close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Uzumaki klan IX. - Vzpomínky neblednou...

16. března 2009 v 20:33 | Uzumaki Yoshika |  Uzumaki klan
"Je na tom Sakura už líp?" zeptala se Misaki Yoshiky, která seděla na okně a dívala se na rušnou vesnici. Za dveřmi do ložnice ležela Sakura a ač od té události už uplynuly dva dny, nevyšla ven. Yoshika jí hlídala, i když už dávno vzdala být jí společností. I když věděla, že Sakuře možná stačí, že tady je a kdykoliv se na ni může obrátit.

"Pořád stejně," pokrčila rameny a podívala se na kožený náramek, který držela v ruce.
"A co ty?" ozval se Katashi. Yoshika se na něj podívala a pokrčila rameny.
"Já vlastně ani nevím...Nedávno jsem se dozvěděla, že můj pravý otec je člověk, kterého nenávidím a vlastně ani neznám. A on zemře..."

Sakura ležela na posteli, vedle sebe položenou společnou fotku bývalého týmu 7. Tenkrát se Naruto se Sasukem stále hádal a občas měla i pocit, že se navzájem pozabíjí. Ale když šlo opravdu v nějaké misi do tuhého, dokázali spolupracovat tak, že byl překvapený i Kakashi-sensei. Třeba tenkrát, ve Vlnkové zemi...
"Sasuke, na chvíli mě poslouchej," řekl Naruto a s odkodlaným výrazem ve tváři se díval na Zabuzu.
"Co cheš?" zeptal se Sasuke.
"Mám plán."
"Chm. Nemůžu uvěřit, že chceš bojovat jako tým."
"Co...? Co je to za pocit? To je Naruto?" myslela si Sakura.
"Teď budeme zlí," ozval se znovu Naruto a otřel si hřbetem ruky pramínek krve, který mu tekl z úst.
"Chmmm...VYpadáš celkem troufale, ale máš vůbec šanci zvítězit?" Zeptal se klon Zabuzy.
"Co to všichni vyvádíte?! Říkal jsem, že máte zdrhnout! Výsledek tohoto boje byl rozhodnut ve chvíli, kdy mě chytil Utíkejte! Naše mise je ochránit Tazunu-san. Na to jste zapoměli?!" zavolal na ně Kakashi uvězněný ve vodním vězení.
"Staříku..." otočil se Naruto na Tazunu-san.
"Neměj obavy. Stejně za to všechno mohu jenom já. Neříkal jsem, že chci za každou cenu přežít. Všem se oblouvám. Bojujte jak je libo," odpověděl mu Tazuna-san s úsměvem.
"Takže asi tak," usmál se Sasuke.
"Jsi připraven?" zavolal Naruto na Sasukeho nespouštějíc oči z klonu jejich nepřítele.
"Vy se nikdy nepoučíte, co?" rozchcechtal se klon Zabuzy.
"Co?" naštval se Naruto.
"Stále chcete být ninji? Když jsem byl ve vašem věku, tak už moje ruce byly nasáklé krví."
"Démon Zabuza," vzpoměl si Kakashi.
"Zdá se, že jsi o mě už slyšel," usmál se Zabuza.
"Kdysy dávno byla Skrytá Mlžná známá i jako Vesnice krvavé mlhy. V té vesnici byla jedna překážka na cestě stát se ninjou," vysvětloval Kakashi.
"Hm. Takže ty víš o tom posledním testu," konstantoval Zabuza.
"Poslední test?" zeptal se udivený Naruto, "Hej. Co je ten "poslední test"?"
"Studenti se měli pozabíjet mezi sebou," řekl Zabuza s vražedným pohledem. "Kamarádi, co jedli ze společné mísy, byli rozděleni do skupin po dvou a byli přinuceni mezi sebou bojovat, dokud jeden nebyl zabit. To se stalo kamarádům, kteří si navzájem pomáhali, sdíleli vše a to včetně svých snů."
"To je strašné..." hlesla Sakura.
"Před deseti lety však musela vesnice projít reformací. Stalo se tak, protože rok před tím se objevil démon," řekl Kakashi.
"Reformace...?" nechápala Sakura, "Reformace...? Co ten démon provedl?"
"Malý chlapec, co ještě ani neměl právo stát se ninjou pozabíjel toho roku přes sto maturantů, a zabil je bez jakýhokoliv zaváhání," dokončil Kakashi.
"Joo, to byla sranda," povzdech si Zabuza, bouchl Sasukeho tak, že odletěl a pak ho ještě loktem zarazil do země, až Sasuke vyzvracel krev.
"Sasuke-kun!" lekla se Sakura.
"Zdechni," šlápl na Sasukeho klon Zabuzy.
"Doprčic!" zaklel Naruto a vytvořil několik stínových klonů.
"Ó technika stínového klonování? A naklonoval ses jenom tak málo," podotkl klon.
"Tak jdem na to!" řekli Narutovy klony zároveň, vytáhly kunaie a najednou se vrhly na klon Zabuzy. Ten je však všechny odhodil do vzduchu. Mezitím Sasuke s námahou vstal.
"To je nesmysl! Nemůžeš porazit někoho takového!" zavolal na něj Tazuna-san. Klony pomalu mizely. Naruto sáhl do batohu a vytáhl obrovský shuriken, který hodil Sasukemu. Ten se zamotal, aby Zabuza neviděl, že vytáhl i svůj shuriken a zastavil se. Shuriken se rozevřel, takže měl čtyři ostré čepele.
"Fuuma shuriken. Stínový větrný mlým," řekl Sasuke.
"Nějaký shuriken ti proti mě moc nepomůže," oponoval Zabuza. Sasuke však vyskočil do vzduchu a poslal oba shurikeny přímo na Zabuzu. Ne na klon, i když by se to na první pohled zdálo, ale na pravého Zabuzu, který držel Kakashiho ve vodním vězení. Ten však shuriken snadno chytil. Ale najednou si všiml, že za ním letí ještě jeden. Ač si všichni mysleli, že tentokrát ho dostal, Zabuza vyskočil a shuriken proletěl pod ním. Ze shurikenu se však vyklubal Naruto, který, jak se potom dozvěděla, se v shuriken přeměnil v době, kdy posílal své stínové klony na Zabuzu. naruto, který házel Sasukemu shuriken byl jen další stínový klon.
Naruto se zastavil a rychle po Zabuzovi hodil kunai. Zabuza nemeškal, uhnul rukou, na kterou byl kunai namířen a chtěl po Narutovi hodit shuriken, když ho zastavil Kakashi. Když Zabuza uhnul rukou, nechtěně jej propustil z vodního vězení...

Sakuřina slza spadla na už úplně promočený polštář. Tenkrát to bylo snad poprvé, co spolu ti dva spolupracovali. Ale Sasuke při téhle misi málem zemřel. Snažil se čelit proti Hakově zrcadlové technice a tenkrát si Saukura vážně myslela, že zemřel...

Najednou někdo zaklepal na dveře. Po Yoshičiném vyzvání se dveře otevřely a v nich stál Shikamaru.
"Katashi, Misaki, máte jít za Tsunade. Půjdete s Narutem na jednu misi."
"Pořád ho to nepřešlo?" vzdychla Misaki. Naruto od Sasukeho smrti si stále vymáhal nějaké mise. Dokonce mu nevadili ani lehčí mise a jednou šel i na misi typu D. Snažil se seč mohl, aby nemusel myslet na Sasukeho. Ač tohle nebyl zrovna nejlepší způsob, jak to překonat.
"Nepřešlo? Dost hloupá otázka. Je to s ním čím dál horší. Však uvidíte sami," zvkřížil ruce na prsou a povzdychl si. A teď ta otravnější část, řekl si v duchu a zamířil si to přímo ke dveřím od požnice. Yoshika zpozarněla a než stačil Shikamaru mrknout, stála přede dveřmi s kunaiem v ruce a v očích měla zastrašující výraz.
"To je otrava...Nechci s tebou bojovat. Věř mi, neraději bych tohle předal někomu jinýmu, ale nemůžu. Je to nepříjemné, ale musím to udělat," podíval se z okna na modrou oblohu a pak se obrátil zase zpátky k Yoshice.
"Promiň Shikamaru, ale vyřiď Tsunade, že Sakura ještě není ve stavu, aby mohla přijímat mise."
"Hádat se je tak otravné..." řekl si spíše pro sebe.
"Být tebou poslechnu ji," otočil se na něj Katashi, "Je schopná na tebe opravdu zaútočit."
"Zřejmě nemám jinou možnost. Předej jí alespoň tohle," podal Yoshice na několikrát přeložený list papíru, na kterém bylo napsáno "Pro Sakuru".
"Tak já jdu. Pozdravuj Sakuru," řekl Shikamaru a společně s jejími spolubojovníky odešel pryč. Yoshika si povzdechla. Možná jsem až moc starostlivá...řekla si a šla Sakuře donést oběd, který pro ni udělala Misaki. Vešla do ložnice a našla Sakuru ve stejné poloze, jako byla ráno. Položila talíř s obědem na noční stolek vedle postele a vedle něj i dopis od Tsunade. Když se na ni podívala, zjistila, že spí. Přetáhla proto přes ni deku a odešla z pokoje. Jakmile za sebou zavřela dveře, svezla se po nich dolů. Sakura i Naruto ze Sasukeho smrti byly úplně mimo. Sakura ještě nepromluvila a Naruto se honil za misemi, jen aby na to nemusel myslet. A proto Yoshice dělal mnohem větší starosti. Nemluvil o tom a snad si to ani nechtěl přiznat. Ale Yoshika to chápala. Přecejen zabil svého nejlepšího přítele a životního rivala. Ale bála se o něj. Jestli to takhle půjde dál, zhroutí se z toho. A nevěděla, jestli to by už psychicky zvládala. A Sakura nejspíš taky ne...

Sakuru probudil sluneční paprsek, který se zatoulal přes škvíru zatažených záclon. Dívala se na bludný provázek světla, který ji šimral na tváři, a přemýšlela. Poprvé po dvou dnech se pořádně vyspala. A vlastně se jí i všechno uleželo v hlavě. Vzpoměla si na Yoshičinu dvoudenní "misi", jejíž náplní bylo starat se o ni. Pomalu si pokusila sednout, ale její tělo bylo ztuhlé. Nakonec se jí to ale podařilo. Koukla se na noční stolek a našla tam teď už studený ramen. Na první pohled poznala, že jej dělala Misaki. Měla na ramen totiž vlastní recept a Naruto od ní ramen vždycky zbožňoval.
Najednou si všimla papíru položeného vedle misky. Hned poznala Tsunadino písmo a tak jej otevřela a začala číst:
"Sakuro, Potřebovala bych si s tebou co nejdříve promluvit. Jde o Yoshiku a o Ryuuho. Zřejmě už sis domyslela spojitost. Doufám, že ti bude co nejdříve lépe. S pozdravem, Tsunade."
Jakmile Sakura dočetla dopis, řekla si, že by měla za Tsunade zajít. A měla bych si promluvit taky s Narutem...napadlo ji. Opatrně vstala a otevřela dveře. Na zemi uviděla ležet spící Yoshiku, která viditelně už několik dní nespala. Vzala ji proto do náruče a odnesla na postel, kde ji přikryla.
"Ta bude ještě nějakou dobu spát," řekla si pro sebe a vydala se do kanceláře hokage.

"Naruto-sempai!" zavolal na Naruta Katashi, když viděl, že Misaki tak tak popadá dech. Běželi už víc jak 3 hodiny bez přestávky a i on sám začal pociťovat, že už nemůže.
Naruto se zastavil a ohlédl se.
"Uděláme si krátkou přestávku, dattebayo," řekl. Misaki si vyčerpaně sedla a Katashi ji napodobil. Mise měla být na minimálně tři dny, ale díky Narutově horlivosti ji zvládli za necelých dvacet čtyři hodin.
"Kage bushin no jutsu!" zvolal Naruto a poslal dva své klony prozkoumat okolí. Když to Misaki viděla, obrátila oči v sloup. Jejich vůdce téhle mise tohle dělal skoro pořád. Nevydržel chvíli v klidu a ač věděli proč, už to bylo dost únavné. A zřejmě ne jenom pro ně dva. Jakmile si katashi trochu odpočinul, vstal a došel k Narutovi.
"Měl by jste si promluvit s Yoshikou. Myslím, že by se ulevilo vám oběma," začal.
"Tady není o čem mluvit," zamračil se Naruto, "Měli by jsme se zase vydat na cestu, aby jsme se stihli vrátit do západu slunce."
"Ale-" Katashi myšlenku nedokonči, protže Misaki vstala a naznačila mu, aby to vzdal. Jediný, kdo jej dokáže dovést k rozumu je Yoshika nebo Sakura. A ani jedna na tom nejsou zrovna nejlíp.

"Už je ti líp?" zeptala se Tsunade, jakmile Sakura dorazila do její kanceláře.
"Nevím, jestli můžu na tuhle otázku odpovědět kladně. Ale v jistém slova smyslu ano."
"Sakuro, víš proč jsem si tě zavolala?"
"Jde o Ryuuho. Psala jste to v dopise."
"Nejspíš na to není pravá chvíle, ale měly by jsme to vyřešit. Přecejen je to jeden z posledních Uchihů..." Sakura se zadívala do země. Zatím se o Ryuuovi Yoshika nedozvěděla, ale to byla těď jen otázka času.
"Yoshika je chytrá. Dřív nebo později jí to dojde," řekla Sakura dívajíc se zase na Tsunade.
"Právě. Proto jsem to chtěla vyřešit. Máme dvě možnosti - buď jí to řekneme," navrhla vážně Tsunade.
"Nebo počkáme, jak se to vyvine," dokončila za ni Sakura.
"Souhlasíš s druhou možností?"
"Yoshika by s té zprávy nebyla nijak nadšená. A jak ji znám, vyrovná se s tím líp, když si na to přijde sama."
"Měla by sis o tom promluvit ještě s Narutem. Neunáhlete se."
"Zaslechla jsem Yoshiku, jak se baví s Katashim a Misaki. Není zrovna ve stavu, kdy by mohl rozumě myslet," zašeptala Sakura a uvědomila si, že by měla s Narutem promluvit. Možná je jediná, která ho dokáže přivést k rozumu. Rozhodně mu to minimálně dluží za všechno, co pro ni udělal.
"Sakuro!" uslyšela Tsunadin hlas jakoby z dálky. Zvedla proto hlavu.
"Promiňte, hokage-sama. Zamyslela jsem se."
"To je v pořádku. Jen mi dej prosím tě vědět, až se nějak rozhodnete."
"Hai," slíbila Sakura a odešla. Potřebovala si pročistit hlavu a na to bylo nejlepší jen jedno místo. Cvičiště.
Dorazila na palouk uprostřed lesa, kde měli svou první misi: sebrat Kakashi-senseiovi rolničku. Usmála se při té vzpomínce. Tenkrát ještě neměli žádné zkušenosti a podle toho jejich "trénink přežití" vypadal. Naruto stále padal do všelijakých pastí, ona sama se nechala chytit v genjutsu a Sasuke...Sasuke se k rolničce dostal nejblíž. Ale ani on ji nezískal a tak byl Naruto přivázán ke kůlu a málem byli vráceni do akademie.
Sakura se podívala na tři kůly posazené vedle sebe a vybavila se jí vzpomínka, jak sedí u kůlů naproti kakashimu-senseiovi a poslouchají ty jeho ponaučení. Tenkrát se jim zdály stupidní, ale když se vracela ve vzpomínkách, pomalu zjišťovala, že jim hodněkrát zachránily život...
Najednou si všimla pomníku uprostřed palouku a tak se k němu vydala. Do kamene byli vytesáni takzvaní ZVB, neboli Zabiti v boji. Dnes si tam už mohla přečíst několik jmen, které moc dobře znala. Shizune, Jiraiya, Hatake Kakashi...Kakashi-sensei, co by jste mi řekl, kdyby jste tu teď byl? Zase by jste se usmál a řekl, že všechno bude v pořádku, ale já o tom začínám pochybovat. Jak může být všechno v pořádku, když je Sasuke mrtvý, jak? Co mám teď jenom dělat? Přála bych si, aby se tohle nikdy nestalo. Chtěla bych se vrátit do dob, kdy jsme byli ještě tým 7. Plnit společně mise, čelit jiným ninjům v chunninské zkoušce. Ale to už se nikdy nevrátí. Nikdy už neuvidím Naruta, jak se Sasukeho snaží neúspěšně předehnat, jak se mu Sasuke vysmívá a jak ti dva spolupracují. Proč se to všechno jen muselo stát? Proč?
"Přišla jsi si zavzpomínat?" vytrhl ji z myšlenek něčí hlas.
"TenTen," zvolala, když si všimla, jak k ní míří s kyticí v ruce, "Co tu děláš?"
"Přišla jsem nejspíš ze stejného důvodu jako ty," řekla a položila kytku vedle pomníku a podívala se na další jméno na kameni: Maito Gai.
"Slyšela jsem, co se stalo. Nebudu ti říkat, že vím, jak se cítíš, protože to nevím, ale chci ti jen říct, že kdybys něco potřebovala, jsem tu pro tebe," usmála se.
"Děkuju. Všichni mi strašně chybí."
"To mě taky. Ale ty máš štěstí. Máš Naruta a ten pro tebe udělá první poslední," zasmála se.
"jo, asi jo.."
"Sakuro. Měla by sis s ním promluvit. Potřebuje tě. Právě teď asi jak nikoho jinýho. Pamatuješ si, co jsem ti tenkrát řekla, když zemřel Kakashi-sensei?"

"Vím, že to bolí. Ale musíš to brát z té lepší stránky. Kakashi-sensei je teď se svými přáteli," pohladila TenTen místo na pomníku, kde bylo vyryto Uchiha Obito.
"Ty o něm víš?" zeptala se překvapeně Sakura.
"Gai-sensei nám o něm jednou vyprávěl. Prý to byl Kakashiho-senseie nejlepší přítel a že jen díky němu byl takový, jaký byl."
"Viděla jsem fotku jeho týmu v jeho domě. Nikdy jsem netušila, že byl ve stejném týmu s Uchihou a ani to, že měl za senseie Čtvrtého hokage. Tsunade nám pak všechno řekla."

"Tentokrát je to jiné," nesouhlasila Sakura.
"Sasuke chtěl pomstít svůj klan zabitím svého vlastního bratra. COž se mu také podařilo, ale pak zjistil, že to musel udělat, jinak by byla Listová zničena. Takže se rozhodl pomstít svého bratra. Celý svůj život žil jen pomstou. Myslím, že chtěl udělat něco správně a připravit Yoshiku na její těžkou budoucnost. A hlavně skončit tuhle nekonečnou štvanici, která způsobovala bolest spoustě lidí."
Sakura na ni překvapeně pohlédla. "Myslíš, že to byl jeho záměr?"
"Zřejmě chtěl, aby, když už má zemřit, to byl Naruto, kdo jej zabije. Možná tohle zdědil po Itachim."
"Chtěl Naruta chránit a ověřit si, jak je silný."
"Protože věděl, že zemře," dokončila za ni TenTen.
"Mylsíš, že byl nemocný?"
"O tom pochybuju. Alespoň se nic takového při pitvě neukázalo, pokud vím. Spíš po něm možná šel někdo, komu se nemohl rovnat."
"Madara," zašeptala si pro sebe Sakura.
"Říkala jsi něco?"
"Ne nic. Děkuju moc, TenTen. Moc jsi mi pomohla!" zavolala Sakura a rozběhla se pryč. TenTen na ni nechápavě dívala.
Jestli Uchiha Madara šel po Sasukem, tak určitě půjde po Yoshice! myslela si a utíkala nejkratší cestou k Tsunade.
"Hokage-sama!" vtrhla do její kanceláře, "Kde je Naruto?"
"Je zrovna na misi, ale měl by se vrátit zítra. Děje se něco?" zamračila se Tsunade.
"Řekněte mu prosím hned jak se vrátí, aby zašel hned ke mě domů. Musím s ním mluvit."
"Sakuro, co se děje?"
"Promiňte, Hokage-sama, ale tohle musím vyřešit sama."


Předchozí: Osmý
Následující: Desátý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iwka-chan Iwka-chan | Web | 19. března 2009 v 16:55 | Reagovat

Máš u mě obrázek za bleskovku ... doufám že se bude líbit !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv