kekkei Genkai je založena na větrné podstatě chakry. Smícháte svou chakru se vzduchem kolem nějakého předmětu a díky tomu jste schopní ho zvednout, nebo s ním manipulovat, aniž by jste se ho dotkli. Je to opravdu jedinečná schopnost, protože udržet konstantní množství mimo tělo a ještě s její pomocí cokoliv udělat nebo vytvořit, je částečně nemožné. Musíte mít opravdu velké množství chakry a zároveň absolutní kontrolu nad ní. A to všechno dělat tak, jako by to bylo něco přirozeného, aby jste se mohli soustředit na prostředí kolem sebe při boji. K tomu vám pomáhá ta vaše pečeť Hachi. Je to sice dost těžké, ale pokud tohle všechno zvládnete, vaše síla se mnohonásobně zvětší. Ty shurikeny byly zapíchnutý tak hluboko jen proto, že jsi je obklopila svou chakrou a tím jsi mnohonásobně zvětšila jejich rychlost a ostrost. Z toho by se asi zhroutil každý."
"Jak to, že o tom tolik víš?" zeptala se Nicol.
"Když vaši rodiče utekli, můj otec rychle schoval kroniku jeho klanu. Nechtěl, aby se dostala do špatných rukou. Ale já ji našel. Je docela zajímavá, měli by jste si to někdy přijít přečíst."
"My se do Konohy nevrátíme ani za nic!" zamračila se Yoshika.
"Ale, ale. Tohle neříkej. Měli by jste o tom popřemýšlet, přeci jen by jste radě vytřeli zrak."
"Vždyť naše schopnosti už dávno znají," namítla Yoshika.
"Znají schopnosti vašeho otce. Co jsem si všiml, tak ty Nicol, používáš Fuuton Fuuatsu už automaticky. I když to máte vrozené, není to tak lehký a myslím si, že by stařešina byla dost překvapená, kdyby vás viděla," prohodil a zvedl se. "Ach jo. Musím jít, aby se po mě nesháněli, stejně už je pozdě. A přemýšlejte o tom, co jsem vám řekl, sestřenky," ušklíbl se na ně.
"Tss," zašklebila se na něj na oplátku Yoshika.
"Myslela jsem, že se na to už dávno zapomělo," prohodila Nicol.
"Jo, to já taky."

DOufám, že se alespoň trochu líbilo, budu se snažit u tohohle příběhu dělat kratší dílky, aby vám nepřipadalo, že je toho víc :P
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv