close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Uzumaki klan VI. - Uchiha! O co mu jde?

7. února 2009 v 12:08 | Uzumaki Yoshika |  Uzumaki klan
"Ty-" začal Naruto, ale nedokončil větu, která možná ani konec neměla. Před ním se totiž objevila postava s nataženou levou paží.
"Já se o něj postarám," řekla Yoshika naštvaně a v pravé ruce držela kunai.

"Yoshiko, co ty tu děláš?" zeptala se Sakura.
"Zahlédla jsem kouř a tak jsem se přišla podívat, co se děje," odpověděla jí Yoshika.
"Yosh, tohle není zrovna nejlepší chvíle na měření svých schopností!" vyháněl ji Naruto.
"Právě naopak - tohle je nejlepší chvíle," procedila mezi zuby, ale pak se obrátila na Naruta a usmála se, "neboj, tohle zvládnu."
"Takže ty jsi Yoshika. Už na tebe čekám," řekl Sasuke a Yoshika se obrátila zpátky k němu, v obličeji opět naštvaný výraz.
"Neměl jsi se tady vůbec ukazovat, Uchiho Sasuke!" zařvala na něj a sepjala ruce v potřebnou pečeť. "Tajuu kage bushin no jutsu!" Kolem Sasukeho se objevilo několik stovek klonů a obklopily jej v kruhu.
"Takže na mě opravdu chceš zaútočit? Myslíš to vážně, nebo ti Naruto neřekl všechno o tvém klanu?" zašklebil se.
"Zklapni!"
Všechny Yoshičiné klony se seběhly směrem k němu, ale najednou se všichni rozplinuly a kolem Sasukeho létali blesky.
"Chidori. To je jediné, co umíš?" zeptala se Yoshika.
"Vidím, že Naruto s tvým tréninkem nezahálel a naučil tě spoustu jutsu. Možná bys to měla vzdát," přešel její otázku bez povšimnutí.
"Neboj se, to se nestane."
"Pak nemám na výběr a budu muset to ukončit rychle," řekl klidně Sasuke a jeho oči se proměnili v mangekyou sharingan. Chvíli potom začalo všechno hořet černým ohněm. Yoshika tohle viděla poprvé, ale moc dobře věděla, co to je.
"Amaterasu. Vše, co mu přijde do cesty shoří. Není možnost, jak ho uhasit, pokud ho tedy neuhasím já," usmál se Sasuke.
"Nepodceňuj mě!" Yoshika vytvořila ze svých rukou pečeť ptáka, zavřela oči a soustředila se. Cítila, jak oheň postupuje směrem k ní a jakoby z dálky i slyšela Sakuřin hlas, který ji nábádal, aby utekla. Zmizni. Zmizni. Zmizni! Opakovala si neustále v duchu a černý oheň pomalu ustupoval.
"Co to-?" zalapal po dechu Naruto. Ač o Yoshičiných schopností věděl, nikdy by jej nenapadlo, že dokáže uhasit amaterasu.
Oheň pomalu dohasínal a Yoshika otevřela oči. Dýchala zrychleně a najednou ztratila rovnováhu a zpadla na kolena.
"Yoshi-"
"Zvládnu to!" přerušila Naruta.
"Jsi dobrá. Ale hodně tě to vyčerpalo. Už nejsi schopná pokračovat," usmál se Sasuke.
"Nepodceňuj mě!" procedila mezi zuby a pomalu se postavila.
"Jsi stejně tvrdohlavá jako Naruto. Jenže on na to několikrát doplatil. Přestaň, nebo toho budeš potom litovat."
"Drž hubu, Sasuke!" zařval na něj Naruto.
"Oni ti vážně neřekli, kdo je tvůj pravý otec? Zvláštní, já bych být tebou na svůj klan byl pyšný. A oni ti takovouhle důležitou věc zatají," pokračoval, aniž by si Naruta všímal.
"Naruto ti řekl, abys držel hubu!" zařvala Yoshika a opět vytvořila jeden stínový klon. NAstavila k němu ruku a v dlani se jí začala vytvářet modrá koule chakry. Ale narozdíl od Narutova rasenganu, se jí v ní občas objevoval plamínek ohně. Rozběhla se k Sasukemu a nastavila pravou ruku s rasenganem směrem dopředu. Sasuke však před ním uhnul a postavil se za ní. Yoshika ihned rasengan zrušila a chytila Sasukeho za levou ruku, v které svíral meč.
"Takže Naruto už tě školil, jak se mnou máš bojovat?" usmál se.
"Ne. Ale nejsem blázen, abych na tebe útočila, aniž bych si něco zjistila o tvých bojových schopností. To sis vážně myslel, že ty klony jsem k tobě poslala jen tak?" zasmála se, natáhla pravou nohu, odkopla jej do vzduchu tak, že se zastavil až o nejbližší strom.
"Ještě za mnou sama přijdeš. Ale nejdřív si zjisti, co ti opravdu v žilách koluje za krev," usmál se Sasuke a zmizel.
"Ten hajzl," procedil mezi zuby Naruto. Yoshika se postavila a zírala na strom, kde ještě před chvílí seděl Sasuke.
"Yosh, Sasuke je-" začal Naruto, ale Yoshika ho přerušila.
"Už mi to došlo," otočila se a bez jediného pohledu na něj nebo na Sakuru odešla zpět do vesnice.

"Můžu se připojit?" zaslechla za sebou Tsunadin hlas. Zrovna seděla na své oblíbené louce nad vesnicí a zírala do bledělodrého nebe. Na otázku jen přikývla.
"Slyšela jsem, co se stalo," řekla Pátá, když si sedla na trávu vedle Yoshiky, "Asi si myslíš, že tě Naruto a Sakura podrazili, když ti neřekli pravdu, ale chtěli tě jen chránit. Nesmíš se na ně zlobit."
"Já se na ně nezlobím. Sama jsem to nikdy nechtěla vědět. Vlastně jsem to možná i tušila, ale nechtěla jsem to slyšet nahlas."
Zafoukal lehký vánek a k nim přilétlo několik spadených lístků. Tsunade jeden chytla.
"Víš, tahle vesnice je jako strom. A my jsme jen důležité, ale zároveň nepodstatné listí. Sromy potřebují k životu listí. Ale když list opustí svou větev, strom žije dál a na jeho místě za chvíli vyroste nový lístek, třeba i zelenější než ten před tím. Tak funguje i tahle vesnice. Bez nás by se neobešla, ale když ji někdo opustí, žije dál i když nám ta osoba chybí a je těžké se s tím vyrovnat. Ale musíme jít dál, aby tahle vesnice mohla skvétat a žít. I když se to zdá nemožné. Víš, Naruto se Sakurou se snažili celou tu dobu přivést Sasukeho zpět, ale on se rozhodl jinak. Teď je jen na tobě, aby ty jsi se rozhodla, co si zvolíš."
"Co tím chceš říct?" zeptala se nechápavě Yoshika.
"Sasuke si přišel pro tebe. Chtěl tě vytrénovat a kdo ví, co by tě pak donutil udělat. Možná i zničit tuhle vesnici."
"Takže chceš říct, že se mám rozhodnout buď pro svou krev, nebo pro vesnici?" podívala se na Tsunade.
"Ne. Chci říct, že se máš rozhodnout buď pro svou krev, nebo pro svou rodinu."
"Já žádnou nemám. Jediná rodina mě opustila, když mi nebyl ani rok," sklopila oči a zadívala se do země.
"Tohle si vážně myslíš? A co Sakura a Naruto? Nebo Misaki a Katashi?" Yoshika se na ni nechápavě podívala.
"Ty si myslíš, že rodina je někdo, kdo má společnou krev? Rodina je ten, kdo na tebe myslí a položil by za tebe i život. To je pravá rodina," usmala se na ni Tsunade.
"Takže od teď jsem Uchiha," zašeptala.
"Naruto tě přijmul jako svou vlastní. Je jen na tobě, trerému klanu dáš přednost. Věřím, že ať se rozhodněš jakkoli, tvoje volba bude správná," dořekla, zvedla se a odcházela.
"Tsunade," obrátila se k ní ještě Yoshika. Otočila se.
"Děkuju."

"Pochybuju, že zrovna vy mě dokážete ochránit," utrousil Danno.
"Pokud si takhle bude vyskakovat, tak ho ani chránit nebudu," zavrčela Misaki směrem ke Katashimu a Yoshice.
"Klid, dovedeme jej do jeho vesnice a budeme mít klid. Tahle mise je do večera hotová,"uklidňuvala ji Yoshika. Už to byl měsic od doby, kdy se u vesnice objevil Sasuke. Tsunade týmu dala misi typu C a Misaki z toho nebyla nijak nadšená. Říkala, že tahle mise je pod její úroveň. A Yoshika s ní částečně souhlasila, i když to neřekla nahlas. Tsunade na ni poslední dobou byla až moc opatrná. A to jí vadilo.
"Tak vyrazíme, ne?" přerušil Yoshičino rozjímání Katashi a všichni čtyři se vydali na cestu. Měli tohohle starce ochraňovat před kýmkoli, kdo by mu chtěl ublížit. I když se zdálo, že mu hrozí tak maximálně přepadení lupičů, stejně to Katashi, narozdíl od svých dvou společnic, nebral na lehkou váhu.
"Šli několik hodin a zdálo se, že je naprostý klid. Danno si pořád brblal pod fousy, jak jin nevěří, že jsou slabý a podobné věci. Misaki zatínala pěsti, protože by mu jinak zřejmě namlátila a Yoshika pro všechny případy šla vedle ní, aby ji kdyžtak zastavila. Katashi šel hned ve předu a pozoroval okolí. Najednou se zastavil.
"Tak fajn, vylezte," zařval na planinu, kde nebylo na první pohled ani živáčka, a šáhl po kunai. Yoshika nastražila všech pět smyslů.
"Jsou vlevo za tím balvanem," pohodila hlavou klidně Misaki k obrovskému kameni a bylo vidět, že je celá šťastná, že tahle mise přecejen bude mít nějaké to oživení.
Všichni tři už měli v ruce kunaie, když ze své skrýže vylezlo asi deset chlapů s různými sekerami a jinými zbraněmi.
"Takže teď nám dáte všechny peníze, co máte," zasmál se jeden z nich.
"Myslím, že tady čekali zrovna na nás," nahodil Katashi, když se postavili mezi Danna a lupiče.
"Tak co, Misaki. Jsi spokojená?" zeptala se Yoshika.
"Mohlo by jich být víc, ale je to lepší než nic," usmála se a připravila si svitek, který vždy nosila na zádech a ve kterém měla obsažený všechny své zbraně.
"Budeme to brát jako výzvu k boji," zamračil se jeden z chlapů
"Však to taky je výzva," řekla Misaki.
"Asi hodlají umřít," ozval se další z lupičů a celá skupina se rozesmála.
"To se ještě uvidí," dokončil tento rozhovor Katashi a stoupl si do bojovné pozice. Lupiči se k nim rozeběhli a začali se rozmachovat svými zbraněmi. Misaki, Katashi ani Yoshika neměli žádné potíže si s nimi poradit, padal do bezvědomí jeden po druhém. Ale najednou Yoshika ucítila tahavou bolest v očích. Vykřikla a padla k zemi.
"Yosh!" lekl se Katashi a otočil se za zvukem jejího křiku. Uviděl, jak se k ní blíží jedna ze seker, ale neměl čas to stihnout. Byl příliš daleko.

Předchozí: Pátý
Následující: Sedmý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv