close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 




Když se Krutomluv zlobí
aneb
Články, které mají s autorských klubem společného pramálo

Živote spomal! Nestíhám!
aneb
Když se snažm dohonit štěstí

Když mi myšlenky samy skáčou do hlavy
aneb
Jak jsem na ulici potkala múzu

aneb
Když píšu bez nápadu

Svět (ne)omezených možností
aneb
Moje hlava je omezená až až

Člověk je tvor nerozumný
aneb
Když chci předat informace světu

aneb
Když Pablo Picasso bledne závistí a Leonardo Da Vinci se obrací v hrobě...
Jsem hrdá členka klubu šílenců...Komu nešibě s námi, tomu šibe proti nám...
>> Na chvíli se zastavte...A darujte pár chvil pro jedno hlasování... <<

Uzumaki klan IV. - Cíl? Skrýtá kamenná

31. ledna 2009 v 14:58 | Uzumaki Yoshika |  Uzumaki klan
Takže je tu slíbený další dílek ;)

Yoshika přimhouřila oči do malinkých štěrbinek. Poskládala své prsty do pečetě ptáka, nadechla se, z pravého ukazováčku a palce vytvořila kruh, dala si jej před ústa a vydechla plamen ohně. Ve stejnou chvíli však její pokušitel nechal vytrysknout další, tentokrát mnohem větší prod průzračné, ale nebezpečné vody. Najednou se ale její útok odrazil a zasáhl ji plnou silou. Proti ohni byla imunní, takže jí to jen srzilo a Yoshika se odkutálela dozadu. Ležela na břiše a celé její tělo ji bolelo. I když neležela zrovna v nejpříjemnější poloze, nechtělo se jí vstávat. Pak si ale všimla blátivé zdi, která stála mezi ní a jejím soupeřem. Vedle zdi stál Shichiro.

"To si nemusel, Shichiro," ozval se kluk na druhé straně zdi.
"Zřejmě musel. Pozabíjeli by jste se navzájem ještě dřív, než vy jste vůbec dorazili do vesnice," zamračil se na něj.
"Kiyoshi si začal," vymlouvala se Yoshika, která se i přes všechnu bolest donutila s námahou vstát a zamračila se na svého soupeře.
"Oba dva jste úplně stejní. Nemůžete už toho nechat? Znáte se tady půl roku a pořád se jen hádáte. Spolupracujte trochu. Od toho tady jste, ne?"
"Už jsi někdy viděl, aby spolu oheň a voda spolupracovali?" otočila se na něj Yoshika, která už stála na nohou stejně jako Kiyoshi. Shichiro si povzdechl. Tohle vážně nemělo cenu.
"Co takhle jít do vesnice, už je dost pozdě," ozval se Yasuo.
Netrvalo to moc dlouho, jelikož se boj odehrával kousek od Kamenné. Vesnice byla většinou postavená z kamene a celá v nočním šeru svítila. Ale teď když ji Yoshika viděla, ztuhla. Většina budov byla dost poničená, některé zničené úplně. Až se skoro divila, co mohlo vesnici tak zřídit. Ale taky bylo vidět, jak se místní lidé snaží, aby vesnice zase stála na nohou. Spousta budov byla už opravena a taky bylo vidět, že Shichiro svým dotonem nemálo pomohl.
"Váš pokoj najdete támhle v té budově. Už o vás vědí," podíval se na Kiyoshiho, Masahira a Yasua, zatímco je vedl do ubytovny, když se vraceli od Tsuchikageho.
"Kdyby jste něco potřebovali, víte, kde mě najdete. Musím si ještě něco zařídit, tak já jdu," řekl a zmizel.
Dostali se na ubytovnu a Yoshika položila svůj batoh do kouta. Poté se kousla do prstu, vykonala potřebné pečetě a položila dlaň na zem. Před ní se objevila černá vrána, která už netrpělivě mávala křídly.
"Co potřebuješ?" zeptala se nakřáplým hlasem.
"Daichi, obhlídni to tady trochu, leť na Tsunade a podej jí hlášení, jak to tady vypadá. A ještě něco. Řekni, že nevíme, kdy útok přijde, takže zatím tady zůstanu a trochu jim pomůžu s přestavbou vesnice. Hodlám zjistit, kdo za útokem vězí, pravděpodobně někdo z vesnice."
"Z vesnice? Proč si to myslíš?"
Yoshika si povzechla.
"Můj šestý smysl se zase ozval. Kdo jiný se takhle lehce dostane do vesnice a zná jí jak svý boty, aby ji dokázal takhle zřídit? Tohle nebyl obyčejnej útok. Tohle musel být někdo z místních. Nebo alespoň někdo, kdo tady pobýval v té době a vesnici i její okolí zná dobře."
"Dobrá, vyřídím," mávl křídly a byl pryč.
"Ty si vážně myslíš, že to byl někdo odsud?" zeptal se Masahiro. Yoshika kývla.
"Ale neříkejte to Tsuchikagemu ani Shichirovi."
"Ty podezříváš Shichira?" vykulil oči Yasuo.
"Ani nápad! To ne, ale nebyl by moc rád, kdyby se to dozvěděl," bránila se Yoshika.
"Taky pravda. Ale nevím, jestli je nejlepší mu to tajit."
"On to přežije," usmála se Yoshika a zase si sedla na podlahu.

"Chci, aby se ihned vrátila do vesnice!" zařval Benjiro na Tsunade. "Je přímo neslýchané, aby ninja šel na misi sám a ještě do nepřátelské vesnice!"
"Skrytá Kamenná není nepřátelská vesnice. Máme s ní dobré zvtahy už několik let!" bránila se. Benjiro byl vůdce ANBU ROOT, když Danzou zemřel. Avšak měl stejné myšlení a názory jako jeho předchůdce.
"Já s touhle misí naprosto nesouhlasím! Povolej Uzumaki zpět."
"To neudělám. Má tam svou práci a chci, aby ji splnila," navíc, doplnila si v duchu Tsunade, by se ani nevrátila.

Dny ubíhaly, ale nic se nedělo. Yoshika, Yasuo, Masahiro a Kiyoshi pomáhali lidem z vesnice opravovat polorozpadlé domy. Čím delší dobu to trvalo, tím byla Yoshika vystresovanější a obezřetnější a víc se vytvrzovala v teorii, že je to někdo z vesnice.
"Přišly nějaké nové zprávy ohledně toho útoku?" zeptal se Kiyoshi, když měli pauzu na oběd.
"Nic," povzdechl si Yasuo.
"Daichi!" zvolal Yasuo, když zahlédla, jak se k nim blíží černá vrána.
"Tak co je nového v Listové," zeptala se ho Yoshika, když se pták usadil na její pravé ruce.
"Benjiro chce, aby jsi se vrátila, ale Tsunade to zamítla," řekl svým chraptivým hlasem.
"Už zase se do toho plete," procedil mezi zuby Masahiro.
"Když ji nemohl přesvědčit o tomhle, chtěl po ní alespoň, aby se mu dostalo všech informací, které pošleš vesnici," pokračoval Daichi.
"Co mu všechno řekla?" vyděsila se Yoshika.
"Nic, řekla mu, že jsi zatím neposlala žádnou zprávu."
"Takže lhala. To je asi to nejlepší, co mohla udělat. Díky za informaci," usmála se na něj, ale pak opět zvážněla. "Jestli se to tady nepohne, budu se muset vrátit, jinak by Tsunade mohla mít potíže," obrátila se na ostatní.
Najednou se jim za zády ozval výbuch. Všichni čtyři se rychle otočili a uviděli, jak jedna z budov hoří. Vesničané utíkali směrem od budovy a místní ninjové zpozornili.
"To jsi neměla říkat," obrátil se na Yoshiku Masahiro a rozběhli se k budově. Do cesty se jim ale postavilo několik shinobi, kteří měli na čelence znak Zvučné. Yoshika zahléhla, jak někdo prchá směrem do hor.
"Běžte za ním, my s Yasuem se mezitím postaráme o tyhle," otočil se na Yoshiku a Kiyoshiho Masahira. Oba přikývli a začali pronásledovat neznámou postavu před nimi. Ta se jim ale rychle ztrácela v hustém lese, který byl v horách jako jediný.
Najednou Yoshika ucítila vlnu tepla. Moc dobře věděla, co to znamená.
"Zpátky," zařvala, chytla Kiyoshiho za paži a uskočila o několik metrů. O pár vteřin později větev, na které ještě před chvílí stáli vybuchla.

Předchozí: Třetí
Následující: Pátý
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
RSS kanálHledatFórumRubrikyArchiv